Příběhy Oriensu - Jedinečný

17. Kapitola - První mise (1. část)

"Jee, dobré ráno pane Barako." řekl mi Morgenův otec.
"Stačí Keyo. Dobré ráno také přeji."
V tu chvíli se otevřeli dveře hospody.
"Hledáme Nicca Dermonta." prohlásil neznámý.
"To je můj kmotřenec, co mu chcete?"
"Jeho skupina si vysloužila audienci u krále."
"To vážně?" zeptal se Nicco, když seběhl schody.
"Vy jste Nicco?"
"Ne, já jsem Manduk. Jasně že jo. Co král potřebuje?" zavtipkoval Nicco.
"To vám řekne král. V pravé poledne vás pustíme do královského paláce. Dostanete oběd."
"To je vše?"
"Ne, král Erwin má na vás prosbu."

"Máme to vzít? Včera nám Trinnis a Einy probrečely celý večer."
"Já vím, ale měly by jsme si aspoň poslechnout co po nás král potřebuje."
"Měli bychom se soustředit na nalezení Arelin, a to hned." řekl rázně Nicco.
Slyšel jsem, jak se mu klepe hlas a viděl, že mu začínají skleněnět oči.
"Ty brečíš?" zeptal jsem se na popud toho, čeho jsem si všiml.
"Představ si. Bojím se o Arelin, protože je součástí mé rodiny." odvětil mi a sedl si ke stolu.

Přicházelo poledne, všichni byli obeznámeni s tím co se dělo. Etanor, Wren, Gered a Kaylani s Einy zůstali v hospodě. To znamená že ke králi jsme šli já, Nicco, Lenny, Dirio, Irten a Trinnis. Etanor sama chtěla zůstat s Einy, Wren zůstal, protože chtěl jít prodat nějakou veteš, co našel všude, kde jsme za tu dobu byli. A Gered šel s ním.

Pohled Arelin

Čekala jsem, co se bude dít. Celou dobu jsem se bála.
"Tak, jsem zpět zlato. Projdeš se se mnou?"
"Nechte mě být." odvětila jsem mu zhnuseně a on mi vrazil facku.
Chvilku se mi z jeho síly točila hlava.
"Takhle se mnou mluvit nebudeš, je ti to jasný?"
Začal mě odpoutávat, čekala jsem, až mi odpoutá i druhou ruku a okamžitě jak to udělal jsem mu vrazila bombu do břicha a proměnila se na krysu. Teď se mi to hodilo, až teď jsem se za poslední dobu byla schopná proměnit.

Chvilku jsem se pohybovala po obřím komplexu jeskyně jako mravenec, nemohla jsem najít východ a zároveň mi docházela energie stejně, jako když jsem měla zabít Diria. Nemůžu se neomezeně procházet proměněná, aniž bych si neodpočinula. Celou dobu, co jsem se procházela jsem nacházela buď znetvořené mladé dívky, nebo připoutané stejně, jako já. Jedna odhozená byla na pokraji života a smrti. Proměnila jsem se před ní a ona jen civěla, jako by koukala za mě.
"Uteč, zabíjí nás."
"Tady jsi!" uslyšela jsem za sebou a cítila, jak mě chytá za krk.
"Takže měňavec."
Byl výborně nachystaný a dal mi oslabující náramek. Tento náramek překáží v používání jakýchkoli schopností, protože vysává energii. Už Sendal ho na mě používal.
"Ty budeš náročná na zkrocení. Mám chuť uvolnit páru." řekl a opět se úchylně usmál.
"Ne!" ozvalo se z cely vedle mě.
Neznámý mě hodil do cely, zavřel, zamkl a broukal si, když otvíral jinou celu, ze které se ozval nesouhlas. Pak jsem už jen musela poslouchat, jak ta dívka řve, naříká, prosí. Neviděla jsem jak ta dívka vypadala, ale vzhledem k tomu, že ze sekundy na sekundu nářek přestal, zabil ji.

Jen jsem seděla a doufala, že se dříve nebo později objeví Nicco s ostatními

"Zase vás nachvilku opustím děvčata." pravil a odešel do tmy.
Přísahám, že až se odtud dostanu, tak ho vlastnoručně vykuchám.
"Hej, je tu někdo se mnou?" zeptala jsem se po tom, co jsem slyšela lehký fňukot.
Nikdo se neozýval slovy, ale fňukot byl slyšet dál. Ozyval se z vedlejší cely, takže jsem neviděla kdo tam je, ale věděla že někdo ano. Podle hlasu to byla malá holčička, ale jestli elf nebo člověk bych rozeznat nedokázala.
"To je Saska, je jí tak devět." ozvalo se z cely na druhé straně.
"Je to malá elfka a jelikož ten magor není pedofil, jen ji tu má už asi dva roky."
"A to víš jak?" zeptala jsem se neznámé.
"Je z Madamy jako já, můj bratr Morgen si s ní často hrál." odvětila.
"Počkej, ty jsi Lilien?"
"Ano, jak to...?"
"Tvůj bratr tě hledá. Celou tu dobu."
"Můj malej bráška mě hledá? Chudák, tady nelze najít nikoho. Nikdo to tu nikdy nenajde. A ty nejsi z Madamy, viď?"
"Ne, jsem ze skupiny bytostí, co bloudí po Oriensu. V nesprávnou chvíli jsem byla na nesprávném místě, a tak jsem teď tady. Nečekala jsem to. Ale když si uvědomím, kolik dívek máme ve skupině, je asi lepší, že jsem tu skončila já, a ne žádná jiná."
"A na jakém místě jsi byla?" zeptala se nazpět.
"Byli jsme s jedním členem v lese. Chtěl nás hlídat, ale usnul."
"To je nezodpovědné."
"Není, až se odtud dostaneme, seznámím tě se všemi."
"Až, pokud vůbec."