Magic In The Air

8

Dva dny jsem ležel s horečkou, kterou jsem nejspíš chytl od Adama. Jak tady Adam byl tři dny zpátky, tak tady zůstal až do večera, domů se mu nechtělo a když přišel, tak dostal prý pořádně seřváno nebo alespoň tak mi to psal. Chudák, nebylo mu dobře a ještě na něj křičeli, ale teď už je jemu i mě líp a dneska by se za mnou měl stavit. Měl jsem ještě dost práce, ale když mi zazvonil domovní zvonek, tak jsem se na to vykašlal a šel otevřít. ,,Ahoj.'' usmál se Adam. ,,Ahoj.'' usmál jsem se nazpátek. Už vypadal líp, ale že je mu zrovna nejlíp to taky nevypadalo. ,,Pojď dovnitř.'' pobídl jsem ho. ,,Je ti dobře?'' zeptal jsem se, když jsme došli do obýváku. ,,Už jo.'' usmál se a sedl si na gauč. ,,Já jen tohle dopíšu a začnu se ti hned věnovat, chceš udělat čaj nebo něco?'' zeptal jsem se s úsměvem a pohladil ho ve vlasech. ,,Uděláš mi ten jahodovej  prosím?'' podíval se na mne. S úsměvem jsem kývl a šel mu ho udělat, když jsem se vrátil, tak byl zabalený v dece, rozkošné. ,,Tady.'' usmál jsem se a položil mu čaj na stolek. Nechal jsem ho chvilku koukat do telefonu a šel si dopsat svou práci.

Netrvalo to dlouho a Adamovi nejspíš začala chybět má přítomnost i když jsem seděl jen pár metrů od něj. ,,Pojď ke mně.'' zakňučel. ,,Vteřinku.'' odvětil jsem mu. ,,Bryane.'' zakňučel po chvilce znovu. ,,Adame, teď ne.'' zvýšil jsem na něj trochu hlas. ,,Promiň.'' řekl vyděšeně a schoval se pod deku. Nechal jsem svůj rozepsaný článek a šel si sednout k němu. ,,Nemlať mě prosím.'' řekl potichu. Opatrně jsem ho odkryl a posadil se vedle něj. ,,Proč bych tě měl mlátit?'' ,,Vždycky, když na mně někdo křičel, tak mě potom uhodil.'' odpověděl potichu. ,,Neboj se, já tě nikdy neuhodím.'' řekl jsem klidným hlasem a objal ho. ,,Sednu si tady k tobě a dopíšu to tady.'' usmál jsem se na něj. Vzal jsem si notebook a sedl si k Adamovi na gauč, už mi chyběl jen závěr, takže bych to měl mít hned napsaný. ,,Bryane?'' podíval se na mne. ,,Ano?'' zeptal jsem se a dopisoval poslední větu článku. ,,Jak to mezi námi teď je? Jsme spolu?'' zeptal se trochu zmateně. Dopsal jsem poslední tečku, soubor uložil a notebook odložil na stolek vedle nás. Podíval jsem se na něj, pravda, jak to mezi námi vůbec je? ,,Jak chceš, aby to mezi námi bylo?'' zeptal jsem se ho. ,,No, já, miluju tě.'' řekl stydlivě a položil si hlavu na mou hruď. ,,Taky tě miluju,'' usmál jsem se, ,,buď můj přítel, Adame, jenom můj.'' řekl jsem a zvedl jeho bradu, tak aby se díval na mne, ne na mou hruď. ,,Budu tvůj, když ty budeš můj.'' řekl odhodlaně. Usmál jsem se a věnoval mu lehký polibek na rty. ,,O čem jsi psal?'' zeptal se a přikryl mě dekou, kterou měl i přes sebe. ,,Dopisoval jsem o jednom prokletém domě v Americe.'' odpověděl jsem mu jednoduše. Už tak dlouho jsem neměl vztah, že ani nevím, jak se teď chovat. Vedle mě leží můj přítel, hlavu má položenou na mém rameni a drží mě za ruku, co mám sakra dělat? ,,Zůstaneš tady se mnou až do večera?'' zeptal jsem se po chvilce. ,,Chceš?'' ,,Chci.'' kývl jsem. ,,Tak zůstanu.'' usmál se. Sakra, aby z toho pak neměl problém, mám ho vůbec domů pouštět? ,,Nechci tě pustit domů. Nechci aby na tebe zase křičeli a abys byl smutný.'' řekl jsem do příjemného ticha. ,,V klidu, já to nějak ustojím, už jsem zvládl spoustu věcí, tak zvládnu i tohle.'' snažil se mě trochu uklidnit.

Kdybych věděl, co se stane, tak ho ani domů nepustím.