Nebezpečné Hry

3. Kapitola

AURORA

Nedokážu to vysvětlit. Ale to jediné, co nás teď drželo od sebe, byly naše zbraně. A já ji nehodlala sundat z toho jeho zatraceného krku. Ani za boha!

Nevím kolik minut uběhlo, ale už déle nedokážu být v této pozici. Musím se přes toho chlapa dostat. Dřív než...

Nedokážu tu myšlenku zahnat.

Nehty levé ruky jsem zaryla do stolu, až to vydalo nepříjemný zvuk. Podíval se tím směrem.

Jeho pohled však upoutalo něco jiného. Stočila jsem oči tím směrem a hned mi to došlo. Ramínko mích šatů nebylo na svém místě, a ta část, která měla zakrývat mé levé prso, se nebezpečně sunula dolů.

Pohlédla jsem nahoru, a střetla se tak s jeho pohledem. Neuvědomila jsem si, že jeho zbraň je pryč. Stále jsem se dívala do jeho očí, a dech se mi zrychloval. Viděla jsem, jak se ke mně přiblížil, ale ne o moc. Přimhouřil oči, jak se mu ostří zařízlo do krku. Ze všech sil jsem bojovala. Ale mé tělo reagovalo proti mé vůli. Zatracené. Hloupé. Tělo.

Pak jsem ucítila ten nepatrný dotyk na své bradavce. Podívala jsem se dolů, a to byla chyba.

Rozptýlil mě.

Využil mé nepozornosti, a silou mě chytil za ruku, ve které jsem měla nůž, a bolestivě ji stiskl, dokud jsem zbraň neupustila na zem. Teď jsem pro něj byla zcela bezbranná. Jediným pohybem mi ruku uvěznil za zády.

Volnou rukou jsem se ho pokusila odstrčit, ale bylo to jako narazit na skálu, ani to s ním nehnulo. Mezitím mě chytil i za levé zápěstí, a uvěznil ho stejným způsobem jako mou pravou ruku.

„Ne!" To zoufalé slovíčko mi uniklo ze rtů.

Snažila jsem se ho odstrčit, ale bylo to naprosto zbytečné, akorát jsem docílila toho, že jeho tělo teď bylo přilepené celou vahou na mém. A jak jsem se od něho snažila osvobodit, ucítila jsem jak ztuhl.

Rychlým pohledem jsem zjistila proč.

Mé šaty povolily. Mé levé ňadro bylo zcela volné. A on od mého těla nemohl spustit zrak.

Bože. Nechtěla jsem, aby se na mne díval.

Cítila jsem se ponížená.

Hlavu jsem zvrátila dozadu, a z úst mi přitom nechtěně unikl slabý sten.

Nemohl to neslyšet. Protože jsem ucítila, jak na to reaguje.

Tvrdost v jeho kalhotách odpovídala na mé volání. Jeho dech byl najednou tak blízko. A já ucítila letmý dotyk jeho horkých, vlhkých rtů na svém krku. Lehce jimi sjížděl po jemné pokožce mého hrdla.

Zachvěla jsem se. Chtěla jsem křičet, aby přestal. Ale bylo to tak nádherné.

Mé věznění najednou povolilo. Ale jenom na chvíli. Během několika vteřin jsem byla uvězněna na tak trochu jiném - možná horším - místě. Okamžitě jsem toho využila, a volnýma rukama jsem se zapřela o jeho hruď. Chtěla jsem aby přestal, ale zároveň aby pokračoval.

Nehty jsem mu přes košili zarývala do kůže v domnění, že ho to donutí se ode mne odtrhnout, ale zmýlila jsem se.

Levou rukou sjel po celém mém těle až na stehno, které bylo uvězněno mezi jeho nohama. Ani jsem nestačila zareagovat, a už jsem měla jeho ruku pod zadečkem, a svou nohu obtočenou kolem jeho pasu.

Jak tohle dokázal?

Zatracenej chlap! Zatracený tělo!

Jeho horké doteky mne přiváděly k šílenství. Tohle přeci nemůžu. Tohle je... Nesmím...