My girlfriend's sister

10- jiná👄

Druhý den ráno jsem vstala v půl desáté. Převlékla jsem se, šla do koupelny si udělat hygienu, a pak šla do kuchyně se nasnídat. Když jsem tam přišla, byly tam mamka s Kájou. Kája brečela, hrozně... hrozně moc.
T: ahoj, co se stalo?
Kája se na mne podívala se slzami v očích.
K: Janek...

Nemohla to ani dál doříct... jak zase začala brečet.
T: co s ním?
K: napsal mi, že si chce dát chvíli pauzu?
T: COŽE!!?
K mému překvapení jsem zvýšila hlas víc, než bych chtěla, ale aspoň to teď zapůsobilo, že vůbec nechápu.
K: já nechápu proč... napsal mi:
Ahoj, potřebuju pauzu. Za poslední dny se něco stalo a já si to potřebuju srovnat v hlavě. Chci ti něco říct, bude asi lepší, když osobně.

K: já nechápu, co se stalo, to mě podvedl nebo co?
Opět se šíleně rozbrečela a mně trhalo srdce ji takhle vidět.
T: Kájuš, to bude dobrý jo?🥺
Posadila jsem se vedle ní ke stolu a objala ji.
T: určitě se to vysvětlí, určitě se nic nestalo a bude to dobrý uvidíš, Janek tě miluje nejvíc na světě
K: já jeho taky
T: já vím já vím, to bude dobrý uvidíš

K: musí! Jestli ne, já to nepřežiju, jestli se rozejdeme já to nedám😭
Zase spustila šílený pláč. Tohle jsem přesně nechtěla. Na Janka mám vztek opravdu. Tohle neměl. Je mi Káji hrozně líto. Chtěla jsem se sice nasnídat, ale nějak mě přešla chuť, bylo mi smutno, nehorázně...

(...)
Bylo 14:45 a já opět vyrazila na doučování k Jankovi. Absolutně vůbec se mi tam nechce..

Ne kvůli ájině, ale kvůli tomu, že si s Jankem potřebuju promluvit. Vím, co mu chci říct, ale moc se mi do toho rozhovoru nechce. Proč asi... k Jankovi něco asi začínám cítit a takhle si ho od sebe akorát odeženu.
Ač nerada, brzy jsem byla u Janka. Zazvonila jsem, ani jsem nestačila mrknout a Janek už mi běžel otevřít.
J: Ahoj🥰
Krásně se na mne usmíval, mne bohužel až tak do úsměvu nebylo.
T: ahoj

Řekla jsem lehce sklesle. Janek odemkl branku a pustil mě dál.
Šla jsem k němu domů, v chodbě jsem si sundala boty a následovala Janka do obýváku, kde jsem si vedle něj sedla na gauč.
J: chyběla jsi mi
Řekl Janek a přibližoval se obličejem ke mne, že mi dá pusu, já jsem se ale odtáhla. Zaraženě se na mne podíval a já začala mluvit.
T: Janku proč si to udělal?
J: co?

T: ta zpráva ségře?! Sakra proč? Víš, jak se teď cítí... brečí... celý den zatím jen brečela..
J: nechci jí dál lhát
T: Janku tohle musí přestat, já přiznávám, že tě mám taky docela ráda.. jsi fajn, ale tohle nemůžu ségře udělat
J: říkám... nechci jí dál lhát.. nemůžu s ní být když miluju jinou.. Nechci tvrdit, jak jí miluji, protože pravda je někde jinde.. já miluju jinou..

T: jinou?
J: jo jinou.. Karolínu už ne.. proto jsem jí napsal, že chci pauzu, chci se s ní rozejít osobně, ne po telefonu
T: jo.. jasně
Řekla jsem smutně... protože Jankova věta: miluju jinou mě zklamala.. myslela jsem, že ke mně něco to.. nebo jako vypadalo to tak, ale očividně jsem se nechala nachytat. Přeci jen, někdo dokonalý jako on by o mne přece nemohl mít zájem, to jsem hold blbá, že mi to nedošlo.

Kdybych byla já ta "JINÁ", o které teď mluvil, řekl by že miluju tebe, nebo něco takového. TO SE ALE BOHUŽEL NESTALO.

.