Příběhy Oriensu - Jedinečný

15. Kapitola - Lesy Jakartu

"Potřebuji přestávku." řekla Kaylani a zastavila se pět kroků za námi.
Šli jsme do Madamy hned od rána a dnes k večeru bychom měli být na půli cesty.
"Kaylani, nesmíme stát co pět minut. Chtěl bych být dnes večer v půlce. S takovou půjdeme do Madamy tři dny." řekl Keya.
Rozešel jsem se ke Kaylani, chytil ji kolem pasu a nohou a vzal ji do náruče. Byla lehká jako pírko, až mě to trochu vyděsilo.
"Wrene? Dokážeš to až do večera?" zeptal se mě Irten a já kývl.
Jeho výraz ve tváři byl k nezaplacení.

"Čas na přestávku a jídlo." pronesl Keya.
Kaylani poděkovala. Už tehdy byla trošku vylekaná, když jsem ji poprvé vzal do náruče, ale podle pocitu, který jsem z ní měl hádám, že jí to bylo pohodlné. Navíc se usmívala, ale celou dobu, co jsem ji nesl na mě koukala.

"Wrene? V pohodě?" zeptal se mě Keya.
"Neměl bych být?"
"Já se jen ptám kvůli Kaylani. Za to tě obdivuji, já bych ji tak dlouho táhnout nemohl."
"Vy jste se k tomu neměli, a tak jsem musel já. A taky nezapomínej, že jsem člověk, jsem silnější než vy Elfové a Kaylani je velmi lehká."

Když jsme znovu vyrazili, koukl jsem na Kaylani, která se usmála a přistoupila.
"Nějakou dobu to zvládnu sama."
"Ale další přestávka bude až večer, na utáboření se."
"Kdyby náhodou..."
"Jasný, vezmu tě."

Z pohledu Diria

Už jsme se táhli celkem dlouho. Padla tma a tak Keya zavelel na utáboření se. Dívky rozdělaly stany a chlapi včetně Gereda šli pro dřevo. Rozdelili jsme se na dvojice a já šel samozřejmě do dvojice s Niccem. Irten šel s Wrenem a Keya si vzal Gereda pod svá křídla.
"Co říkáš na to co udělal Wren pro Kaylani?" zeptal jsem se Nicca.
"Měl bych něco říkat? Akorát jsem měl blbý pocit, že když do Madamy jdeme kvůli mně, já pro Kaylani udělal kulový." odvětil.
"Můžeš už toho nechat?"
"Čeho?"
"Kolikrát ti ještě máme všichni opakovat, že jdeme s tebou dobrovolně, všichni jdou proto, protože mají stejný cíl."
"Tak schválně, jestli ten cíl znáš."
"No vyčistit Metopu, ne promiň, celý svět od Kirtolových činů a hlavně se zbavit Kirtola, jako takového." řekl jsem a naložil další dřevo do Niccovy náruče.
"Nevím proč to dělám. Prostě se cítím kvůli všemu co se děje provinile."
"Nemusíš, až dorazíme do tábora, tak si sedneš k ohni s námi a prostě si budeš povídat jako by nic. Jsme v tom všichni společně. Díky tobě jsem se zbavil své tmavé kůže, seznámil se s Trinnis, zachránil Einy, takže ti budu zavázán."
"Dí..."
"Nemáš zač, a mlč." Přerušil jsem ho a usmál se, když jsem zvedal ze země dřevo.

Donesli jsme dřevo do tábora a přesně v tu samou chvíli došli s dřevem i ostatní. Nicco celou cestu mlčel.
"Hlídky po dvou?" zeptal se všech Keya.
"Dobře, ale jeden z nás bude muset být sám." namítnul jsem.
"Nejlépe ten co bude první. Takže klidně já."
"Nemám problém, jsem unavený, budu druhý, vyberte mi partnera. A díky Keyo." řekl Wren a vešel do stanu.
"Řekni pak Wrenovi, že já a Trinnis budeme po něm." Šeptl jsem na Keyu.
"Vy pak zbudíte mě a Lenny a já s Lenny pak vzbudíme Irtena a Kaylani, Arelin bude s Geredem."
"Nemůže být Arelin s Kaylani a Gered s Irtenem?" zeptal se Keya Nicca a Nicco přikývl.

Po nějaké době co jsme spali mě Wren vzbudil s tím, že už si svou hlídku splnil. Chtěli jsme se všichni vyspat normálně, takže od Keyovy hlídky uběhli tři hodiny, každý hodinu a půl. Etanor mezitím, co já se probouzel vzbudila Trinnis, přičemž se vzbudila i Lenny, která s ní vylezla ze stanu.
"Co se děje Lenny?" zeptal jsem se.
"Nemůžu spát, můžu být s vámi? Mám hlídku po vás a třeba se unavím během tří hodin." odvětila.
Koukl jsem se na Trinnis a ta kývla.
"Klidně buď vzhůru, ale Nicca bych nebudil."
"Ani jsem to neměla v plánu."

Bylo zvláštní být jen ve třech. O věcech, o kterých se normálně bavím s Trinnis se nyní bavit nemůžu a tak mlčím a je mi trapně. Trinnis taktéž mlčí a Lenny zrovna tak. Kolena se jí dotýkají navzájem, zatímco se nohy směrem k zemi od sebe oddalují. Lokty v klíně a sem tam malý pohyb naznačující, že je vzhůru. To vše bylo na Lenny tak nezvyklé a já se občas bál, jestli náhodou neumírá. Ne, jen se stydí. Když není Nicco na blízku, je nesvá, neví si rady a přitom bez něj dokázala být dva dny v kuse. Jenže to bylo ještě před tím, než mu vyklopila, co k němu cítí. Možná je to jen můj pocit a vnímám to jen z unavenosti. A ona musí být taky dost unavená, ale kdyby řekla aspoň slovo, byl bych v klidu.