My girlfriend's sister

3 - palačinky🥞

Z pohledu Janka
J: už jsem tady lásko
K: jsi tam byl nějak dlouho
J: to víš no
K: tak pojď už ke mně
Ukázala na svoji postel. Hned jsem šel za ní. Kája pustila na notebooku nějakou romantickou komedii.
J: hele můžu se tě zeptat?
K: ptej se

J: co to bylo mezi tvojí sestrou a tvojí mamkou v tvé kuchyni
K: nic nenormálního... Týnu nikdo nechtěl, jen se máma nedokázala vzdát dítěte no. Kvůli ní nemám tátu.. mám mladší sestru, která byla vždycky otravná, brala si moje hračky, brala mi dřív oblečení ze skříně, pak ho na obědě zaprasila omáčkou... půjčovala si moje malování, aniž bych jí to dovolila..
J: to se většinou starším sourozencům stává

K: ale mě nemuselo... mohla jsem mít úplnou rodinu, ale nemám
J: ale ona  za to chudák nemůže.. musí to být pro ni hrozně těžký, když jí to furt ty nebo mamka říkáte... jak by bylo tobě?
K: nijak, protože mne rodiče chtěli
J: ja si jen myslím, že si to nezaslouží... nikdo si tohle nezaslouží slyšet
K: má vědět pravdu, nebudeme jí malovat med kolem pusy..
J: no.. já..
K: hele Janku já se o ní nechci bavit
J: jasně, promiň

S Kájou jsme pak dokoukali tu komedii a šli spát, měl jsem docela výčitky svědomí, že jsem se svoji holkou... v jedné posteli, v objetí.. ale moje myšlenky směřují na její sestru.

Z pohledu Týny
Ráno jsem vstala převlékla jsem se do věci, ve kterých půjdu do školy. Nachystala jsem si pak učení do tašky a šla do koupelny, kde jsem si udělala hygienu, začala jsem si česat vlasy, bohužel jsem se ale zapomněla zamknout, otevřely se dveře a do koupelny vpadli Kája s Jankem.

K: mohla bys prosím jít? Chceme si dát sprchu
T: můžete pět minut počkat ?
K: my spěcháme Týno
J: tak pět minut nás ale nezabije
T: fajn... pojďte
K: no konečně si přišla k rozumu
J: Děkujeme
Usmál se na mne Janek, zatím co Karolína mě už strkala z koupelny ven
K: jo nachystej Jankovi prosím snídani
Zakřičela na mne ještě přes dveře.

Šla jsem teda udělal snídani... Janka neznám, takže nevím, co mu chutná a co ne... ale tak palačinkami snad nic nezkazím.
Začala jsem je připravovat, a když jsem se blížila do finále, přišel Janek.
J: tak prý mi chystáš snídani
Otočila jsem se na něj, zase měl na tváři ten krásný úsměv.
T: jo, promiň, ještě to není, ale hned to bude
J: neomlouvej se, času mám dost, než se Kája nalíčí...
Dělala jsem palačinky, a pak mu je podala.

J: za to ty se ani líčit nemusíš, jsi krásná i tak
T: tak asi děkuju 😄
J: jinak máš to moc dobrý
T: jsem ráda, že ti chutná.. chceš i čaj, kafe.. prostě něco k pití?
J: kávu prosím
Udělala jsem mu teda kafe a sobě taky.
Podala mu ho a posadila jsem se naproti němu.
J: děkuju
T: nemáš zač
J: ty nebudeš jíst?
T: nesnídám

J: to ses dělala s těmi palačinkami jen kvůli mně? To teda promiň, kdybych to věděl, tak si něco koupím cestou do školy
T: ale prosím tě, já jsem ráda, že jsem aspoň jednou mohla udělat někomu lepší den něčím tak triviálním jako jsou palačinky
J: tak mně si dnešek udělala úplně nejnádhernější😻
Řekl tak straně šťastným tónem na hlasu, že jsem se musela usmát.
K: co je nejnádhernější?
Vstoupila do kuchyně Kája.

.