Seděla rozkročmo na stoličce před stanem a ostřila si svůj meč. Táhlé skřípavé zvuky se rozhléhaly nocí. Rozhlédla se po táboře, kde zrovna odpočívalo na sto bojovníků. Měli jediný úkol, chránit život Hedy.
Sem tam se ozvalo zachrápaní, jinak všude panoval klid a ticho.
Za jejími zády vykoukla ze stanu černá hlava "Hedo, přestaň s tím, nedá se tu spát." Indra na důkaz svých slov zývla a zalezla zpátky do stanu.
Lexa si povzdychla. Po několika dnech v sedle se konečně utábořili. Muži již byli celí ztuhlí z nepohodlného cestování, museli si odpočinout. Zítra opět vyráží na cestu. Do území kmene Shorikru by měli dorazit za týden. Vyslala posla s mírovou zprávou ke královně Freye, aby ji očekávala. Doufala, že ji královna přijme a bude prostor pro vyjasnění situace. Zajisté jí nepoděkuje za smrt velvyslance. Však věřila tomu, že Freya válku nechce a uzná moc Hedy a poklekne před ní. Pokud ne, a potvrdí slova velvyslance, válka bude neodvratná. Shorikru za ty roky posílila svou armádu, která čítala tisíce bojovníků. Heda měla také velké vojsko, ale ne tak velké.Pokud se k ní nepřipojí bojovníci ostatních klanů, prohraje. Všichni ji před odjezdem ujistili o své loajalitě a přislíbili vojenskou pomoc. V tuto dobu by již měl generál Rodik seskupovat oddíly mužů u hranic Shorikru a měla se zde setkat s Marcusem a jeho lidmi. Freya to ví, Lexa ji o tom informovala ve zprávě a zdůraznila, že to nemá vnímat jako hrozbu, ale jako pojistku.
Ještě chvíli přejíždela brouskem po meči, až byl dokonale ostrý. Pohlédla k nebi. Tisíce hvězd zářilo nad její hlavou v černočerné tmě. Teď již jen tiše seděla a hleděla na tu nádheru. Připadala si tak malá oproti té obrovské hmotě. Připadala si malá a také velice osamocená. I když měla možnost získat každého, na koho ukázala prstem, její srdce stále krvácelo. Věděla, že již nikdy nebude milovat. Chtěla to tak. Zůstat věrná přízraku.
Vstala a zamířila do stanu. Indra už spala. Lexa ze sebe schodila brnění i to, co měla pod ním. Vždy spala nahá a Indra na to byla zvyklá. Zavrtala se do kožešin a pohltil ji neklidný spánek.
Po chvíli její mysl navštívil sen. Po cestě se k ní blížil bojovník v černém brnění s kápí na hlavě a skrytým obličejem. Když přišel blíž, všimla si stříbrného ornamentu ptáka na hrudi. Byl to Fénix, Dochtra. Lexa stála nehnutě. Bojovník byl již několik kroků od ní, tasil meč a zaujal bojovou pozici. Lexa také tasila a připravila se na boj. V tu chvíli se jejich oči střetly. Poznala by je kdekoliv, kdykoliv. Překvapeně zamrkala a přestala dýchat. To není možné..Clarke?! Vytřeštěně na ni zírala a sklopila zbraň. Ale její protivník se dal do pohybu a zaútočil, musela se bránit. Údery byly tvrdé, chtěla ji zabít. Lexa se jen bránila, neútočila. Nakonec upustila svou zbraň a pozvedla dlaně. Clarke se zarazila, připravena dát poslední ránu. Heda poklekla a podívala se smutně do těch modrých očí, které tolik milovala. "Tak to udělej Clarke.." zašeptala, aniž by uhnula pohledem. Clarke na ni zmateně hleděla a chvíli se rozhodovala, v očích potlačovala slzy a nakonec sklonila zbraň k zemi. Otočila se a odcházela. "Neodcházej!" vykřikla Lexa a rozběhla se. Clarke se zastavila a otočila se čelem k ní. V tom něco zasvištělo kolem Lexiny hlavy. Šíp se zabodl do krku Clarke a ta se sesunula k zemi. "Ne!" zařvala Lexa.
"Ne! Ne!" křičela a trhaně sebou házela v kožešinách. Silné ruce ji pevně uchopily a snažily se zklidnit její pohyby.
"Šššš, je to jen sen , uklidni se Lexo, no tak! Probuď se!" Indra ji pevně svírala a třásla s ní. Heda otevřela oči zalité slzami a vystrašeně hleděla na Indru.
" Všechno je v pořádku, byl to jen sen." konejšivě ji hladila Indra a přisedla k ní. Vážila si Lexy jako své velitelky, položila by za ni svůj život. Byla Heda, ale byla také jen člověk. Před ostatními nedotknutelná, neporazitelná. Ale v přítomnosti Indry si mohla dovolit být zranitelnou, nikdy by ji nezradila. Lexa se celá třásla a tiskla se k Indře. Ta ji zabalila do kožešin a objala ji kolem ramen.
