Clarke vyšla z chatrče a zastavila se, zírajíce do prázdna, oči vytřeštěné. V hlavě absolutní zmatek a v srdci totální chaos. Země se jí houpala pod nohama a mozek odmítal tvrdou realitu a raději odfoukl tu změť střepů zařezávajíce se do jejího vědomí i nevědomí. Dostavil se úlevný pocit otupělosti a lhostejnoti. Ale byl to jen okamžik.
V jednu chvíli stála Clarke na místě jako solný sloup, a najednou už šplhala po hradbě, na vrcholu přelezla a spustila se na druhou stranu. Nikdo ji neviděl, veškeré dění probíhalo kdesi u brány a muži hlídkující na hradbách se zrovna střídali pod rouškou hluboké noci. Držela se křečovitě okraje a zírala do té černé hloubky pod sebou. Nevěděla, co je pod ní a bylo jí to jedno.
V tu chvíli si uvědomila, že necítí strach. Necítila vůbec nic. Pustila se okraje a z těch několika metrů tvrdě dopadla na zem. Lapala po dechu, kterého se jí nedostávalo, cítila bolest otřeseného těla a kupodivu jí to dělalo dobře. Co teď? Udělala několik kulhavých kroků, zaťala čelist a rozeběhla se do všeobjímající tmy.
----------
Lexa se trhnutím probudila a zmateně se rozhlédla po místnosti. Svícen dohoříval, byla sama. Vstřebávala tu skutečnost, které se obávala poté, co Clarke odešla. Znala to bodnutí ve svém nitru.
Spustila nohy z postele a znovu se rozhlédla hledajíc něco na sebe, zraněnou ruku přitisknutou k nahé hrudi. Nejistě vstala, žíznivě se napila vody a ze svého vaku vytáhla čisté oblečení. Opatrně si jednou rukou oblékla triko a kabát, obula se a připla si pás s mečem, brnění nechala ležet na zemi.
Chvíli stála jen tak uprostřed místnosti a snažila se ovládnout tu bouři v sobě. Nasadila kamenou tvář velitelky a vyšla z chatrče. Na obloze se honila mračna s příslibem svítání a letního deště.
Ve vesnici panovalo napjaté ticho. Očima přejela hradby, všichni zbývající muži byli připraveni a sledovali v tichosti okolí. Sem tam někdo pohlédl na Lexu a opět odvrátil svůj zrak do mizející tmy, hledajíc jakýkoliv pohyb. Došla k bráně, kde Indra seděla na zemi, opřená zády a oči zavřené.
Lexa k ní přistoupila a Indra instinktivně sáhla po meči.
"Hedo, co tu děláš? Neměla jsi tu být." řekla a rychle vstala.
"Kde je Dochtra?" zeptala se Lexa chladně.
"Měla být s tebou." odvětila zlostně černá válečnice a zamračila se, že Dochtra neudělala to, co slíbila.
"Nikdo přeze mě neprošel, musí tu někde být."
V přítmí si Indra nemohla všimnout bolestného škubnutí v Lexině tváři.
"Yvare, Less!" zvýšila Lexa hlas.
Yvar seskočil z ochozu, kde hlídkoval a Less se zvedla ze země, kde si ustlala a odpočívala.
Přistoupili k Lexe, která se cítila stále slabá, ale za nehybnou maskou velitelky bylo vše dobře skryto.
"Hope, kde je?"
Oba na sebe zmateně prohlédli.
" Byla s tebou, Hedo, v chatrči, od té doby jsem ji neviděl." Řekl Yvar a Less jen souhlasně přikývla.
"Najděte ji!" Procedila velitelka mezi zuby a oba se rozešli jiným směrem.
"Co tvá ruka?" Zeptala se Indra a a kývla směrem k paži, kterou Lexa stále tiskla ke své hrudi.
"Jak jsme na tom?" Zeptala se Lexa místo odpovědi a pátravě se rozhlédla okolo.
"Poslala jsem několik mužů, aby se porozhlédli po okolí, nikdo na míli daleko není. Mám s toho divný pocit. Jakoby nás chtěli oslabit a teď vyčkávají. Nechce se mi věřit, že by to jen tak vzdali. Jednoho jejich raněného jsem nechala žít. Ještě se neprobral. Vyslechneme ho."
