Síla rozhodnutí - výzva Harrylu

Harry

Harry seděl v okně jedné z málo frekventovaných bradavických chodeb a zasněně hleděl na školní pozemky. Nesledoval nic konkrétního, spíše se snažil urovnat si myšlenky. Na klíně měl rozloženou učebnici, přes ni Pobertův plánek, ale ani těm nevěnoval pozornost. Byl na sebe trochu naštvaný, že zase propadá melancholii, ale nemohl si pomoct. Cítil se na všechno hrozně sám. Tak rád by se měl koho opřít. Ano, jistě, mohl se vždy spolehnout na Rona, Hermionu, na Weasleyovi, na další členy BA. Ale to nebyla přesně ta opora, kterou by potřeboval. Byl pod tlakem, který se zdál k nevydržení. Cítil, že musí být pořád a za každých okolností pro všechny silný a odvážný. A tak ho vnímali i jeho potenciální protějšky.

V těch několika krátkých vztazích, které stihl prožít, to byl vždy on, od koho se očekávalo, že bude ten silnější a na kom ležela veškerá iniciativa. Chození s Cho bylo jedno velké fiasko. Pár schůzek s Nevillem si sám pro sebe musel označil za fiasko na druhou. I když byl Nev fakt milý. Snad jen během krátké romance s Ginny mu připadalo, že jsou si jako partneři rovnocenní, ale ani to nebylo ono. Po pár týdnech se oba shodly na tom, že to nikam nevede. Odůvodnili si to tím, že se Harry musí maximálně soustředit, aby se připravil na boj s Voldemortem a nenechat se rozptylovat, což byla taky pravda. Ale jestli si Harry něco opravdu přál, tak mít po boku někoho silného a zkušeného. Partnera, vedle kterého by si mohl dovolit odložit masku nebojácného a statečného Nebelvíra a být alespoň na chvíli prostě jen Harry. Harry, který má strach a který pochybuje, jestli to všechno, co mu osud připravil, může vůbec zvládnout.

Ale kde takového partnera vzít? Zatřepal hlavou a v duchu si vynadal. Teď je potřeba se soustředit na úplně jiné věci, a ne snít o věcech, které se nestanou. S povzdechem opět zalistoval Obrannými kouzly pro středně pokročilé, které měl na klíně a snažil se koncentrovat. Četl nějakou suchou teorii o použití obranných inkantací, které mu nic neříkaly. V duchu si udělal poznámku, že musí později požádat Remuse, aby je společně mohly vyzkoušet. Scházeli se společně s Remusem a Tonksovou vždy hodinu před oficiální schůzí řádu, aby mohl trénovat, ale Harrymu se to zdálo žalostně málo. Soustředění na práci ale brzy vzalo za své. Hlavou mu zněla Brumbálova slova z předchozího večera.

Kdo jsou tví nepřátelé Harry? Když poznáš, kdo jsou, jak pracují a co chtějí, nejen že budeš vědět, jak se jim bránit, ale také jak je porazit. Dokonce je možné, že když je nejen poznáš, ale pochopíš jejich motivy, budeš je moci získat na svou stranu. Anebo své znalosti o nich využiješ ve svůj prospěch.

Ten proslov byl zvláštní. Skoro víc zmijozelský než nebelvírský... nebo snad někde na půli cesty? Chtěl se na to Brumbála ještě zeptat, ale jako první měl v plánu ho požádat o dovolení trénovat duely s dalšími členy řádu a častěji než jednou týdně před pravidelnou schůzí. Trénoval sice i s Ronem a Hermionou v Komnatě nejvyšší potřeby, ale byl si vědom, že pokud se chce posunout, musí trénovat se zkušenějšími čaroději než byl sám. Požádá ho o to a udělá to hned!

S tím rozhodnutím rychle zkontroloval Pobertův plánek, aby se ujistil, že najde ředitele v jeho pracovně. Byl tam, ale očividně nebyl sám.

Lucius Malfoy... Pro Merlina, co ten tam dělá?

Chtěl počkat, až ten panák vypadne, aby mohl mluvit s ředitelem, ale celé odpoledne se zdálo, že se toho nedočká. Čím déle na odchod Malfoye čekal a čím častěji kontroloval Pobertův plánek, tím větší měl dojem, že se snad rozhodl v ředitelně i nocovat. Přece musel vědět, že se od Brumbála nic nedozví, tak ať si jde ten nafoukanec zkoušet tahat za nitky někam jinam. Ředitel kvůli němu vynechal i večeři v síni. Hermiona si Harryho potlačovaného vzteku a podrážděnosti všimla, ale když jí párkrát odsekl něco ve smyslu, že toho má jen moc, nechala ho být.

Poznej své nepřátele Harry... Pochop svého nepřítele... Motivy ostatních... Získej je na svou stranu anebo to, co víš použij ve svůj prospěch...

Zarazil se. Vztek a znechucení ho přešlo. Je to to o čem ředitel mluvil? Když se nad tím znovu zamyslel. S čistou hlavou. Beze vzteku a uraženosti nad tím, že bylo zpochybněno jeho svědectví proti tomu Smrtijedovi, tak najednou cítil něco jiného. Co? Obdiv? Lucius Malfoy vždy vypadal, že přesně ví, co chce i jak toho dosáhne. Ten ve svůj prospěch neváhal využít všeho a všech, kteří se ocitli kolem.

Harry tohle poznání zastihlo večer v Nebelvírské věži, když se ho kluci snažili přemluvit na partičku Řachavého Petra. Rychle zkontroloval plánek, a když se ujistil, že se aristokrat stále nachází v Brumbálově pracovně, vymluvil se, že musí ještě něco zařídit, a i se svým neviditelným pláštěm zmizel do šera bradavických chodeb. Zastavil se až před chrličem vedoucím do ředitelny, kde se rozhodl vyčkat, než bude ředitelova návštěva odcházet. Se svou nebelvírskou odvahou se rozhodl poznat svého nepřítele přímou konfrontací a v duchu prosil Merlina, aby tento rozhovor byl jedním z těch, které nezabijí, ale posílí.

Ahojte :D ano, já vím, v téhle kapitole se už měli potkat :D. A ano, místy to trochu vypadá na takovéto "tradiční klišé". Ale já za to nemůžu. To oni! :D Jak jsem dlouho nic nepsala, tak jsem úplně zapomněla, jak se krotí a usměrňují postavy. Ještěže jsem prozřetelně označila příběh jako pre-slash, protože si opravdu netroufám odhadovat, kam se kluci tímto tempem dostanou :D . V rámci výzvy mi ještě zbývá 1100 slov :D tak uvidíme. Každopádně budu ráda za zpětnou vazbu, konstruktivní kritiku a tak.

Kapitola je věnována zadavatelce výzvy womiska.

P.S. Takový vtípek :D. Nechtěl by někdo jako výzvu rozpačité rande Harry+Neville :D ? Jinak si ji budu muset asi zadat sama sobě :D 

P.P.S. nevíte jak by se takový pár značil ? :D Je to Nerry nebo Harrylle :D ? 

Vaše Helena