My girlfriend's sister

16- vypadni!🤯

Otočila jsem se a uviděla ji. KÁJU. Její oči se hned zaplnily slzami, které jí už po tváři stékaly jako vodopády.
K: TY JSI TAKOVÁ SVINĚ, TY JSI MI VŠECHNO ZNIČILA, KVŮLI TOBĚ NEMÁM TÁTU A ANI KLUKA, JÁ TĚ NESNÁŠÍM
T: Kájo já..

K: DRŽ HUBU, DOPRDELE NEMLUV NA MNE, JAK SI MOHLA KURWA, TAK MOC JSEM HO MILOVALA
T: nechtěla jsem
K: KDYŽ JSI TADY STRKALA JAZYK DO HUBY MÉMU KLUKOVI NEVYPADALO TO, ŽE BYS NECHTĚLA
J: Kájo uklidni se a pojďme si o tom rozumně promluvit
K: JÁ S VÁMI DVĚMA SE NIKDY O NIČEM BAVIT NEBUDU
T: Kájo si moje sestra musíme si..

K: A ZA TO SE SPÍŠ STYDÍM, ŽE MÁM TAKOVOU SESTRU JAKO JSI TY
T: aha
Kája se otočila a začala odcházet. Já neměla sílu jít za ní. Věta, že se stydí za to, jakou sestru má mě totálně zlomila. Nemohla jsem se ani nadechnout poradně, začala jsem brečet. Totální hysterický pláč.. Nedivím se jí, že se ke mně chová takhle, má pravdu, ale na druhou stranu, láska je chemie, to se nedalo ovlivnit, i když jsem se snažila, nešlo to.
J: pojď sem

Pohotově mě objal Janek a já mu zabořila hlavu do ramena.
J: ona se uklidní a pak si s ní promluvíme, určitě to tak nemyslela
Janek se mě snažil uklidnit, což se mu i po chvíli podařilo.
T: už bych měla jít domů🥺
J: doprovodím tě
T: radši ne, kdyby nás Kája viděla, byla by naštvaná ještě víc
J: tak mi ale hnedka napíšeš až budeš doma
T: jo.. napíšu.. pa💗
J: pa💗

Naposledy jsme se políbili a já vyrazila domů. Bála jsem se, strašně jsem se bála, ale věděla jsem, že kdyby se mnou šel Janek a Karolína by nás třeba viděla, bylo by to daleko horší. Za nějakou dobu jsem došla k nám domů. Odemkla jsem si šla jsem do chodby, kam hned z kuchyně vpálila moje máma.
M: Kristýno? To nemyslíš vážně, že ne? Řekni mi, že si to Karolína jen vymyslela
T: ne.. mami mně to je opravdu líto
M: ty jsi přebrala své sestře jejího přítele, to ses zbláznila nebo co?

T: mrzí mě to😔
M: to je tvůj vděk za to všechno? Za to že jsme si kvůli tobě zničili rodinu? Ty se pak chováš takhle? Jako nějaká děvka, co svede každého chlapa, že ti není hanba. Jsem z tebe zklamaná, vypadni
T: c-co?
M: jdi pryč a vrať se, až se zamyslíš nad tím, jak se chováš
T: t-to nemůžeš
M: JDI!
Zakřičela na mne mamka. Otočila jsem se a odešla.

Hned před barákem jsem se posadila na schody a začala brečet. To, co mi mamka řekla, mě strašně bolelo... Po chvíli mi začala být zima, musela jsem se zvednout a jít, šla jsem do parku, kde jsem se posadila na lavičku. Máma mě vyhodila a já teď nemám kam jít, napadlo mě zavolat Jankovi. Vytočila jsem jeho číslo, chvíli to vyzvánělo, a pak to Janek zvedl.
J: lásko💗ahoj, tak co jsi v pořádku?
T: Janku, máš teď něco v plánu?🥺
Řekla jsem smutně, snažila se nebrečet.

J: no s klukama se teď chystáme do posilovny
T: jo.. aha tak nic😔
Odpověděla jsem mu a povzdechla jsem si.
J: stalo se něco Týnko?
T: to neřeš, užijte si to💗
J: Týnko co se..
Nestihl to doříct, protože jsem to típla. Nechtěla jsem mu ničit jeho plány, aby za mnou šel, kdybychom spolu ještě nějakou dobu mluvili, já bych se rozbrečela a Janek by si kvůli mě zkazil večer, což jsem nechtěla.

.