Vykročila směrem k ní. V tom k ženě v kápi přistoupil vysoký mladý muž s kučeravými vlasy a srdnatě vyhlížející bojovnice, opásána dvěma hrozivými sekerami. Lexa se zastavila a přimhouřenýma očima je pozorovala.
Muž objal Dochtru kolem ramen a o něčem se ji snažil přesvědčit. Nakonec žena v kápi prudce zavrtěla hlavou, odstrčila muže od sebe a rychlým krokem zamířila opačným směrem. Mladý muž jen nechápavě rozhodil rukama.
Lexa vykročila jejich směrem. Všimli si, že přichází a umlkli.
"Hedo!" řekli oba naráz a lehce se uklonili. Kývla jim na pozdrav, založila si ruce za záda a autoritativně pozvedla svou bradu.
"Zdravím vás, bojovníci z kmene Dreykru. Jistě víte, co se na nás žene. Nepřátelé jsou již nedaleko. Jdou si pro nás. Zpevnili jsme hradby a rozestavěli jednotky lučištníků na ochozech."
Yvar kritickým pohledem zkontroloval opevnění a uznale pokýval hlavou. Nenašel jedinou slabinu.
"Hedo, bude mi ctí bojovat za tebe v první linii" řekl a poklekl na koleno.
"Jak se jmenuješ?" zeptala se a položila mu ruku na rameno.
Zachvěl se, Heda se nikoho nedotýká.
"Jsem Yvar, Hedo. Toto je Less, skvělá bojovnice." kývl hlavou k ženě s havraními vlasy, která také poklekla.
"Less, umíš to s lukem? Dokážeš vést muže do boje?" zeptala se velitelka klečící ženy.
"Ano Hedo!" nezaváhala Less s odpovědí.
"Budiž. Přidáš se k lučištníkům támhle na té straně. Odtud přichází zhruba dvěstě nepřátel. Musíte jich co nejvíce postřílet. Ty, Yvare budeš nad bránou pod vedením Indry s ostatními muži. Tam míří třista bojovníků. My jich máme sto sedmdesát osm. Musíme vesnici ubránit tak čtyři dny, než dorazí posily. Vše jasné?" zeptala se.
"Sha, Heda! řekli sborově.
"Yvare, kdo je váš Dochtra? Bude také bojovat?" zeptala se s předstíraným nezájmem Lexa a dívala se někam do dáli.
"Jmenuje se Hope a patří ke mně..k nám. Bojovat umí, ale nikdy nemusela. Snažil jsem se ji přemluvit, ať zůstane v úkrytu, ale odmítla." řekl Yvar majetnicky a Lexa jen přikývla.
"Dobře, běžte na své pozice. Hodně štěstí." řekla a otočila se čelem k bráně.
Žena v kápi zrovna pomáhala umístit velký trám jako vzpěru s několika jejími bojovníky.
Lexa se rozhlédla. Vše, co mohli, použili pro obranu. Teď již nemohla udělat více.
Zastavila kolemjdoucího muže.
"Přiveď mi Dochtru." poručila.
Muž jen přikývl a rozešel se směrem ke Clarke. Když k ní přistoupil, oba pohlédli na Lexu. Žena se sklopeným zrakem předstoupila před velitelku.
"Včera jsi odvedla dobrou práci. Máš ještě tu mast?" zeptala se tichým hlasem Lexa a pátravě se na Clarke zadívala. Ta jen přikývla.
"Okamžitě přijď za mnou do chatrče." rozkázala Lexa a odešla.
Clarke se loudavým krokem vydala pro svou brašnu. Sakra, sakra..co budu dělat? Už teď jsem nervózní z její blízkosti. A to se jí mám opět dotýkat..při té myšlence jí tlouklo srdce jako o život. Došla ke dveřím chatrče, zhluboka se nadechla a zaklepala.
"Pojď.." zazněl hlas uvnitř. Váhavě vstoupila. Velitelka seděla na posteli jako včera, dnes však v plné své kráse.
Clarke opět poklekla k jejím nohám a civěla na ty přezky vysokých bot, na ty dlouhé nohy. Načapala samu sebe při myšlence, jaké by to bylo hladit ty nohy. Co to s ní je? Vždyť se jí líbí Yvar. Sakra, sakra, sakra..
Rychle vytáhla z brašny mast a čisté obynadlo. Lexa opět spustila své ruce dlaněmi vzhůru. Clarke opatrně odmotala špinavé obvazy a prohlédla si rány. Vypadalo to o trochu lépe, rány byly hluboké, budou se hojit déle.
Nabrala mast na své prsty a pomalými pohyby masírovala její dlaně. Lexa se uvolnila, bylo to příjemné.
"Jsi pro mě hádankou, Hope. Tví muži mi o tobě příliš neřekli, tví přátelé také ne. Někoho mi připomínáš. Do očí mi nepohlédneš, skrýváš svou tvář. Co před všemi tajíš? Co tajíš před svou velitelkou?" prolomila pološeptem Lexa hrobové ticho.
