Forget // l.h

1.

,,Melliso, dělej nebo zaspíš do školy!" Zavolala mamka ze spoda a já se jen převalila z jedné starany na druhou.
,,Melliso! Hoď sebou!"
Křikla znovu a se mnou to ani nehlo.
,,Melliso Amando McBrideová! Dělej, za pět minut budeš dole připravená nebo si tam pro tebe dojdu a to nechceš!" Varovala mě a já se nakonec posadila.
Protáhla jsem se a stoupla si.
Svoje únavné tělo po 8 hodinách spánku jsem dopravila až k velké skříni, kterou jsem otevřela a vyndala si černé džíny, černé tílko a přes to hodila tmavě modrou džínovou košilí.
Vzala jsem si své černé boty od značky convers. Do všeho jsem se převlékla a šla do koupelny udělat hygienu.
Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a dala si řesenku a tužku na oči.
Malém jsem zapomněla na svojí tašku, která ležela na svém obvyklém místě- vedle postele.
Tam jí vždycky hodím, když přijdu ze školy. Doběhla jsem schody do chodby, kde už mamka čekala s klíčema od auta
,,To je dost, že taky jdeš" Vynadala mi když jsem kolem ní prošla.
,,No tak jedme" řekla jsem a vyšla vem před barák. Máma zamkla dveře od domu, a sedla si vedlem mně do auta na místo řidiče.
Strčila klíček do zapalování a otočila s ním. V tu ránu se tam rozsvítili všechny budíky a začalo hrát i rádio.
Ke škole to mám asi jen 20 minut ,ale je prostě lepší si ,,vozit prdel".
Když jsme zastavili před školu rozloučila jsen se s mamčou a vystoupila s auta.
Stála jsem před dvoupatrovou budovou z cihel.
Toto místo se mi hnusilo a musím přiznat že jsem nebyla jediná.
Zrychlila jsem a míjel na parkovišti různé skupinky studentů.
Jako třeba milostné páry, fotbalisty, nějaký šprty a tak dále.
Vešla jsem do velké budovi a namířila si to do skřínky,kde jsem si vytáhla věci na matiku.
,,Ahoj Melliso!" Vykřikl na mně někdo ,kdo jiný by to mohl být než Victoria
,,Čau Vicky" Pozdravila jsem jí když už u mě byla dostatečně blízko.
Vicky byla drobná brunetka s zářivě zelenýma očima. Tohle se jen tak někde nevidí.
Na to jak drobnou postavu má straně velké sebevědomí. Zamířili jsme si to spolu do učebny Matemtiky.
Ve třídě moc lidí nebylo.
První lavivi zabrali ty největší šprti a úplně vzádu ty největší debilové co jste kdy mohli spatřit.
S Vicky jsem zvolili třetí lavici hned u okna.
Po zvonění jsme se museli rozloučit ,protože Vicky měla tělocvik a já literaturu.
Aspoň že dnes máme jenom 6 hodin.
Po škole jsem se vydala na parkoviště kde čekala mamka.
Když viděla že už jdu nastartovala a já během chvíle seděla na sedadlu spolujezdce.
,,Ahoj zalto,jak bylo ve škole? " Zeptala se mě
,,Dobrý" odpověděla jsem
,,Zlato znáš paní Johhansovou?"
Zeptala se znovu po chvíli ticha
,,No, co s ní? "
,,Umřela a já jsem si od ní koupila toho modrého forda" Chudák "byla to milá paní
,,A co s tím mám co dělat já? " Asi jsem debil ,ale pořád nechápu co s tím mám společeného.
,,To auto je pro tebe"
No konečně to už chápu.
Svoje staré auto jsem nabourala.
Když jsme přijeli k domu, o kousek dál stálo malé tmavě modré auto

Ahoj lidi ,tak jak je?
Straně jste mě překvapili že prolog má 21 reads a to je to zveřejněné asi jenom 15 hodiny.
Děkuji a i doufám že se vám nová story líbí