My girlfriend's sister

26- nehoda🏥

Pak jsem si všimla zprávy, kterou mi poslala.
„ vím, že teď mámu potom všem vidět nechceš, ale měla nehodu, je teď v nemocnici.."
T: Janku?
Vystrašeně jsem na něj zavolala.
J: Copak?
T: hodíš mě prosím do nemocnice?
J: co se stalo?
T: máma měla nehodu a teď tam ...

Začala jsem brečet, sice se teď ke mně chovala hrozně, ale furt je to moje máma, která mě přivedla na svět. Mám o ni strach🥺.
J: Týnko bude v pořádku neboj, pojedeme tam ano?
Kývla jsem na souhlas. S Jankem jsme v zápětí nastoupili zase do auta a jeli do nemocnice, když jsme přijeli, na recepci nám řekli, kde ji najdeme a my se tam vydali. Před pokojem čekala Karolína.
K: no ahoj
T: jak je na tom máma

K: špatně, krvácela do mozku, rozbitá hlava hrůza, všude je potlučená..
T: to je hrozný..
Přes sklo jsme s Kájou i Jankem koukali do pokoje na mámu, která bezmocně ležela na posteli a u ní stal doktor. Za asi deset minut vyšel z pokoje k nám.
D: můžete jít za ní, je mimo ohrožení života.
K: děkujeme pane doktore
Ten pak odešel a my zůstali stát před pokojem.

K: půjdeš se mnou za ní ségra?
T: máma by to asi nechtěla
K: spí..
T: fajn.. Janku ty..
J: počkám tady jo?
T: ne to nemusíš.. klidně jeď.. můžeš někam jít s kamarády.. nemusíš na mne čekat.
J: i tak počkám ano?
T: jak chceš
S Kájou jsme šly teda za mámou.

Každá jsme se posadila z jedné strany postele a Kája jí chytla za ruku.
K: mami... maminko.. prosím.. hlavně se probuď.. buď v pořádku.. nenechávej nás tady..
najednou jsem si všimla, jak jí mamka stiskla ruku
K: hele.. ona to
T: probouzí se
K: mami.. mami slyšíš nás
M: Kájo.. Karolínko
Pomalu otevřela oči

K: mami, já jsem tak ráda, že jsi se už teď vzbudila
M: Kájuško, nic mi není.. trochu mě bolí hlava, ale za pár dní jsem dobrá..
T: to jsme rády
Mamka se teď malinko otočila ke mně
M: ty tu co děláš
T: měla jsem o tebe strach mami
M: řekla jsem ti, že tě snad nechci vidět. Nikdy tě nechci vidět
K: nerozčiluj se.. neudělá ti to dobře
M: jak se nemám rozčilovat, když tu je ona, ta která všechno zkazila, tobě.. mně..

M: ani bych se nedivila, kdyby za to, co se mi stalo mohla taky ona.
Tohle mě bolelo slyšet, já bych přece nikdy nikomu nic zlého naschvál ... sakra.. do očí se mi vhrnuly slzy.
T: já s tím nemám nic společného, bála jsem se o tebe.. jsi moje máma, mám tě ráda i přes to všechno, co se stalo mezi námi, já jsem vám nikdy nechtěla ublížit, s Kájou jsme si to vysvětlily
M: vážně si myslíš, že jedno promiň omluví všechno, všechno, co jsi zničila..

M:já tě už nikdy nechci vidět! Všem ničíš život ty si zasloužíš být sama!
Vstala jsem a šla ke dveřím.. slzy mi už stékaly všude.
T: dobře.. už se nikdy neuvidíme.. beze mě vám bude líp, máš pravdu.. mějte se krásně a tobě mami brzké uzdravení
Odešla jsem z pokoje, Kája na mne ještě něco volala, ale já už jsem neměla sílu mamku ještě chvíli slyšet mluvit. Rozhlédla jsem se po chodbě, ale Janka jsem nikde neviděla.

.