Angels of death/NÁVRAT/

32.) únos

,,No...něco takového není moje silná stránka takže nečekej nějaký obrovský proslov jako od prezidenta ale...jak to mezi námi je?"
,,Um...já nevím"
,,Pecka. Takže jsem se ptal zbytečně."

,,Ne! Tak to není...já sama nevím jak na tom jsme...Možná bychom to už měli probrat..."
,,Huh? A jak?"
,,Jsme přátelé? Nebo..."

(Rachel)

Sakra...proč jsem se na něco takového vůbec zeptala?? Nikdy jsem se nikoho na nic tak divného neptala...doufám že to nevezme nějak špatně...vím čeho je Zack schopen.
,,Um...no...neber mě teď nějak špatně ale nechápu to slovo"
Myslí tím 'přátelé'?
,No...já to slovo také moc nechápu,v životě jsem nikdy neměla přátelé. Ale něco málo jsem od ostatních slyšela,jako například že vždycky drží spolu ať se stane cokoliv. Nebo že spolu dělají zábavné věci a zažívají spolu různé zážitky... Nevím jak to jinak popsat..."
,,Myslím že vím co se tím snažíš říct. Každopádně,nevím jestli jsme...přátelé"
,,A měl jsi někdy přítele?"

(Zack)

Počítá se osmdesátiletý chlap který mě nechal u sebe a ani nevím proč?
,,No,nevím jestli bych ho mohl nazvat přítelem. Ale...asi jo",,jaké to je?"
,,Huh? Co tím myslíš?"
,,Jaké to je mít přítele? Nikdy jsem ten pocit nezažila. Je to...hezké?" Panebože musím to vysvětlovat dopodrobna??
,,No...Nevím,pro mě to byl spíš divný pocit když jsem ho nikdy nezažil. Někdy byl dost nepříjemný,ale dá se říct že byl... Hřejivý... Eh! Zapomeň na to! Mluvím blbosti!" Mávl jsem nad tím rukou a obrátil hlavu k dece kterou jsem měl na nohách.
,,Ne!"
Vyjekla zničehonic až jsem se trošku lekl. Pohled jsem vrátil k ní.
,,Huh?"
,,Nemluvíš blbosti. Pokračuj"
Měl bych? Nebo to mám prostě...odmítnout? Když teď na ní tak koukám tak si říkám jestli se náhodu nezměnila. Už není taková ta panenka bez emocí za kterou jsem ji celou dobu měl.
Teď už měla v očích jiskry které zářili na míle daleko.
Změnil jsem ji já? Nebo se změnila sama?
Na to už asi odpovědi nezískám.

Pokračovali jsme v různém povídání až do chvíle dokud někdo nezazvonil.
,,Půjdu tam"
Oznámila Ray a odešla.

(Rachel)

Šla jsem se podívat kdo zvoní v tolik hodin.
Podívala jsem se do kukátka a uviděla moji šéfku z mojí práce.
Otevřela jsem dveře
,,Dobrý den" pozdravila jsem skoro bez výrazu.
,,Dobrý den. Přišla jsem sem kvůli pár papírům které s vámi potřebují vyplnit. Docela to spěchá ty papíry potřebuju už na zítra"
,,Proč jste mi nezavolala že sem míříte?"
Zeptala jsem se šéfky mezitím co jsem ji pouštěla do bytu.
,,Nebrala jste to. Myslela jsem si že třeba jenom spíte. Opravdu nutně ty papíry potřebuju už zítra takže jsem ihned nasedla do auta a jela k vám. Doufám že vás teď nějak neruším"
,, Samozřejmě že ne. Pojďte si sednout"

Po vyplnění papírů a podepisování jsme nakonec už měli všechno hotové.
,,Děkuji vám za váš čas. Uvidíme se v práci"
Šéfka si papíry uklidila do své kabelky kterou měla přes rameno a s úsměvem mi nastavila pravou ruku k potřesení.
Potřásla jsem si s ní a nakonec ji šla vyprovodit ke dveřím.
,,Děkuji vám ještě jednou nashledanou"
,,Nashle"
Zavřela jsem dveře a šla se vrátit k Zackovi.

Večer už Zackovi bylo lépe takže se rozhodnul jít zítra už do práce. 
Já měla práci až pozítří takže jsem mohla ještě den zůstat doma.
,,Zacku,tady máš prášek. Na zítra máš vypranou uniformu a ostatní. Nezapomeň si hlavně tašku,máš ji pověšenou na židli. Teď hlavně odpočívej a zítra už můžeš vyrazit"
Pane bože... chovám se jako jeho matka...
Doufám že mu to nijak nevadí....
,,Jo jo,jasně mami"
Odešla jsem do obýváku a zapla si televizi.
Večeři už jsme měli takže jsem měla volno.
Zack šel spát a já neměla co dělat...
Když teď mám čas na přemýšlení,jak se daří vůbec Jackobovi? Naposledy jsem ho viděla na bojišti. Jen doufám že je v pořádku.

Druhý den ráno mě probudilo zvonění na náš byt. Trochu malátně jsem se zvedla z gauče na kterém jsem usla a přešla jsem ke dveřím.
Při tom jak jsem byla rozespalá jsem se ani nepodívala do kukátka kdo to je.
,,Um...dobrý de-"
Nedořekla jsem větu,přede mnou stál Jacob a něco držel za zády.
,,Jacku! Co tady děláš?? A co to máš za zády??"
,,Klid. Jsem tu jen na krátký pokec"
Zněl zvláštně,jako by měl něco za lubem.
Pokud má v sobě pořád tu látku...pak by ho to mohlo ještě ovládat. Myslela jsem si ale že už ji bill a Izzy z něj dostali...
,,Jacku...prosím tě,pojď dovnitř"
,,Není to nutné. Tohle se vyřeší rychle"
Takhle by se Jackob nikdy nechoval. Vždy byl veselý a na tváři měl úsměv. Kde je teď?
,,Jacku pro-"
,,Neboj se. Jen se na chvilku prospíš"
Huh??
Chtěl mi vrazit nějakou injekci do ruky jenže díky mým reflexním které jsem se stihla u lehkovážných naučit jsem se jí vyhla.
,,Jacku! Přestaň!",,neboj se ničeho! Je to jen slabá injekce která tě na chvilku uspí!"
,,Jacku to nejsi ty! Nenech se tou látkou odrovnat!",,heh?! O jaké látce to mluvíš!? Tohle je moje vlastní vůle!"
Tohle není Jacob...tomu já prostě nevěřím..
,,Jacku dost!"
Pořád se mi snažil injekci píchnout někam do těla jenže jsem byla dost rychlá a pokaždé jsem se jeho útokům nějak vyhnula. Pořád tu však neplatilo to že to vydrží donekonečna. V bytě jsem se snažila mu vyhýbat jak jsem jen mohla,měla jsem jít raději ven z bytu...
,,Jacku! Nevěřím tomu že to jsi ty!"
Podkopl mi nohy a já se svalila na podlahu.
Tentokrát mě držel pod krkem a s injekcí připravenou nade mnou bylo jasné že tohle jsem měla prohrané...
Sakra...co bych dala za to kdyby teď přišel Zack...
Byla jsem smířená s tím že tohle je moje prohra. Jenže otázka je,kam mě odvede?
,,Jacku...nedělej to..."
,,Hehe,dobrý pokus"
,,Jacku...znám tě...tohle by jsi neudělal z vlastní vůle..."
,,Huh? S kým si myslíš že mluvíš? Už od té doby co jsi odešla a neřekla mi jediné slovo jsem se stal tímhle posedlým maniakem!
Od toho týpky s kloboukem jsem se dostal jen tak tak a tvoje místo bydlení jsem také hledal nějakou dobu! Nevidím důvod proč bych neměl mluvit z vlastní vůle!"
Pokud je to skutečně Jacob... Tak nemám na výběr...
,,Jacku...myslela jsem že jsme...přátelé..."
,,Hehehehe,dobrý to pokud holčičko. Můj styl přetvařování prostě nikdo netrumfne!
Smiř se s osudem!"
Na jeho tváři se objevil psycho úsměv.
,,Kam...mě odvedeš? A proč?"
,,No,Neřeknu ti kam ale určitě proč. Protože jsi skvělá zbraň. Dobrou noc"
Než jsem se stihla zeptat na něco dalšího tak jsem před sebou viděla jak obraz který se pomalu zbarvoval do černa.

A pak už jen tma...

A tma...

A tma....

Děkuji všem za přečtení této kapitoly!
Nezapomeňte na hvězdičku nějaký hezký komentář a uvidíme se u další části🥰🦙