Příběhy Oriensu - Jedinečný

4. Kapitola - Nový přítel

Ráno jsem se probudil v náručí Lenny. Lekl jsem se když jsem před sebou viděl její ustaraný spící obličej. Snažil jsem se ji nějakou dobu vzbudit, ale nešlo to. Nemám jí to za zlé, pokud měla noční můry. Prožívat stejné stavy jako ona, asi taky neusnu. Bojím se o ni, a jelikož mě Keya varoval, mám proč.

Když jsem se u snídaně potkal s Keyou, informoval jsem ho o relikvii, o které jsem se dozvěděl. Okamžitě jsme to oznámili ostatním a posádce, takže Wren se rozhodl zůstat i přesto, že se kvůli tomu cítil nejistě. Odůvodnil svou důvěru tak, že by byla až moc velká náhoda, že narazili na loď, na které jsem právě já. Cítil se nejistě, protože jméno Aramanta nebylo známo jako jméno Eliath, ale jako jméno pro piráty, takže by se stráže mohly začít zajímat. Ale zároveň mě zná a je to přítel.

Vůbec jsem nevěděl kde začít s hledáním, jelikož nevím jak velký ostrov je a určitě se nebude nacházet v přístavní vesničce. Šel jsem sám a snažil se soustředit na sílu, ale buď to nefunguje tak jak jsem si myslel a nebo to neumím. Zrovna, když jsem se více soustředil spíš na to kam jdu, než na sílu, uviděl jsem stráže ostrova, jak tahají malého chlapce od své matky. Brečela a řvala že je mladý, a že ještě nemůže jít do stráže, ale strážné to nezajímalo.
"Hej!" zavolal jsem na ně.
"Co máš za problém elfe?" zeptal se strážný a přitom si sahal na pochvu meče.
Věděl jsem, že je připravený mi cokoli udělat, nesměl jsem spustit schopnost, jinak se mi ukáže symbol.
"Nechte toho chlapce napokoji."
"Jinak co. Zatančíš nám?"
"Jinak vám budu muset ublížit."
Jeden strážný na mě vystartoval, vytáhl meč, přirazil mě ke zdi za mnou a čepel mi přiložil ke krku.
"Co si myslíš že děláš? Nemotej se do věcí, o kterých nic nevíš."
Upřímně jsem se bál, jelikož by stačil jeho menší pohyb a já bych byl mrtev.
"Jen se snažím zachránit mladého chlapce."
Viděl v mých očích strach.
"Copak? Snad nebudeš plakat? Kdepak máš maminku? Není divu, že ji nikde nevidím. Já bych takovou chátru jako jsi ty taky nechtěl už vidět."
Za tohle jsem mu plivnul do tváře.
"Tak hele!!" zařval a v tu chvíli jsem slyšel vítr.
"Hej kluci!"
Přilétl mezi strážné elf tmavší pleti, vzduchem je odhodil a pak mě zachránil ze spárů strážného silným větrem.
Byl to vládce vzduchu. Hodil mi lehký jednoruční meč.
"Pojď na ně!"
Rozsekal dva strážné, aniž by se zvládli postavit neskutečnou rychlostí. Zbývali čtyři a já se rozeběhl ke dvoum z nich. Použil jsem schopnost a teleportem, kterým jsem tehdy zachránil chlapce, jsem nyní stál za nimi, a podélně je sekl do zad. Oba padli. On mezitím zmrzačil dalšího a na zemi ho zabodl. Zbýval poslední a ten ležel ve křoví. Došel jsem k němu, zvedl ho, hodil na cestu, teleportem se mu objevil na hrudi a řekl jsem:
"Mou matku mi před očima zabili."
Vzal jsem meč a vrazil mu ho do srdce.

Ten elf tmavší pleti ke mně přišel a podal mi ruku, kterou jsem přijal.
"Dobrá spolupráce." řekl a lehce se pousmál.
"Já jsem Dirio, a ty?"
"Jsem Nicco."
"Co máš s okem?"
"Je to symbol mé moci, jsem spirit a ty jsi vládce vzduchu, že?"
"Jelikož znáš mé tajemství, nesmím já vyzradit to tvé." řekl a mou ruku pustil.
"Hele, ten symbol který máš na oku visí ve vesnici s palácem. Jsi hledaný viď?"
"Jo, doufám, že..."
"Ne neboj. Zdejší vládnoucí mě nemá v lásce a peníze nepotřebuji. Ale rád bych se k tobě přidal."
"Nejsem sám, jsem tu s posádkou a s mými přáteli."
"To nevadí, jsem sám a potřebuji se dostat z ostrova."
Po té době, co jsme spolu debatovali jsem si všiml, že má na krku sytě červeně zabarvenou tepnu.
"Co jsi zač?"
"Jak to myslíš?" zeptal se.
"Máš modrošedou kůži, ale postavu jako elf."
"Jo tohle, to je na delší vyprávění."

Řekl mi, že mi to řekne v přístavu. Záleželo mu na tom jít se mnou a tak jsem to přijal. To že mi řekne svůj příběh mu oplatím mým příběhem a vysvětlím mu, proč znak zná z papírů vysících ve městě.