Kdysi dávno bylo na Kontinentu sedm království. Pak jednoho dne po smrti krále Severní říše Luciuse nastoupil na tamní trůn jeho syn Draco. Nový ambiciózní vládce se rozhodl dobýt svět. Ve chvíli, kdy nasedl na koně a projel branou svého hradu, zpeč...
„Udělej to," řekl král a otevřel oči, „je to snadné. Jen zatlačíš a ostří se postará o zbytek," konstatoval naprosto klidně.
Hermiona ztuhle zírala do jeho tváře. Vůbec se nebránil. Jen tam ležel a věnoval jí ten intenzivní pohled, který měl jen pro ni. Nikdy nepochopila, co znamená. Co se odehrávalo v jeho hlavě, když se na ni tak díval.
„Nemáš strach," zeptala se ho a zůstala ve střehu, kdyby se o něco pokusil.
Draco Malfadon se však nehýbal. „Každý jednou zemře," odpověděl lhostejně znějícím tónem, „brzy nebo později."
Jeho slova v ní vzedmula vlnu hněvu. Po všech příbězích, co o něm slyšela. Potom, co byla sama svědkem hrůzy, kterou vzbuzoval v lidech. Jen ležel na posteli bez jediné kapky strachu ze smrti. „Tak omlouváš všechny své činy," chtěla vědět.
V jeho obličeji se cosi mihlo. „Jsem král," hlesl prostě, „dělám, co všichni vládci." Nečekaně ji popadl za paže a rychlým pohybem ji převrátil pod sebe. Prudce se jí rozbušilo srdce, když zírala do těch uhrančivých bouřkově šedých očí z bezprostřední blízkosti. „Beru si, co chci," zašeptal majetnicky, až ji zamrazilo vzadu na krku.
Pokusila se vykroutit z jeho držení, ale on ji sevřel pevněji. Proti jeho fyzické síle neměla šanci. V jeho pohledu se objevil nebezpečný záblesk, který ji paralyzoval. Konečně ukázal tu svou stránku, kterou znala. Ne tu masku klidu, za niž se skrýval, když ho po letech poprvé uviděla. Ale tu nemilosrdnou, smrtící, chladnokrevnou. Tu, která ji děsila.
Náhle si uvědomila, do jaké pozice ji dostal. Ležela pod ním a cítila jeho pevné svalnaté tělo na svém. Šokovaně si uvědomila, že pod tenkou látkou, kterou používal jako přikrývku, byl úplně nahý a mezi nimi jen její noční košile.
Ruka, kterou svírala dýku, se zatřásla, ale přesto ji i nadále držela pod jeho hrdlem. „Někdo tě musí zastavit," pronesla třesoucím se hlasem.
Král se sklonil k jejímu obličeji nehledě na zbraň přitlačenou na jeho kůži. „Tak to udělej," zašeptal, než ji políbil.
Někde uvnitř její hlavy její instinkt zažehl varovnou jiskru, ale vlna touhy, která jí projela, ten plamínek uhasila a přiměla ji přestat myslet. Polibek, který ji dal před lety u oltáře, se s tímhle nedal srovnávat. Tehdy ji jemně přejel přes rty svými tak, že to téměř nepostřehla. Ale teď ji vášnivě sevřel v objetí a líbal jako by trpěl žízní, kterou jen ona mohla uhasit. Než se stihla zastavit, její sevření na dýce povolilo a sundala mu ji z krku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vnímala, jak ji Draco Malfadon vzal ostří. Dokázal by ji teď snadno zabít, kdyby chtěl. Ale on jen zbraň odložil na stolek u postele, aniž by přestal drancovat její rty, jako by zítřek nikdy neměl nastat.
Pak sevřel cíp látky její slabé noční košile a začal ji pomalu vysouvat nahoru po jejím těle. Jeho prsty, kterými nedržel jedinou bariéru mezi nimi, lehce přejížděly po její kůži a zapalovaly v ní další záblesky chtíče.
Než se nadála, byla před ním úplně odhalená. Pokusila se zakrýt rukama, ale král ji pevně sevřel za zápěstí a odtáhl její paže stranou. Přestal jí líbat a podíval se na její tělo.
„Neskrývej se," zašeptal a v jeho očích se mihla touha, když v mihotavém světle pochodní rozmístěných okolo stanu sledoval každičký kousek její kůže, „jsi nádherná."
Odvrátila od něj pohled a začervenala se. Ještě nikdo ji takto nenazval. Skvělá bojovnice. Mistrná lučištnice. Brilantní jezdkyně na koni. Tak ji titulovali, ale nikdo neřekl, že je krásná a už vůbec ne nádherná. Jak by mohl? Měla téměř nezvladatelné hnědé kudrnaté vlasy, obyčejné tmavě hnědé duhovky a na těle několik jizev z četných bojů.
Muži se o ni takto nezajímali, protože se na jejich vkus nechovala dostatečně žensky ale více jako bojovník. A když už ji nějaký takovou pozornost věnoval, byl to někdo jako princ Cormac McLaggenus, kterému šlo jen o vlastní potěšení, někdo, kdo ji nezaujal nebo se stal příliš drahým přítelem, než aby jejich vztah takto komplikovala.
„To museli být všichni slepí," hlesl Draco Malfadon, než se dotkl jejího hrdla a donutil ji, aby se na něho podívala. Jeho oči se leskly chtíčem, když se opět podíval na její tělo, než se zaměřil na její obličej.
Znovu se začervenala, protože zjevně něco z jejích myšlenek musela říct nahlas. Zarudnutí její kůže ho asi upoutalo, protože jemně přejel po tom na tváři. Jeho rty se přitom zkřivily do úšklebku.
V tu chvíli vypadal tak neskutečně přitažlivě a svůdně, že se z nervozity kousla do rtu. To zjevně zlomilo jeho kontrolu. Jakmile si toho všiml, zavrčel a v mžiku ji zase vášnivě líbal.
Pak se odtrhl od jejích rtů a začal svými polibky tvořit cestičku od jejího krku k hrudi. Zavzdychala, když nejdříve sevřel svými ústy jednu bradavku a potom druhou. Když byl spokojený, jak se jeho laskáním postavily, pokračoval dále dolů po břiše.
Netušila, co chtěl udělat, dokud jí najednou prudce neroztáhl nohy od sebe a nesklonil se k jejímu nejintimnějšímu místu. Z hrdla se jí vydralo mnohem hlasitější zasténání, když olízl ten malý citlivý svazek nervů, než ponořil svůj jazyk do ní.
Cítila, jak se v ní buduje výbušné napětí, když se přisál na její klitoris a zároveň do ní strčil nejdříve jeden, potom dva, a nakonec tři prsty. Postupně zrychloval jejich pohyb a vždy strefil něco, co ji přimělo se zatřást touhou. Pak se náhle přes ni přelila vlna tak silné rozkoše, že padla na postel a nedokázala se hnout.
Draco Malfadon se znovu ocitl nad ní a opět ji políbil. Vlhkost na jeho rtech a podivná neznámá chuť ji přinutila se zase začervenat, když si vzpomněla, co to bylo. Podívala se na krále a ztuhla. Jednou rukou se opíral nad jejím tělem a druhou přejížděl po dlouhém vzpřímeném penisu.
Nepochybovala, co chce, ale netušila, jak se ten velký úd mohl do ní vejít. Vystrašeně sledovala, jak se sehnul a navedl špičku, ze které už unikala bílá průhledná tekutina k jejímu vchodu.
Podíval se jí do oči a zastavil se, když zvedla ruce a položila mu je na hruď, aby zabránila jeho dalšímu pohybu. Teprve tehdy si všimla jeho vlastních jizev. „Já nikdy... já," koktala, ale podle toho, jak se mu na moment mihl obličejem překvapený výraz, zjevně pochopil.
„Dobře," hlesl a opřel si obě předloktí kolem její hlavy. Začal se pomalu zasouvat dovnitř, a přitom ostražitě sledoval její tvář. Jakmile narazil na její panenskou blánu, sklonil se a přinutil ji podívat se mu do očí. Jeho rty se zkroutily do úšklebku. „Protože ty patříš mě." S těmi slovy prudce přirazil a zlomil její nevinnost. Čekala bolest, ale očividně ji dobře připravil předem. „A teď," pronesl s pohledem upřeným na místo, kde je důvěrně spojil, „je naše manželství dovršeno."
Neměla šanci nic říct, protože potom se začal pohybovat a její mozek nebyl schopen jakéhokoli uvažování. Postupně zvyšoval rychlost svých přírazů a líbal ji, dokud se skrze ni nepřehnal další orgasmus a jeho následoval brzy na to.
