Dokonalá jako slunečnice

Bolest

Abigail:
"Tak je na čase vrátit se tam odkud jsem přišla."
Stala jsem nad branou do pekla.
" no tak Abigail to už jsi jednou zvládla."
Snažila jsem se uklidnit před koncem života.
Jeden krok. Druhý. Třetí
Stála jsem před branou ale neuměla jsem se rozhodnout.
Brána leží na tom útesu kde je krásná louka.
Byla jsem už blízko tak blízko že mě duše hříšníků tahali. Najednou se před mnou zjevil můj otec.
,,Dcero pojď a budeme vládnout spolu."
Podal mi ruku ale já se ji nechytla
"Bože co to dělám.ne to nemůžu."
Otočila jsem se a rozeběhla on za mnou poslal démony a zjevně i Lilith.
,,nemáš kam se schovat jsem všude s tebou větší zlo neexistuje než já!"
Jo existuje Klaus. Ale tam nemůžu nebo nechci.
Půjdou do města ale já tam musím dřív
Jinak zničí celé město a potom půjdou na mě.
,,dcero vzdej to!"
"Nikdy!"
Zatím co jsem utíkala jsem otevřela portál do města. Na třetí pokus se portál otevřel a já mohla tak projít do města.
Když jsem prošla portálem ocitla jsem se v hale domu Klause.
" ne ne ne... to se nemělo stát! Jak je to možné!"
,,neboť jsem to vše zařídila já?"
Promluvila Caroline.
"Co? Co po mě chceš máš už jedinou osobu kterou jsem milovala!"
Zařvala jsem tak že to muselo probudit celý dům a to stejné Caroline
,,chci tvou smrt!"
Zakřičela, z jednoho pokoje vyběhla Rebekah a Klaus tam stal a vše pozoroval jen tak.
"Hele dělej si co chceš. Chceš mou smrt ? OK ale tam venku teď řádí chaos a nerovnováha.
Lilith a její démoni. Pan zla! On mě chce posadit na trůn ,jsem dědička trůnu ale já nemůžu jít na několik milionů let tam dolu. Takže fajn zabij mě ale dřív než oni zabijí vše živé včera jsem v bezvědomí otevřela portál který teď nejde zavřít už si to vzalo oběť."
,,Jo Tylera ty děvko."
"Zlato kdyby měl čistou duši nepřijme ho portál."
Bylo na mě naštvaná ale já na ní taky v minutě mi zničila život. Najednou se otevřel další portál a vyšla z něj Lilith.
"Co tu chceš Lilith!?"
,,jednoduché dítě. Tvoji smrt. Abych mohla vládnout já!"
"Jo tak se postav do řady."
Ukázala jsem rukou na Caroline
Potom jsem se postavila Caroline zády a čekala co udělá.
"Tak me mate tu bezbrannou. Je mi jedno jak můj život skončí."
Z ničeho nic během minuty me Caroline probodla a já padla na kolena stejně tak i Rebekah. Klaus tam stal jak kdyby byl přilepený k zemi. Lilith přistoupila blíž a dala mi dýku k krku. Z posledních sil jsem s ni mluvila.
"Byla jsi mi matkou Lilith."
Začala jsem po ni řvát.
"Tak dělej! Ukonči mi život! Tak jak s to udělala sestře!"
Lilith mi zabodla dýku hlouběji ale nepodřízla mi krk prostě zmizela.
Já měla náhradní plán ale k tomu jsem potřebovala Lilith někoho jako ona aby mi podřízl krk a pak by fungoval jenže ona to neudělala.
Rebekah seběhla dolu a začala mi pomáhat Klaus šel s ni ale teď me jen obešel.
Bekka se snažila mi vytáhnout z těla kus skla.
"Ne Bekko. To je dobré to nic jsem tu tisíc let ne? Někde to končit musí."
Ležela jsem na zemi a předstírala že to neboli ale ve skutečnosti to byla nesmírná bolest po minutě jsem to už nezvládla a brečela s Rebekah která řvala na Klause ať ji jde pomoct.
,, ne ne. Abi vydrž prosím. Abi !"
Do haly vběhl Kol s jeho malou čarodějkou která jediná je schopná mi pomoct.
Kol si klekl vedle mě a obejmul Rebekah která byla celá od krve.
"Vidím že jsi konečně dal na mou radu."
,,ano. Ale to ti povím potom teď ti musí Davina pomoct."
"Co je s ním?" Otočila jsem hlavu na Klause.
,,nevím zlato." Odpověděla mi Rebekah.
,, ahoj Abigail já jsem Davina musíš mi verit ano?"
"Zato já vím kdo jsi. Jsi jedna z mých nejlepších čarodějek. Jedině tobě věřím."
Byla rada že jsem ji to řekla jako kdyby nikdy nic takového neslyšela.
Davina se mi snažila vytáhnout z rány magii všechny kusy skla což se ji povedlo. Rebekah mi dala krev ať se mi zahojí a pomohla mi vstát.
,,ne! Nesmí vstávám! Kole odnes ji do pokoje."
Nařídila mladá čarodějka. Kol me vzal a odnesl do jednoho z pokojů. Nepoznala jsem ten pokoj nikdy jsem tu nebyla. Kol mě opatrně položil do postele a přikryl dekou.
"Děkuji." Zašeptala jsem vyčerpaně
,,nemusíš děkovat patříš do rodiny narozdíl od té děvky od Klause."
"Kole nemůžu se smát tak ani nevtipkuj."
,,jasný královno."
Usmála jsem se na něho
"Ty víš že nejsem královna."
,, máš to v krvi ne?"
"No.... Tak trochu ale to nic nemění."
,,tak dobře dobrou Abi ."
"Dobrou."
********************************************
Usnula jsem během chvíle. Ale to stejné s probuzením probudila jsem se v půlnoci a cítila na sobě něčí pohled. Rychle jsem se otočila a v dveřích stál opřený o rameno Klaus.
"Co tu chceš Klausi? Lekla jsem se."
,, nechtěl jsem tě vzbudit."
Přišel a sedl si na kraj postele.
,,jak ti je?"
"Jak mi je ? Zatím co jsem umírala a ty jsi nic neudělal? Jak mi asi muže být ? Nevím opuštěně, smutně, nemilovaně?"
,,mám se ti snad omluvit?"
"Ne. Dobrou."
Otočila jsem se na bok a opatrně si lehla rány se ještě nezahojili.
Bylo mi blbě ne od žaludku ale od srdce bolelo mě říkalo že možná bylo lepší umřít a netrpět takhle. Klaus tam seděl celou noc a pozoroval mě.
Asi ve 4 ráno jsem se vzbudila a vedle mě na posteli ležel Klaus který sledoval strop.
"Klausi. Co potřebuješ?"
,,kdysi jsi mi říkala Niku."
"Kdysi jsi mě chránil a miloval."
Odpověděla jsem mu stroze.
,, teď mám Caroline Abigail musíš to přijmout."
"Když máš Caroline proč jsi tu semnou a trápíš me ještě víc ? Nestačí ti že me probodla a chtěla zabit?"
,,nevím možná mě baví trápit tě."
"Tkáni k čertu Klausi. Neboj dnes odtud nadobro zmizím a ty na me budeš moct zapomenout úplně."
Štípali mě slzy když jsem s ním mluvila.
"Klausi já nemám sílu na rozhovor s tebou. Když s tebou mluvím bolí me srdce tak buď tak hodný a nebuď v mé blízkosti. Abych měla aspoň trochu sílí na to abych odtud vypadla."
,,tak nemluv."
"Ty to porad nechápeš!" Posadila jsem se.
,, ne nechápu Abigail."
"Ty jsi me zradil ublížil mi a odkopl mě. Máš Caroline místo mě a teď když víš že tě miluji a budu potřebovat hodně času a chlastu na to abych dala svůj mizerný život do pořádku aspoň z poloviny tu semnou jsi a říkáš mi jak se mám smířit s tím že máš novou. Au"
Vykřikla jsem když jsem si moc natáhla ránu a ta začala znovu krvácet
,,co se děje?"
Ztrácela jsem znovu vědomí.
,,Abi!"
,, Abigail ! Vnímej mě!" Slyšela jsem Klause z dálky velké dálky až se jeho hlas úplně vytratil.