Příběhy Oriensu - Jedinečný

14. Kapitola - Síla

Bylo ráno a naše Hraničářka stále léčila Diria. Je to mezi všemi tady pěkné. Dirio a ta poloelfka, Nicco a Hraničářka, Irten má Etanor skoro jako mámu a to tu máme ještě tu malou, myslím že se jmenuje Einy. Jen Keya a já jsme sami, ale Keya tu má kmotřence a někoho, kdo ho bere jako tátu. Wren je samotář, prý měl jen svou posádku. Tím pádem sedí to, že jsem tu sám za sebe.
"Někdy bych si přál tu mít taky někoho takového." řekl jsem si potichu, když Hraničářka skončila a skočila do náruče Niccovi.
"Má to i stínné stránky. O Lenny citech ke mně vím sice chvíli, ale i tak je to nádherné ji mít, ale každý den se bát o to, že ji ztratím je hrozné. Nevíš jak hrozné bylo čekat, jestli se v tom příbytku Karka probudí." řekl.
"Jo ale..."
"Jsem tu taky sama." přerušila mě Arelin.
"Nikdo z nás tu není sám za sebe. Všichni jsme rodina a tak to zůstane. Ať už jsou tu partneři, protože se znají velmi dobře, a nebo přátele protože si rozumí, vždy budeme rodina, která drží při sobě." podotkl Wren.
"Na někoho kdo málem zabil Nicca. Tleskám" zasmál se Irten.
Wren vzal do ruky meč a mávl na mě.
"Gerede, pár dní jsme netrénovali a je vhodná doba na zkoušku s reálnými meči."
"Cože?"
"Neboj, umím to a neublížím ti, a kdyby náhodou, Lenny umí co umí." ujistil mě Wren.

Pohled Diria

S Niccem jsme se opatrně vydali ven.
"Kam myslíš že doběhl společně s tvým klonem?"
"Podle mě hodně daleko, dokud jsme nešli spát, stín se mi nevrátil." odvětil Nicco a zapřemýšlel se.
"Co se děje?"
"Jak daleko je vesnice?"
"Na druhém konci jezera."
"Hele, přemýšlím nad tím, že pokud je tento les jen po jezero, bude lepší nápad se vrátit do vesnice a navíc, tímto směrem se budeme vracet, Madama je směrem pryč od strany jezera s vesnicí."
"Počkej počkej, takže říkáš zase zpět?"
"No pokud běžel směrem zpět, kdybychom se snažili dostat pryč z lesa, tak za prvé, budeme se vracet a za druhé, tím spíš na něj narazíme."

"Kde je Nicco?" zeptal se okamžitě Keya, když mě viděl přicházet samotného.
"Je na stromě a vyhlíží Vampýra. Prý bude kontrolovat čistý vzduch a pokud ho neuvidí, můžeme jít."
"Ne, nechce ho vyhlížet." řekl Keya a vyběhl.
Já šel hned za ním.
"Nicco, ne!"
"Co ne?"
"Vím, co máš za lubem."
Nicco seskočil a podíval se na Keyu.
"Já v té vesnicí viděl děti, jejich matky a ty je necháš s tímhle v lesích?"
"A jak víš, že jen jeden?" dodal jsem.
"Vampýr se drží sám, kvůli potravy." odvětil mi Keya.
"Proč mě nenecháš jít s tebou?"
"Neodpustil bych si, kdyby kvůli mému přesvědčení někdo přišel o život. A navíc máš zraněnou nohu."
"Nemám, Lenny je dobrá."
"To je sice pravda, ale kulháš."
Nicco nedal na mé slova a otočil se.
"Tak s tebou zůstanu já."
"Ne, někdo je musí vést."
"Já zůstanu." ozval se za námi Irten.
"Irtene ne, jsi tu nejmladší."
"No a? Můžu Nicca posílit, kdyby ztrácel sílu. Učím se taková kouzla a zároveň umím kouzla štítu."
"V tomhle nelžeš, máš rychlejší reakce než Etanor a taky ti jde to kouzlo velmi dobře."
"Tak vidíš, zůstanu já."
"Ne!"
"Ale noták Keyo."
"Nikdo nezůstane, budu sám."
Nicco se dlouze zadíval do země a vypadalo to, jakoby přemýšlel.
"Nebo to uděláme následovně. Všichni zůstanete v jeskyni. Lenny doléčí Diria a já s Irtenem, Etanor a Wrenem zabijeme to monstrum."
"To se mi líbí." podotkl Irten.
"Všichni přežijeme, věř mi Keyo."

Moje noha byla opravdu v háji. Chvílemi jsem pociťoval bolest při našlápnutí. Lenny je opravdu silná a schopná léčitelka, nikdy jsem neslyšel o hraničáři, co by dokázal spravit zlomené kosti. Pro mě, pro elfa, který se pohybuje po vysokých místech a sází na hbitost, by tohle byl mínus. Pohmožděnou tu nohu mít budu, ale čím dál tím méně mě bolí.

Pohled Nicca

Já byl na stromech a vyhlížel vampýra, zatímco Wren stál jen s mečem u jeskyně. Naláká ho, ale v případě že bude utíkat, dostane se rychle do jeskyně. Etanor a Irten stáli opodál a budou se snažit vampýra uvěznit ve štítu, kdyby byl Wren nebo já v nebezpečí.