Forget // l.h

17. - konec

  Seděla jsem v obýváku a koukala na televizi. Sekundy, minuty, hodiny, dny, pořád plynuli.V obýváku sedím už šestý den. Školu neřeším, chodím si jen pro ovoce a pití. Za Lukem nejezdím ani za klukama. Máma není doma, má služební cestu jako táta. Na mobil mi v jednom kuse chodí zprávy od Lusy a Vicky, jenže já
neodpovídám.
Melliso! Co ti je ?
Píše mi do kola pořád Victorie. Kašlala jsem na to a pořád se koukala jen na televizi. Zrovna dávají Upíří deníky, ten díl kdy se Elena proměnuje v upíra.Víčka mi pomalu začínala těžknout, až jsem upadla do hlubokého spánku.

  Ráno mě probudili sluneční paprsky, které mi svítily do očí. Posadila jsem se a protáhla své tělo. V televizi právě jel Teleshoping sHorstem.

,,Pokud jsi koupíte jednen čistí prostředek dostanete druhý jen za poloviční cenu a jestli zavoláte ihned dostanete čistič na usazeniny a plíseň zcela zdarma a to se vyplatí!"
Řval jak magor z televizní obrazovky. Já ho vždycky nenáviděl. Dědka hnusnýho. Sáhla jsem pro mobil, abych se podívala kolik je hodin. Měla jsem 50 zpráv. A 10 zmeškaných hovorů, jedna zpráva byla i od Lucase.
Luke 9:30
Zrovna pro mě přijel Mike ve 12:45 odlétáme
,,Hmm, super tak jsi to tam užíjte a pozdravujte ode mě všechny, které potkáte.'' Prskala jsem si pro sebe. Šla sem do kuchyně se napít. Jenže někdo zvonil na zvonek, jako by mu šlo o život. Došla jsem lenivě až ke dveřím. Prudce jsem je otevřela a v nich stála Victorie. ,,Zlato co se to s tebou stalo? Vypadáš příšerně, " pronesla a vešla do domu za mnou. ,,Co chceš? " Zeptala jsem se otráveně.
,,Nic jen je 11:00 za hodinu ti odlétá kamarád, nejlepší kamarád, a ty tu sedíš s né moc hezkou vůní a s né  přijatelným vzhledem..." Nadechla se a pokračovala ve svém proslovu:,, Takže jdi hned do sprchy a já ti donesu oblečení.'' Než jsem stačila cololi udělat Vicky mě táhla do koupelny. Svlékla jsem si 6 dní staré pyžamo a hodila ho do koše na prádlo.
Rychle jsem se celá umyla a vylezla. Tam stála už Vicky s mini džínovými kraťasy s volným černým tílkem a růžovým hábitem.
Vlsy jsem si vyfénovala a letěla na letiště. Je 11:20 a já tu hledám Luka.
Konečně ho vidím a běžím k němu. ,,Luku!" Zavolám na něj, aby zastavil. Stojím naproti němu a hledím mu do očí úplně mě vytáčí, že je tak vysoký. ,,Budeš mi chybět," zašeptala jsem se slzami v očích. ,,Ty mě taky, děkuji ti za všechno. Pomohla jsi mi, bez tebe bych to nedokázal Melliso. " Usmál se a objal mě. ,,Žádáme cestující, kteří letí do Dubaje, aby se dostavili k terminálu číslo 4 děkujeme. " Luke se na mě podíval smutně a dal mi pusu na čelo. ,,Uvidíme se za rok, " pousmál se a odešel. Stála jsem tam a zírala jak jeho siuleta mizí. V Očích jsem měla slzy. Měla jsem pocit, že se sesunu k zemi. Naštěstí ke mně přispěchala Vicky a chytla mě. ,,To bude dobrý zlato, nebreč. "

Konec
Doufám ,že se vám story líbila.
Ne druhá série nebude
A děláší to být nemohlo.
Proč? Protože prostě mě ten příběh už nebavil psát proto.
Takže všem moc děkuji ^_^