Těžce oddychujíc se skláněla nad zraněným mužem a přitlačila na krvácející ránu. Dvakrát zachrčel a poté naposledy vydechl.
Zavřela na pár vteřin oči a její rty šeptaly slova, která jeho duši doprovodí bezpečně k bílým břehům.
Stmívalo se a boje utichaly. Stejně tak utichal nářek zraněných a umírajících.
Rozhlédla se kolem sebe a z posledních sil se vyškrábala na nohy, sotva udržela meč v ruce.
Dny i noci se zpily do jedné šmouhy, jakoby blouznila v časoprostoru. Bez odpočinku, pila z roztátych sněhů a sem tam našla kus sušeného masa u mrtvého, kterému už nemohla pomoci.
Před několika dny překročila hranice Shorikru a pronikla více do vnitrozemí a poté zamířila na sever, směrem k ležení koalice.
Ke svému štestí se připojila ke koaliční jednotce, jako Dochtra z území Dreykru, a nyní se brodila tratolištěm krve, hledajíce život.
Bitva to byla strašlivá. Sama vzala mnoho životů a mnoho jich zachránila, udivena, že ještě dýchá.
Byla již mrazivá noc, když doklopýtala k praporu koalice a všimli si jí hlídkující muži. Něco na ni pokřikovali, ale už je nevnímala. Vyčerpáním se jí podlomila kolena a svět se s ní zatočil.
---
"Kolik?" Otočila se na Rodika, přecházející sem a tam, pohled zabodnutý do jeho tváře.
"Dva tisíce." Vydechl a znaveně si setřel pot z tváře. Byl raněn a horečka mu ubírala sílu.
"A oni?" Netrpělivě švihla rukavicí do své dlaně a zastavila se před ním.
"Kolem tří tisíc, možná víc." Řekl jasnějším hlasem a narovnal ramena.
"Výborně. Dnes jsme vyhráli.Teď jdi a nech se ošetřit." Řekla již mírnějším hlasem, položila mu ruku na rameno a zamířila dál mezi stany.
Její krok byl nejistý, ale snažila se nedat nic najevo. Procházela ležením a každému bojovníkovi věnovala pohled, či povzbudivé slovo. Měli za sebou těžkou bitvu a všude se rozhléhalo sténání a nářek.
Přes velké ztráty na životech bylo toto vítězství triumfální a Lexa veděla, že nepřítel je oslaben a může připravit útok na Bishopa. Díky informacím od Freyi má výhodu.
"Hedo, nechci nic říkat, ale ten šíp máš v noze už od oběda a ta rána na čele bude chtít zašít." Zastoupila ji cestu Less a pousmála se. Chyběl jí zub a měla zlomený nos.
"Tys stihla oběd? A já si říkala, že nám to jde v boji nějak lépe. Nebyla jsi tam." Less se zašklebila, škádlení s velitelkou bylo vždy zpestřením pro obě. Lexa slovní bitku většinou vyhrála.
"Mohu tě doprovodit do lazaretu? Potřebuji držet za ruku" Ukázala na svůj nos a zamrkala jako malé dítě.
Lexa protočila oči a vzdychla. Šíp jí nepřekážel, ulomila ho a ostatní rány také neřešila.
Společně došly k raněným.
"Já tahám a ty rovnáš." Hlesla Less a smutně se rozhlédla po raněných. Mnohým již nebylo pomoci.
Lexa stiskla rty a pomalu začala procházet mezi lůžky.
"Co je potřeba?" Zastavila Dochtru, který běžel okolo. Vyčerpaně se na ni podíval a pak ji poznal. Bázlivě se poklonil, neschopen slova.
"Mluv." Vybídla ho klidným hlasem.
Pozorně ho vyslechla a přislíbila mu vše, oč žáda.
"Postarej se o to, ale nejdříve si nech srovnat ten nos, nevidím ti pořádně do tváře. Bojím se, že já bych ti ho srovnala tak akorát na druhou stranu." Less na oko uraženě odkráčela.
