Angels of death/NÁVRAT/

19.) rodina

,,chápu. Já tě mám ráda Zacku."

Díval jsem se na ni šokovaně. V jejím obličeji byl znát vážný výraz,myslela to vážně. Problém byl však v tom že nevím co to znamená,ani jestli to cítím také.
,,o čem to mluvíš?"svůj zrak přemístila k dece.,,vím že tomu moc nerozumíš...dokážu si představit co se ti teď honí v hlavě. Nedokážu ti říct co to znamená mít někoho rád,prostě...To je něco co už cítíš,když jsi poblíž tomu člověku necítíš z něj žádnou cizinu. Bereš ho jako svého člena rodiny,máš ho rád a nechceš ho z nějakého důvodu opustit.
Prostě se máte navzájem rádi" tak takhle. Už to asi chápu,ale nejsem si jistý. Přesně tyhle city jsem cítil když jsem žil jako děcko s tím starým dědou který si mě k sobě vzal.
,,myslím že už jsem to zažil. Bohužel nevím jestli dokážu momentálně říct to samé"
Svůj zrak vrátila ke mě.
,,Jacob mi říkal že za týden budete už bojovat. Ty...budeš také?",,jo. Budu muset pokud tady chci zůstat,nijak mi to nevadí ale pořád.... asi mám pořád radši zabíjení jako samostatný sériový vrah. Ty...bojovat budeš?",,huh? No...To nevím...Nevím jak řeknu tomu jejich velitelovi že vím o jeho lži a tak. Nemůžu mu to říct když budu sama, může se stát že se mi znovu pokusí vymazat paměť nebo něco vážnějšího. Musím to nějak vymyslet..."

(Rachel)

Až teď jsem si uvědomila že budu potřebovat nějaký plán. Vzala jsem se za čelo a opřela se o koleno.
,,no...a co kdybychom tam vyrazili po hlavě?" Zeptal se Zack zamyšleně. Odkdy používá hlavu?,,po hlavě?",,jo. Chápeš ne?
Předtím jsem ti to taky říkal,když jsme museli zabíjet ty lehkovážné venku. Pořád jsi vymýšlela nějakou strategii jenže se to nakonec celé zvrtlo. Vsadím se že kloboučník má teď také nějaký plán kterého se bude chtít držet" možná má pravdu. Ale v téhle situaci je prostě bezpečnější se držet plánu.,,Prozatím bychom se měli držet plánu. V bitvě můžeme když tak využít tvůj nápad"
,,mě je to vlastně jedno. Já jsem tady jen  vlastně abych zabíjel ne abych někoho zachraňoval"
,,v podstatě teď zachraňuješ nespočet lidí o kterých nevíš. A abych pravdu řekla,zatím si vedeš skvěle" díval se na mě dost zmateně.
Menší úsměv mi prostě nemohl uniknout.
,,jo...ehm...tak já už asi půjdu..."
,,počkej ještě Zacku,nevíš jak dlouho jsem spala?",,nevím...asi den?",,den???? Musím se vrátit k lehkovážným! Nemůžu se moc zdržovat venku! Budou mít podezření že já jsem špeh!",,proč už se na ně prostě nevykašleš?",,mezitím můžu zjistit další informace,třeba o jejich dalších zbraních! Musím se tam dosta-"
,,hej!...už na ně kašli. Nezapomínej že máme ještě jednoho špeha od nich. Pokud tě budou mít za špeha pak nebudou mít podezření o tom druhém ne?" Má pravdu!
Úplně jsem zapomněla na Jacoba...
,,promiň...za tu scénu...",,sakra...Nevím jestli se to zdá jenom mě ale připadáš mi dvakrát citlivější než předtím. Ts...já už půjdu,než mě tady někdo nachytá"
Prohlásil u dveří,otevřel je a v nich stály Cathy,doktor Danny, Eddie a Jacob.
,,zajímavé,říkal jsem si kde můžeš být"
Řekl škádlivě Jacob. Všichni až na Cathy se začali smát,,fakt vtipné..." Řekl Zack otráveně.,,co tu chcete?" Zeptal se ještě dvakrát otráveněji,,přišli jsme navštívit Rachel. Nejdřív jsme hledali tebe protože jsme si mysleli že bys ji chtěl také vidět. A ty jsi byl nakonec celou dobu tady"
Vysvětlil Danny,,fajn...já odcházím"
,,Notak Zacku. Můžeme si společně sednout a povídat si,bez toho abychom museli být rivali" Podíval se na ně dost nechápavě, nakonec si poraženě povzdechl.
,,Ahoj Rachel!" Pozdravil mě nadšeně Eddie a vzal si židli která stála u skříně v pravém rohu místnosti,,dlouho jsme se neviděli. Jak je ti?" Zeptal se mě doktor Danny.
,,už mnohem lépe. Um...Cathy...."
Byla na mě naštvaná,ale vlastně se jí ani nedivím. Kvůli mě přišla o svou levou ruku a dokonce jsem ji i málem zabila. Jistě to byla knězova práce,ošetřil ji stejně jako Eddieho.,,Asi ti omluva nebude stačit k tomu aby jsi mi úplně odpustila...ale...jsme společně na stejné lodi,měli bychom spolu alespoň trochu vycházet. Za všechno se ti omlouvám" její zrak bych odvrácený. Asi měla své psycho já ráda a proto se se mnou nechtěla bavit ani být se mnou jakkoliv v kontaktu,,Notak Cathy. Chápu že to co ti udělala je strašně a možná i neodpustitelné. Ale pochop že ty jsi udělala také spoustu špatných věcí. Takže si myslím že by ses s ní alespoň mohla trošku bavit"
,,to je v pořádku doktore. Pokud nechce tak to pochopím. Chtěla jsem tím říct jen abychom spolu bojovali,nepotřebuju aby se se mnou bavila,nebo něco podobného.
Ale potřebujeme spolupracovat v boji to je teď nejdůležitější"
,,pfff" Byla jediná odpověď.,,myslím že je zatím nejlepší to nechat takhle. Takže Rachel,ty budeš bojovat nebo ne?" Zeptal se mě doktor Danny,,ano. Vy taky?",,ne. Já budu ošetřovat zraněné. Mám takový pocit že tenhle boj dopadne dobře"
,,a ty Eddie?" Neměl na sobě svou masku a na tváři mu visel úsměv,,já budu. I když mě tam Bill moc nechce,myslí si že bych mohl umřít a na můj věk je to docela škoda. Ale chci se polepšit! A to se stane jakmile budu moct zabít několik lidí z lehkovážných!"
Líbila se mi Eddieho energie. Lidi z budovy teď vypadali tak...jiný. Když si s nima povídám bez toho abych musela mít strach o svůj život tak jsou celkem i...normální.
,,mimochodem Zacku,za ten čas co jsi tady by jsi se mohl naučit číst a psát" poznamenal doktor Danny a s úsměvem se otočil na Zacka který stál vedle něj.
,,Jsi už druhý co to říká!!" Doktor Danny a Eddie se začali smát.
Připadalo mi to najednou jako bych byla v rodinném kruhu. Bylo to něco příjemného.
,,Rachel! Ty brečíš!?" Zeptal se mě vyděšeně Eddie. Já brečím? Ani jsem si to neuvědomila. Otřela jsem si levé oko,skutečně mi tekly slzy o kterých jsem ani nevěděla. ,,děje se něco Rachel?" Zeptal se mě doktor Danny ustaraně,nemohl mi uniknout úsměv.
,,jen jsem ráda že jste živý... To je vše..."
Všichni se rázem usmívali,až na Cathy která se na mě dívala dost překvapeně.

Vítejte u další kapitoly!

Nezapomeňte na tu hvězdičku a hezký komentář ❤❤

Promiňte za tu fotku ale já ji tam dát musela 😭