Prudce zastavila zpěněného koně a postavila se ve třmenech. Přiložila ruku k očím a zamrkala.
Uznale se rozhlédla do širokého údolí, které obepínala mohutná skaliska, sem tam porostlá vzrostlými jehličnany.
Bylo to krásné místo pro život, plné hojnosti, z kterého bude možná již brzy mrtvá země, zbrocená krví. Všudypřítomné ticho se naplní posledními výkřiky padlých. Kéž by tomu mohlo být jinak.
V údolí kolem řeky, která tudy divoce protékala, vyrostlo vojenské ležení, táhnoucí se od jedné strany skal k té druhé.
Less a Yvar ji určitě hledají. Doprovází ji teď na každém kroku. Seskočila s koně, obtěžkaného ulovenou zvěří, a nechala ho popást na čerstvé trávě.
Posadila se kousek od něj a utrhla si stéblo trávy, které teď žmoulala mezi rty. Zakroužila bolavým ramenem a zamračila se.
Uběhly téměř dva měsíce od jejího příchodu do ležení a mocenská situace se nevyvíjela úplně dobře. Hedou dosazení vůdci klanů ji respektovali, ale od chvíle příchodu Skaikru se jí houpala půda pod nohama. Musela vynaložit mnoho úsilí pro udržení svého postavení. Zlikvidovat popírače, uhasit vzpoury a podplatit mnohé pohlaváry.
Marcus kom Skaikru ji v tomto ohledu skutečně pomohl. Přivedl bojovníky se samopaly a dokázal svou mluvou udržet křehké spojenectví klanů proti nepříteli a společně pracovali na strategii útoku a obrany.
Tři velvyslanci koalice však stále váhali.
Lexa měla dvě možnosti. Buď je přesvědčí, nebo jim usekne hlavy a ovládne jejich lid, což způsobí rozkol koalice a nové nepokoje.
Setkání s Freyou je teď nemožné. Generálové ji uvěznili a pokouší se o převrat. V zemi Shorikru propukly boje a přívrženci královny si u Hedy vyjednali audienci, která se uskuteční zítřejší den. Doufala, že se dozví důležité informace a bude moci konečně zakročit.
Diplomacie nebyla její silná stránka a plamen v ní popoháněl chuť po krvi.
Balancovala na tenkém ledě. V hlavě k ní promlouvaly hlasy předešlých velitelek, snažíce se ovládnout její mysl. Ale srdce, bijící mocně v její hrudi, se vzpíralo a svádělo nerovný boj.
Nechala válku válkou a v myšlenkách už po sté zabloudila k ženě s modrýma očima. Kéž by se vše stalo jinak.
Yvar sledoval její stopy necelou míli od vesnice. Zmizela. Lexa ji ztratila, podruhé.
Uslyšela za sebou dusot kopyt a ržání koně.
"Hedo! Jak tě máme chránit, když takhle vždycky zmizíš?" Hudroval Yvar, naštvaně seskočil z koně a přejel očima jejího grošáka. Opět ho zahanbila a ulovila největší kus.
"Utečeš si a místo lovení tě naháníme po lese." Řekla Less, a vedla koně ke grošákovi. Sesedla a přidřepla si k Lexe.
"Umím se o sebe postarat. Jsem Heda. A jsem lepší lovec." Řekla Lexa a pobaveně nadzvedla obočí. Stočila svůj pohled opět do dáli, okusujíc své stéblo.
Yvar si něco zabručel pod vousy a věnoval se raději řemenu u sedla svého hnědáka.
Less upřela zrak stejným směrem a mlčky setrvávala v blízkosti Hedy. Milovala její společnost. Zamilovala si tu krásnou ženu, především její sílu a odvahu.
Ona a ani Yvar netušili, co se tehdy ve vesnici stalo. Že Hope není Hope, proč odešla a že dokáže mluvit. Lexa o tom mlčela a Indra se nezmínila.
Oba dokázali Hedě svou oddanost a složili slib věrnosti. Ta si je oblíbila a určila je svou osobní stráží. Indra o nich nebyla přesvědčena, ale nakonec uznala, že jsou dobrými bojovníky i chytrými společníky. Získali si i její důvěru a ona byla vděčná, že tu může někomu věřit a že ji pomohou ochránit velitelku.
