Příběhy Oriensu - Jedinečný

6. Kapitola - Zvuky temnoty

"Počkej a jak se mám připravit, když nevím co jsou zač?"
"Připravím nás já, potřebujeme jen oheň. Jsou to velmi hladová spirituální stvoření. Doporučuji ti se jim nekoukat do očí, když nějaké ve tmě uvidíš."
"Počkej, ty peníze asi nejsou tak důležité." řekl vyděšeně Keya.
"Máme čas do noci vytvořit ohniště. Díky kouzelníkům máme i rychlý oheň, takže šup do práce!" zavelel Wren a všichni se vydali do džungle pro dřevo.

Kolem mě se hýbala tráva, mihotali se stíny a neustále jsem slyšel divné zvuky.
"Kdo je tam?!" zařval jsem, ale nic se neozvalo zpět.
Šel jsem dál a za sebou jsem slyšel křupnutí větvičky. Leknutím jsem nadskočil a otočil se, ale nic jsem neviděl. Tehdy, když jsem se otočil, se mi málem zastavilo srdce. Předemnou stála postava, která mi civěla svýma obříma očima do těch mých. Upadl jsem a zavřel oči.
"Chachách, on se bojí rodinko."
Celý les jsem slyšel, jak se směje.
"My nejsme stachové elfíku." řekl a když jsem otevřel oči, uviděl jsem, jak mi nabízí pomocnou ruku.
Přijal jsem ji a díky němu se znova dostal na nohy.
"Co jste zač?" zeptal jsem se.
"Jsme lesní tvorové, známí jako gajády." odvětil.

Kolem mě jich bylo asi patnáct. Všichni vypadali jako dřevěné sošky lišek. Jejích tělo bylo přesně jako kůra stromů, která byla obrostlá mechem. Prostě dřevěné zarostlé lišky s humanoidní postavou. Měli i ocas pokrytý kůrou.
"Hele, nejsi ty mladý Spirit?" zeptal se ten hlavní.
"No, ano jsem, pročpak?"
"Ivaska uzavřela dohodu s Avaronem, že tě budeme chránit."
"Proč?"
"Na oplátku toho, že nás zbavíš Kirtola."
"A co vy s ním máte společného?"
Otevřel svou hruď ve kterém měl cosi, co pumpovalo. Vypadalo to dost jako srdce jakékoli jiné bytosti, jenom s tím rozdílem, že bylo pokryté kvítky a mechem.
"Jako vy, bytostí z Oriensu, máme i my srdce. Nevíme proč ho Kirtol chce, ale to co dělá i tak není dobré. Koropa vždy nevypadala takto. Mlha je tu jen díky stachům, a stachové díky němu. Když nám odebere naše srdce..."
Zavřel svou hruď a dál pokračoval.
"... stanou se z nás děsivá, krvelačná stvoření. Ani nevím, jak stachové vypadají, nedostanou se na světlo, protože se ho bojí. Pokud se však dostanou moc blízko k ohni, úhoří. Bože, ubohá Gi.. omlouvám se."
"To je v pořádku, všichni o někoho přišli nebo příjdou." řekl jsem, když jsem viděl smutek v jeho očích.
"Ale Kirtola vás teď hned zbavit nemůžu."
"To my víme, ale můžeme ti aspoň pomoct. Speciální na nás je to, že naše krev dokáže oživit mrtvé a když se uřeže nějaká naše končetina, tak zpět doroste. Po nějaké době ovšem."
"Vaše krev umí oživit mrtvé?"
"Ano a bohužel jsem si vytáhl nejmenší větvičku já." pověděl a nastavil ruku.
"Máš nějakou lahvičku?"
"Ano." odvětil jsem a vytáhl si ji z malé kapsy Mengalova kabátu.
Měl jsem ji u sebe od setkání s mámou. Řekla pro případ nouze.
"Tak ji ihned nastav."
Jen jsem sledoval co se bude dít, když v tom mi druhý z nich vzal meč a mému novému příteli usekl ruku.
"Počkat, co?"
"Nastav ji, dokud neztuhne v mízu."
Okamžitě jsem tak udělal a lahvička byla téměř plná.
"Tohle dokáže oživit pouze jednoho člověka, užívej to s rozvahou."
"Jakéhokoli?"
"Jen pár sekund po smrti, dokud duše nepřejde k bohu."
"K Danferiovi." ozvalo se za mnou.
"Vím kdo je bohem smrti."

Vyšel jsem z džungle s dřevem, které jsem po odchodu gajád nasbíral. Řekli mi, že dokud neuvidím červené oči, není se čeho bát. A mýtus o nekoukání se do nich není pravdivý. Naopak si to stach všimne a ponoří se zpět do stínů. Vytvořili jsme čtyři ohniště a drželi se uvnitř. Neměli jsme louče, jinak bychom je dali kolem jednoho ohniště. Začalo se stmívat a všichni se potřebovali vyspat. Byl jsem první, kdo měl mít hlídku. Lenny se nabídla, že bude semnou.
"Nemůžu spát, když bych věděla, že jsi tu sám."
"Tak si aspoň lehni a snaž se trochu usnout."
"To je dobrý."

Všichni ostatní se různě bavili a smáli, dokud všichni neulehli a nešli spát. Lenny si lehla nejblíže ke mně, aby se semnou mohla bavit. Jen se nechtěla bavit, dokud ostatní neusnou.
"Až bude měsíc ve čtvrtině nebe, vzbuď mě." řekl Wren a ulehl.
Téměř okamžitě všichni usnuli kromě Lenny.
"Přitom jak Wren chrápe ani usnout nepůjde." řekl jsem potichu a slyšel tichý chichot.
"Bude to problém?"
"Ne, jsem rád že budu budit jeho. Aspoň pak usnu."
"Einy a Dirio mají mezi sebou krásný vztah, že?"
"Jsou to sourozenci. Celý den jsem je sledoval a viděl se ty dva spolu smát. Einy ho pomalu neznala, a jediné co věděla bylo to, že je to její bratr."
"Einy se mi svěřila, že k ní každý den chodil potají, říkal ji vždy o tom jak ji plánuje osvobodit, jak se mámě stýská a jak spolu prožijí dobrodružství, až se odtamtud dostanou."
"To si umím představit."
"Málem by Kirtol o to všechno Diria připravil. Byl to jediný jeho sen."
"Jo, to chápu."
"Uvědomuješ si, co ti říkám? Díky tomu, že jsi Einy zachránil, tak Dirio o něj nepřišel. Haló."
"Já vím, vše chápu, vše znám, ale nemám k tomu co říct. Rád jsem pomohl, ale nemůžu za nic. Bylo to jen štěstí, došel jsem k tomu, jako slepý k houslím."
Slyšel jsem, jak se Lenny postavila, poskočila si a posadila se vedle mě.
Položila mi hlavu na rameno a chytla mě za ruku.
"Co ja bych za to dala."
Pustil jsem se její ruky, necítil jsem se dobře. Právě teď to není kvůli ničemu, ale už zase mám o čem rozhodovat. Lahvička, kterou nosím dokáže někoho oživit, a já se bojím to komukoli říct. Odsoudili by mě, kdybych si to šetřil třeba pro Keyu, nebo pro Einy. Ale tak to je.