Dokonalá jako slunečnice

Tím to nemuže končit. Ne tím to začíná

Leželi jsme na tom pařezu jako před x lety. Nevím jestli byl Klaus jen rozrušení nebo toto myslel vážně ale jedno vím já a to že to zjistím.
,,nevěděl jsem že máš tetování."
"No víš od mé smrti kvůli jedné osobě jsem se hodně změnila ztotožňuji se s nimi."
,,nimi?"
"Je jich víc. Ale co ty? Ty máš taky jedno nebo víc ?"
,, rozumím ti že se s nimi ztotožňuješ ale netipl bych to do tebe."
" no já taky ne že mě zabiješ."
Klaus se opřel o loket a zase mě zabíjel pohledem. Ale toto bylo jiné jako by se mu líbilo to že jsem taková.
,,budeš to porad řešit že?"
"Hmm... Ano?"
,, co kdyby jsi nás zase přesunula ke mě nebo k tobě a tam by jsi mi ukázala ty zbylé tetování?"
"Nevím nechám si to promyslet hlavou.."
Je mu jasné že ho schválně provokuji. Úplně ve mě čte.
"Úplně ve mě čteš že ? Jako kdysi."
,, úplně.."
"Kéž bych kdysi četla v tobě Niku.. hodně jsi mi ublížil a já toto nezvládnu.. nejsem připravená snad za par staletí ale teď na toto vše budeš muset zapomenout."
,, ne to ne slunečnice už neudělám další chybu.."
"Promiň Niku vše co jsem chtěla je abych se ti pomstila a pak jsem se zase zamilovala. Opět a opět do stejné osoby."
,,ale o tu osobu přijdeš jestli teď odejdeš."
" ach Niku já o tebe přišla už před 100 lety."
,, tak proto to datum"
Teď jsem se opřela o loket už i já takže jsme si dokonale zaplivali do oči.
"Jaké datum?"
,, na té raně. Je datum. 1992 co to je?"
"Nevím já si toto nenechala vytetovat."
,, že by nějaká čarodějka?"
"Ne to není možné. Leda kdyby.. můj bože musíš hned pryč a drž se ode mě co nejdál!"
,,co proč ?"
Lítala jsem kolem pařezu a sbírala oblečení které jsem hodila po Klausovi.
" oni mi odebrali moc.."
Šeptala jsem si pro sebe
"To je moc zlé ale to.. to znamená že umírám."
,,co? Kdo ty umíráš?"
Bylo vidět že je zmaten a dokonce... smutný?
" tak vše rychle. Jsem matka přírody a nadpřirozena bohyně a čarodějka hlavní ano Né tvoje matka ale já tím že jsi mě zabil jsem přišla o všechnu moc a teď mi došla i ta božská
A k tomu se bohové shodli že mi ji odeberou úplně. Takže ta rána sílí a já postupně umírám tak jak se mělo stát."
,,to ne.. kolik máš času ?"
"Nevím asi jen 2 měsíce možná méně. Ale to je jedno stejnak se tak mělo stát před 100 lety."
,,to ne."
"Ale ano Niku zabil jsi mě a žil jsi s tím že jsem mrtvá bude se ti to zdát jako sen. Neboj. Miluji tě!"
Začala jsem říkat kouzlo ale v tu chvíli se nic nestalo.
"Nic?!"
,,Né vůbec nic."
"Moment.
Poté, co je tento okamžik viděn a vyřčen,
nechť je tento okamžik  z tvého srdce a hlavy smazán."
,, to ti nedovolím."
Začal něco říkat tak jsem se na to vykašlala.
"Opravdu? Copak mě chceš znovu vidět umírat?!"
,,ne vymyslím něco."
"Co? Nic nejde. Není to možné.
Je moc pozdě."
,,nikdy není pozdě. Teď na to nebudem myslet. Ano?."
"Páni vrátil se ten Klaus kterého znám?"
,,ne."
Řekl rázně.
"Tak kdo to je?"
,, nový Klaus. Kterého mrzí co provedl a chce se ti omluvit."
"Klaus a omlouvání? Máš pravdu tento je nový."
,, a teď jdeme najít ale už doma další tetování."