We have our past! [namjin]

Epilog: Střepy

!!!UPOZORNĚNÍ: Následující obsah nemusí být příjemný osobám mladším 15ti let!

Namjoon's pov:
17.3.2022 - čtvrtek

"Krásné ráno, prince můj." pozdravil jsem Jina když se probudil.
"Brý ránko, hvězdičko."
"Hvězdičko?" nadzvednul jsem obočí.
"Princezno?" opáčil. Jen jsme se tomu zasmáli.

"Půjdeš udělat snídani?" vybídl jsem ho.
"Chci zůstat tady a mzliz se s tebou." usmál se a přitulil se ke mně.
"Mám hlad." zašeptal jsem. Neodpověděl.
"Půjdu nám udělat snídani, beruško." políbil jsem ho na čelo a vstal z postele.
"Co?! Ne, ne, ne, ne a ne! Mojí kuchyně se ani nedotkneš!" zařval a už běžel dolů. Po chvilce jsem k němu došel.

"Pomůžu ti." usmál jsem se.
"Na to zapomeň! Nechci, aby si jsi rozbil další mixér! Bydlíme tady sotva půl roku a už si stihl rozbít dva mixéry! Nejhorší na tom je, že k těm jídlům, co jsi se tedy smažil připravit, jsi mixér ani nepotřeboval, ale ne ty, hmmm to bude skvělý na to použít mixér." nemřičel to naštvaně, vlastně to bylo celkem vtipné a nakonec jsme se oba dva rozesmáli.
"No co připadám si jako profesionál když používám mixér." objal jsem ho zezadu.
"Neboj se, vždy ti koupím nový mixér." položil jsem si hlavičku na jeho rameno.
"Mně stačíš ty." zaculil se a já mu dal pusinku na tvář.

"Jinak vážně jsi mě nazval beruškou?"
"Ano beruško," škádlím ho.

Snídaně byla do chvilky hotová.

"Co dnes budeme dělat?" zeptal se mě a pustil se do jídla.
"Mohli bychom zajet ke klukům." navrhl jsem.
LGBT práva se v naší zemi změnily. Asi před rokem jsme náš vztah oznámili veřejnosti. Nahráli jsme i video pro ARMY, která z toho byla hrozně nadšená! Jsem rád, že to vzali takhle. Hodně jsem se bál jejich reakce.
Před půl rokem jsme se odstěhovali. Klukům prý hodně chybíme, ale naše dlouhé noci fakt ne-

[• Sen na konci roku 2020 píšící tuhle fanfikci s pocitem, že v roce 2021 se LGBT práva určitě změní k lepšímu^*^
×
Sen v roce 2022 přepisující tuhle fanfikci ~o.0 •]

"To bychom mohli, kočičko." souhlasil.
"Kočičko?"
"Beruško?" malinko jsme se usmáli a políbili se. Po našem polibku jsem zatoužil po dalším, jenže Jin mi to nedovolil: "Víš jak to dopadlo minule?"!" zašeptal.
Minule jsme měli jet ke klukům kvůli nacvičování choreografie, ale předtím jsme si udělali velmi krásné ráno ( ͡❛ ͜ʖ ͡❛),
takže jsme se pomalu nemohli ani hnout. Kluci na nás byli celkem naštvaní.

"Musíš si na to počkat"
"Ach jooo,"

. . .

"Ahoj!" zařval Jin na kluky a rozběhli jsme se k nim a pořádně je objali. Už týden jsme se neviděli!

. . .

"Ty ho necháš vstoupit do kuchyně?" nevěřil Tae Jinovi když jsme se rozhodli, že všichni společně uvaříme oběd.
"Tohle moje kuchyň není." zasmál se. Nejradši bych ho za to teď plesknul přes ten jeho nádhernej zadek! Ten to večer schytá!

"A co všechno u vás doma už rozbil?" zajímal se Jungkook.
"Psal jsem si to na papír, ale když jsem ho popsal z obou stran, tak jsem to vzdal." zakoulel jsem nad tím očima, ale rozesmál jsem se společně s ostatními.

"To si večer pěkně vypiješ." zašeptal jsem mu do ucha.
"Ja vím," šibalsky se usmál. ,,o to mi taky jde." dodal a dál se věnoval vaření.

. . .

Večer jsme přijeli domů. Přitlačil jse. Ho ke zdi a začal ho vášnivě líbat, jenže on mě po chvilce odstrčil.
"Ale no taaak." zatvářil jsem se jako ublížené štěňátko.