We have our past! [namjin]

Kamarádi s výhodami

!!!UPOZORNĚNÍ: Následující obsah nemusí být příjemný osobám mladším 15ti let!

Namjoon's pov:
20.3.2013 - středa

Ráno mě probudilo vycházející slunce.
A ačkoliv se mi vůbec nechtělo, vstal jsem, protže ty papíry se sami nevyplní.

8:15... 8:16... 8:17... 8:18...
Jin se se svou pravidelnou snídaní neukázal. Ještě, že jsem tu čínu nesnědl celou, protože jinak bych asi umřel hlady.

Zbytek dne probíhal ve víru papírování jak jinak. Večer jsem napsal Taehyungovi, aby přišel do mého pokoje a přinesl mi nějaké jídlo.

"Jak se maš?" zeptal jsem se ho.
"Jsem pobavený," zasmál se.
"Jak to myslíš?" nechápal jsem.
"Jsem pobavený touhle situací. Sedím naproti člověku, který je tak líný, že jsem mu musel donést jídlo." vysmál se mi do obličeje. Nejraději bych ho...! Ovšem radši jsem pouze přikývnul. Nepotřebuju se pohádat i s dalšími členy.

"A co jsi dělal?" zajímal jsem se dál.
"Byl jsem venku s kluky, procházeli jsme se po městě a taky jsme hráli různé hry." zadíval se do stropu a očividně vzpomínal na dnešní den.
"Tak to je fajn." můj hlas zněl závistivě.

"A co jsi dělal ty?" první člověk, co se mě na to ptá... "Asi jsi odpočíval, co?" usmál se. Prikývnul jsem a nech ho tsk přitom ať si to myslí.
"Yoongi, poté co jsi omdlel, nám řekl, že tě dost často bolí hlava jo a taky jsi prý podstoupil operaci srdce-" takže Yoongi, tu část, že jsem (byl) závislej na práškách, vynechal... děkuji hyung
ʕっ•ᴥ•ʔっ
Ovšem moc by mě zajímalo odkud ví, že jsem v patnácti podstoupil operaci srdce.

"Neboj, už je to v pořádku." jen jsem se na něj falešně usmál, protže to moc v pořádku není.
"Tak to je dobře, hyung." mrknul na mě a zvednul se k odchodu. Narozdíl od Jimina, mě jeho odchod nevytočil ani nerozesmutnil... asi to bude tím, že se ke mně choval mile a nazval mě svým hyungem. Nevím jestli to udělal jen tak z ironiee, ale i tak mě ta slova zahřála u srdce.

Po večeři jsem se vysprchoval a pak šel spinkat. Kdybych nebyl unavenej, tak přemýšlím nad Jinem-
Co s tím debilem mám jenom dělat???

21.3.2013 - čtvrtek

8:15... 8:16... ozvalo se zaťukání na dveře a já se radostně otočil tím směrem, ale zklamaně jsem zjistil, že je to Yoongi.

"Už jsi vzhůru, fajn. Tu snídani rozhodně nedělal Jin a rozhodně mi taky neříkal ať ti neříkám že je od něj." rozesmál se.
"Už je ti lépe?"
"Jo, jen mě překvapuje, že ty absťák nemáš." trochu sus, ale pustil jsem se do jídla.
"No jo, ale varoval jsem tě!" šibalsky se usmál.
"A i přesto jsi mi pomohl." ten úsměv jsem mu oplatil. "Děkuji hyung, děkuji za to že jsi mi přinesl jídlo, za to že jsi jim nic neřekl a za ro že jsi tu se mnou." zvedl jsem se už se slzami v očích a silně jsem ho objal. Pláču mu do hrudi.

"Dobrý dobrý, nemusíš kvůli tomu brečet." zašeptal a se smíchem mi rozcuchal vlasy.
"J-jsi jediný, kdo mi rozumí." vzlykal jsem. On mi všechny ty slzy setřel a pomohl mi se dát do kupy.

"Najez se a... a odpočívej." nakázal mi když už odcházel.
"Jasný hyung!"

Odpoledne jsem manažerovu odevzdal ty papíry a on mi dal nové,... jak jinak. Povzdychnul jsem si a vyd se zpět. Už po cestě domů jsem si je začal pročítat. Tohle bude na dlouho... jako vždy.

Někdo zaťukal.
. . .
Byl to Jin s večeří. To už je tolik?

A i přestože jsem na něj stálenaštvanem, úsměvu jsem se neubránil. Culím se na něj jako nějaké malé děcko, co právě dostalo lízátko, jenže jakoby mi to lízátko někdo sebral, jelikož on to necítil stejně a mračil se na mě. Chtěl odejít, ale já mu to nedovolil. Za zápěstí jsem si ho přitáhnul k sobě... vzpíral se. Povzdychnul jsem si a pustil ho - nemá to cenu.

Slyšel jsem, jak za sebou zavřel dveře.
"Díky za jídlo" zamumlal jsem si sám pro sebe.
A najednou
. . .
cvaknutí zámku!
Otočil jsem se za sebe. Okamžitě jsem se za ním rozběhl. Pořádně jsem ho objal. Mám takový pocit, že mě nejdříve chtěl odstrčit, ale nakonec mě objal  nazpět.

"Asi bychom si měli promluvit." zašeptal. Jen jsem mu přikývnul do hrudi a šli jsme se posadit na mou postel.

"Kde ale začít?" tázal se.
"To netuším," zasmáli jsme se. Dlouho bylo ticho než jsem ho prolomil: "Jestli máš nějaké otázky, tak se ptej."
"Mám jich hodně," uchechtnul se. "tak třeba... proč jsi bral ty prášky? Co tady celý dny děláš? Jo a taky nechšpu proč jsme se spolu dvakrát vyspali! Pochopil bych kdyby se to stalo jednou, mohli bychom říct, že to bylo nedorozumění nebo něco takového, ale my to spolu dělali dvakrát! Prostě proč? ... A to zdaleka nejsou všechny mé otázky." zakýval hlavou. Chvilí jsem to zpracovával a pak jsem se dal do vysvětlovánó: "Nooo, celé dny řeším, ehm... různé dokumenty - tak bych to nazval. Taky chodím na porady - jsem teď něco jako manažer." ... "Občas je toho hodně, vezmeš si jeden prášek, pak další a další až se na tom staneš závislej a-" sklopil jsem oči.

"To jsem nevěděl." chytil mě za ruce.
"Já vím, že ne." smutně jsem se na něj usmál.
"A neměl by to řešit někdo jiný? Myslím ty dokumenty-" podotkl.
"Jo měl, ale tahle společnost není zrovna bohatá a nemůze si dovolit zaměstnat někoho dalšího. Manažer mi řekl, že do našeho debutu si ty věci budeme muset zařizovat sami." objasnil jsem mu.

"Proč jsi nám o tom neřekl? Mohli bychom ti pomoct." naléhal na mě.
"Nechtěl jsem vás tím zatěžovat a stresovat. A vždy když kolem vás procházím, tak vás vidím hrát nějaké hry a u toho se smějete. Občas vám závidím, ale na druhou stranh jsem fakt  rád, že spolu trávíte čas místo abytse vyplňovali všelijaké formuláře." usmál jsem se na něj.

Jin několikrát otevřel ústa, ale pak je zase zavřel. Očividně to stále zpracovával. Nakonec nevěděl, co na to povědět a tak mě jednoduše schoval do svého objetí.

"Neříkej o tom klukům prosím, jediný kdo o tom ví je Yoongi."
"Dobře, tvé tajemství je u mě v bezpečí." usmál se taky.

"Okey, čas tedy na moje otázky!" vypálil jsem na něj.
"Ptej se," zasmál se. Bože, miluju jeho smích!
"Proč jsi mj každý den nosil jídlo?" tohle mě hodně zajímá, jelikož k tomu podle mě nemá žádný důvod.
"Kdybych ti ho nepřinesl, tak zemřeš hlady." odpověděl. "Navíc rád vařím."
"Vaříš báječně! Miluju tvoje jídlo!" zasnil jsem se a on zčervenal.

"Moje další otázka: tušil jsi, že jsem na tom závislej? Předpokládám, že asi ne, jelikož jsi mi kolikrát přibesl i prášky."
"Máš pravdu, netušil jsem to." souhlasil se mnou.

"A neboj se, nejsi sám, kdo nechápe proč jsme se spolu dvakrát vyspali."
"Hmm,... ale bylo to kurva dokonalý, co?" mrknul na mě.
"Jo to teda bylo,... uhum..  chtěl by sis to někdy zase zopakovat?" vyhnul jsem se očnímu kontaktu.
"Ano a ani nevíš jak moc rád." špitl a mně se z toho dokonce rozzářila očíčka.

"Takže teď jsme jakože kamarádi s výhodami?" ujišťoval jsem se.
"Řekl bych že ano!"

Hello my Dreamers,
Asi nezůstanou jen kamarády s výhodami, co? ( ͡❛ ͜ʖ ͡❛)
No schválně, jak se to bude vyvíjet-

Ps: Trošku delší kapitola^^

Vaše ~Sen~

        [~•~•~•~•~•~•~•♡•~•~•~•~•~•~•~]

Pro více informací sleduj můj instagramový účet @just._.sen

Slova: 1 219