Magic In The Air

23

Celý den se vlastně nic zajímavého nedělo, jen jsme leželi a užívali si přítomnost toho druhého, a Kuličky samozřejmě, ta nemohla chybět. Člověk se ani nenadál a už se zase stmívalo.
,,Nemáš hlad? Něco bych si dal.'' podíval jsem se na něj. ,,Klidně.'' lehce kývl. Pustil jsem ho, přemístil Kuličku pryč ze svého klína a šel do kuchyně. Sice máme plnou ledničku, ale i tak nevím, co s tím. A když už se mi začal v hlavě rodit nápad na něco stravitelného, tak se jako naschvál ozval zvonek. S povzdechem jsem šel otevřít v domnění, že je to zase Adamův bratr, ale byl jsem hodně, hodně daleko od pravdy. Už jsem chtěla začít nadávat, ale rozmyslel jsem si to, když jsem otevřel dveře. ,,Dobrý den.'' pozdravil jsem dva muže stojící za dveřmi. ,,Dobrý den, praporčík Black a nadpraporčík Dalton, dostali jsme hlášení, že tady držíte jistého Adama Smitha, můžeme dovnitř?'' ukázali mi své odznaky. Trochu šokovaně jsem na ně koukal, nevěřil jsem tomu, že je toho vážně Yan schopný, ale jak je vidět, tak je. ,,Jistě, prosím, nemám co skrývat.'' odstoupil jsem ze dveří. Nebudu se tady s nimi nějak dohadovat nebo tak, jak jsem řekl, nemám co skrývat a Adam už je plnoletý, tak může být, kde chce. ,,Adam je tady.'' zavedl jsem je do obýváku. Adam se unaveně podíval mým směrem a rychle se zvedl, když zahlédl ty policisty. ,,Dobrý den.'' působil stejně překvapeně jako já. ,,Dobrý den, jsem praporčík Black, toto je nadpraporčík Dalton, vy jste Adam Smith?'' ,,Ano, to jsem já. Co se děje?'' zeptal se zaraženě. ,,Můžeme vás oba poprosit o vaše doklady? Stačí občanský průkaz, pro prokázání totožnosti.'' Adam se na mě trochu neklidně podíval a šel si do ložnice pro doklady, já jsem si je vzal z peněženky a podal jim je. ,,Můžu se zeptat o co jde?'' Adam se vrátil a dal jim svou občanku. ,,Dostali jsme hlášení, že vás tady pan Evans drží proti vaší vůli.'' odpověděl mu a vrátil nám naše doklady. Adam se na mě nevěřícně podíval. ,,Jasně, Yan.'' vydechl, ,,to je nesmysl, jsem tady dobrovolně, s Bryanem jsme pár a moji rodiče s tím nesouhlasí, proto jsem se přestěhoval sem.'' vysvětlil jim Adam. ,,Dneska dopoledne jsem byl dole vynést odpadky a potkal jsem Adamova bratra, vyhrožoval mi, že pokud se Adam nevrátí k nim, tak že vás zavolá.'' sdělil jsem jim. ,,Vzhledem k tomu, že tady vypadá všechno v pořádku, tak se tím nebudeme nějak dál zaobírat a uzavřeme to jako falešné nahlášení, pokud by se něco dělo, nebojte se na nás obrátit.'' podívali se na nás. ,,Dobře.'' kývl Adam. ,,Přejeme vám hezký zbytek dne a omlouváme se za vyrušení, neshledanou.'' rozloučili si a odešli pryč. 

,,Co to bylo?'' zeptal se zmateně Adam a opřel se i gauč. ,,Kdybych to věděl, tak ti to řeknu.'' odvětil jsem mu. ,,Tohle bylo divný.'' ,,To bylo,'' kývl jsem, ,,jdu dodělat tu večeři.'' podíval jsem se na něj. ,,Chceš pomoc s něčím?'' ,,Asi ne, odpočiň si.'' usmál jsem se na na něj a odešel do kuchyně.
,,Pojď se najíst, lásko.'' zavolal jsem na Adama. Sundal jsem z pánve poslední palačinku, potřel jí Nutellou a položil jí i s ostatními na stůl. Adam se tak sklesle sesunul na židli a zadíval se na mne. ,,Copak je?'' sedl jsem si k němu. ,,Nemůžu uvěřit, že to fakt udělal.'' zakroutil hlavou. ,,No tak, nic se nestalo,'' pousmál jsem se a přisunul k němu ty palačinky, ,,dej si něco sladkého na nervy.''