ZRCADLENÍ

34.

Profesor začal, před velkým hadem, pomalu couvat zpět a já s ním, v tom se za našimi zády ozval povědomý hlas.
"Severusi." následovala dlouhá pomlka, při níž jsme se s profesorem v mžiku ostražitě otočili. Profesor pohotově pustil mou ruku a krok ode mě odstoupil.
"Kam máte namířeno?" optal se nás Voldemort v lidské podobě, a jeho chladně šedé oči podezíravě těkaly mezi mnou a profesorem.
"Můj pane..." začal Snape nejistě a já jsem mu okamžitě skočila do řeči.
"Zabloudila jsem. Sídlo je velké, chtěla jsem to tu prozkoumat a nešťastnou náhodou jsem se zamotala ve spleti chodeb." rozmáchla jsem se rukama do všech stran, aby jsem naznačila velkolepost sídla.
Voldemort si mě zdlouhavou dobu měřil pohledem, když poté konečně promluvil, pohltil mě velmi nepříjemný pocit a hlavně strach.
"A naštěstí tě Severus našel." vyslovil tu větu s takovým odporem a nenávistí, že jsem se musela okamžitě ohlédnout po profesorovi a ujistit se že stále stojí po mém boku.
Profesor Snape stál naprosto klidně, vzpřímeně a upřeně hleděl na pána zla. Následně můj pohled spočinul na mohutném hadovi, který se propletl pod našima nohama. Profesor tomu hadovi nevěnoval sebemenší pozornost a stále klidně stál, jak kamenná socha.
"Evelyn. Pojď ke mě." hlesl Voldemort a napřaženou rukou mi gestem pokynul aby jsem šla za ním. "No tak, neboj se. Pojď." pokynul mi opět když jsem jej neuposlechla.
Stála jsem na na místě jak přimrazená a těkala jsem nervózním pohledem z profesora Snape na pána zla. Doufala jsem že profesor Snape něco vymyslí, že něco udělá, nějaké kouzlo které by nás dostalo pryč, někam daleko. Ale nic se nedělo, profesor byl jako socha, naprosto nehybný a bez výrazu v obličeji.
"Řekl jsem pojď sem!" rozkřikl se tak hlasitě Voldemort nebezpečným hlasem, po celé chodbě, že nechybělo málo k tomu abych byla donucena si přikrýt uši.
Když jsem zděšeně hleděla na Voldemorta, tak překypoval vzteky a usoudila jsem že bude lepší jej uposlechnou. Z hluboka jsem se nadechla, nabrala jsem důstojný postoj a stejně nasupeně, jak Voldemort, jsem k němu došla.
"Jak si přejete, PANE." vyštěkla jsem hořce ta slova, která Voldemorta ještě více rozzuřila. Už už na mě vztahoval ruku, když v tom, si to v mžiku rozmyslel, sevřel ruku v pěst až mu zbělaly klouby a následně mi nabídl jeho rámě, které jsem velmi neochotně přijala.
"Severusi následuj nás." pokynul profesoru Snapeovi, který mlčky přikývnul.
Když jsme se dali do chůze tak Voldemort promluvil něco v hadím jazyce, za mými zády zlověstně zasyčel mohutný had, až mě to přinutilo se ohlédnut.
Had se nadouval do velkolepé výše před Snapem, který byl nucen několik kroků couvnout. Chtěla jsem se Voldemortovi vysmýknout ze sevření, a přispěchat profesorovi na pomoc, když v tom se had opět vrátil na zem, začal se plazit za námi a profesor Snape šel daleko za ním.
Pán zla nás zavedl do velké místnosti, kde uprostřed stál táhlý stůl v čele s jednou prázdnou židlí, na který měl usednout on sám.
Okolo stolu bylo usazených nespočet smrtijedů kteří nedočkavě čekali na svého pána. Jakmile jsme vešli do místnosti, tak veškerá šelest okolo stolu utichla, v tichosti jsme se usadili ke stolu a oči všech přítomných smrtijedů nás zkoumavě pozorovaly.
Zaujala jsem místo po pravici pána zla a profesor Snape se usadil na volnou židli přes stůl, pět míst ode mě. I když to nebylo tak daleko, přesto jsem měla pocit jako by profesor seděl na opačném konci stolu a možná i dál.
Když si i velký had udělal své pohodlí, na opěrce židle svého pána, tak Voldemort spustil říčku slov.
"Drazí přátelé." promluvil ke všem přítomným, když si byl jistý že mu všichni věnují veškerou jejich pozornost, tak pokračoval. "Dnes jsem vás sem všechny svolal, aby jsem vám oznámil že jsem našel způsob jak nabrat bezmeznou moc.
Magie kterou jsem objevil, mi byla doposud skryta. Vždy jsem ji považoval za zbytečnou, ale to jsem se zmýlil, díky té magii se stanu tím nejmocnějším čarodějem všech dob." rozpažil ruce do stran aby poukázal na velkolepost moci.
"A co je to za magii, můj pane?" optala se dychtivě Bellatrix, žena s kudrnatými, hustými vlasy, které na okolí působily příliš děsivě a neupraveně.
"Láska." hlesl Voldemort a mezi přítomnými smrtijedy propukla šelest udivených hlasů.
"Ticho!" rozkřikl se hlasitě Voldemort, když ho popuzení smrtijedi znepokojili. I had se probral ze svého odpočinku a rozhořčeně zasyčel.
Rázem se všichni přítomní utišili a opět naslouchali slovům pána zla.
"Rozhodl jsem se uzavřít manželský sňatek s Evelyn Greenwoodovou." oznámil ostře a rozhodně Voldemort.
V ten okamžik se mi zastavilo srdce, vytřeštila jsem oči a zděšeně jsem pohlédla na Voldemorta.
Přítomní smrtijedi natahovali krky přes stůl, jen aby na mě upřely můj zvědavý pohled.
Měla jsem pocit, jako by mi někdo vrazil kudlu do zad, sevřel mě takový strach a beznaděj když jsem stála před hotovou věcí, bez mého svolení.
Následně jsem pohlédla na profesora Snapea, ten měl v obličeji stejně vyděšený výraz jako já a zároveň se v něm mísily ty nejrůznější pocity, které jsem nedokázala rozpoznat.