Nebezpečné Hry

7. Kapitola

Ten samý večer...

Dívala se přímo na mě. Musela mě vidět. I když jsem zhasl to zatracený světlo. Ale potřeboval jsem nasadit foťák na ten blbej stativ, a to po tmě fakt nešlo.

Když mi šéf řekl, abych ji sledoval, netušil jsem že to bude taková zábava.

Ta malá coura se promenádovala před oknem, a vůbec ji nenapadlo, že je to jako televize. Měl jsem úžasnej výhled přímo do jejího bytu. A co bylo nejlepší, měla na sobě jen kalhotky a krátký triko.

Tenhle večer začínal bejt konečně trochu zajímavej.

Po tom, co se mi podařilo umístit kameru do pracovny, jsem vůbec nečekal, že se mi podaří natočit něco takovýho.

Mohl bych jí to poslat, a trochu ji postrašit.

Jooo... to bych asi měl. Jen bych si přál vidět její výraz až zjistí, že v té místnosti ve skutečnosti vůbec nebyli sami. Bude to sranda.

I když jsem se teď ve skutečnosti více zajímal o toho, s kým tam píchala.

Vím že Alexei by mě obeznámil s tímhle novým ksichtem. Ale já ho kurva nikdy neviděl! Navíc měl bouchačku. Určitě to byl polda. A stejně jako ona, tam neměli co dělat.

Mobil v kapse mi začal vibrovat. Už volal můj informátor. Bylo načase.

„Mluv." Řekl jsem místo pozdravu. Muž na druhém konci mi sdělil informace, které jsem chtěl. Bez jediného dalšího slova jsem hovor ukončil.

Usmál jsem se do okna zrovna ve chvíli, kdy se polonahá zrzka dívala mým směrem. Takže Farrellová, a je to novinářka. Výborně. Však já se postarám, aby svůj poslední článek neměla už čím napsat.

Možná nebude vadit, když si s holkou ještě trochu pohraju... o toho chlapa se postarám později.