Princezna zbojníků

8. kapitola

Na vysokých zdech sídla rodu McLaggenusů zaznělo hlasité troubení, jakmile byla horda na dohled od hradu. Hermiona se tomu nedivila. Početná armáda Draca Malfadona musela být snadno rozpoznatelná. A to nejen kvůli šedo-zeleným uniformám vojáků a vlajícím zeleným praporům se stříbrným drakem.

Hermiona jela vepředu vedle svého bíle blonďatého manžela. Harry a jeho šedí vlci ji následovali po jejím druhém boku, zatímco krále doprovázela jeho černá garda. Lidé, které potkali cestou, jim většinou uhýbali stranou. Někteří však poznali Harryho zbojníky a přidali se k jejich spojenému vojsku.

Draco Malfadon zanechal své vojáky na rozlehlé pláni před hradem a společně s Hermionou, Harrym, Ronem a pár členy černé gardy dojel až k bráně. Z mohutné kamenné hradby nad velkými pevnými vraty na ně zhlíželi oba McLaggenusové.

„Králi Draco," pronesl Jonathan III. s patrnou zlostí, „žádám, abyste neprodleně se svou armádou opustil mou zemi, než vydám povel k útoku!" Pohlédl na Hermionu, Harryho a Rona. „A rovněž požaduji, abyste mi předal tyto zločince," dodal s patrným znechucením, že se vůbec opovážili obtěžovat jeho královský majestát, „abych je mohl nechat popravit."

Draco Malfadon působil naprosto klidně, ale Hermioně neušlo, jak mu zbělaly klouby na rukou, když prudčeji sevřel otěže. Vzápětí je zase uvolnil a podíval se na Jonathana III. s nebezpečným a chladným výrazem v očích.

„Nechcete vědět, co se stane, když se dotknete mé královny," odpověděl s klidem, který byl naprostým opakem jeho děsivého pohledu, „to mi věřte."

Král Jonathan III. se obrátil na prince Cormaca. „Proč si mi neřekl, že ta holka je jeho žena," zavrčel vztekle.

Cormac McLaggenus zbledl, jako by si teprve uvědomil vážnost situace. „Nepřišlo mi to důležité, otče. Myslel jsem, že hodlají opustit království."

„Myslel," zaječel Jonathan III., „jak to, že jsem zplodil takového hlupáka! Jsi ostuda našeho rodu!"

Zničehonic se jejich stáže svalili bez hnutí na zem. Hrozící hádka byla tak účinně přerušena. Král Jonathan III. a princ Cormac zděšeně zírali na bojovníky v černém, kteří nepozorovaně omráčili vojáky kolem nich a obklíčili je. Přesně jak naplánovali.

Zatímco Draco Malfadon s Hermionou, Harrym, Ronem a hordou poutali pozornost obou McLaggenusů a jejich vojáků, část černé gardy pronikla tajně na hrad z druhé strany a zneškodnila, co nejvíce mužů na hradbách, aby mohla bezpečně otevřít bránu.

Hermiona tuhle taktiku Draca Malfadona viděla použít už dříve, když obsadil sídlo jejího otce. Teprve při plánování tohoto útoku se ale dozvěděla, proč volil tuto strategii. Měl k dispozici dost bojovníků, aby hrad dobyl, ale raději vyslal malou jednotku, aby obsadila hradby a otevřela bránu, než aby zbytečně obětoval životy na obou stranách při zdlouhavém obléhání.

Netušila, jestli tak činil z čistě praktických důvodů, nebo mu záleželo na jeho vojácích. Ale když si vzpomněla, jak před ní jednal s jeho muži, přikláněla se zatím k druhé možnosti.

Jakmile se brána otevřela, vjela Hermiona po boku Draca Malfadona dovnitř hradu. Černá garda mezitím odvedla Jonathana III. a Cormaca na nádvoří. Sesedla z koně a přistoupila k nim. Oba na ni zírali s patrným hněvem.

Hleděla Jonathanu III. nenávistně do očí a vzpomínala, co všechno ten odporný muž udělal místním lidem a jejím přátelům. Kolik utrpení on a jeho syn způsobili. Pak se k pokořenému králi naklonila a z bezprostřední blízkosti jeho obličeje se široce usmála. „Je konec, vaše výsosti." Titul pronesla s jasně falešným projevem úcty. „Vaše krutovláda skončila."

Koutkem oka náhle zaznamenala pohyb. Stihla jen zahlédnout záblesk dýky, než pocítila palčivou bolest na pravém boku. Vnitřně si zanadávala. Jak mohla být tak hloupá? Na malou chvíli přestala být ostražitá, protože věřila, že s tolika vojáky okolo se o nic nepokusí. Jonathan III. nepatřil stejně jako princ Cormac k dobrým bojovníkům, ale z takové blízkosti by ji dokázal zranit kdokoliv.

Než byl poražený král schopen zasadit další ránu, někdo ji od něj náhle prudce odstrčil. Sledovala, jak se dech Jonathana III. náhle zadrhl. Draco Malfadon stál před ním a pevně svíral rukojeť meče, který mu vrazil bez jediného zaváhání do hrudi. „Varoval jsem Vás," zavrčel její manžel zuřivě, než vytáhl ostří z rány.

Jonathan III. padl k zemi. Ze zkrvaveného ostří bíle blonďatého muže odkapávala rudá tekutina, když chladně zíral na bezvládné tělo před ním, zatímco jeho vojáci někam odváděli křičícího prince Cormaca, který se jim pokoušel vyškubnout z držení. Hermiona konečně pochopila, proč se Dracu Malfadonovi přezdívalo drak severu. Nešlo jen o nápadnou podobnost s jeho jménem. Stejně jako to bájné zvíře zuřivě bránil, co považoval za své. V tu chvíli si uvědomila, že pokud by se ji od něj někdo pokusil násilím vzít, neposlal by armádu, ale nemilosrdně by sám zabil každého, kdo by se mu postavil do cesty.

Náhle se jeho pohled střetnul s jejím. Opět se na ni díval tím výrazem, co věnoval jen jí. Jeho bouřkově šedé duhovky zářily pevným odhodláním. Pokusila se přijít k němu, ale z boku vystřelila další mnohem intenzivnější vlna palčivé bolesti. Nedokázala se udržet na nohou a svalila se na zem. Její bíle blonďatý král se v mžiku objevil po jejím boku.

„Hermiono," hlesl a zněl najednou vystrašeně. Podle množství krve, která protékala skrze prsty, co tiskla na ránu na boku, usoudila, že zranění muselo bylo vážné. „Vydrž, má královno." Na někoho se obrátil. „Sežeňte, léčitele! Hned!"

„Draco," odpověděla mu slabě a cítila, jak se jí zavírají oči. Jako by je náhle nedokázala udržet otevřené.

Odněkud slyšela křičet Harryho a Rona. Někdo klekl k jejímu boku a silněji začal tisknout látku na krvácející bok. Pak ale svět kolem ní zčernal a ona upadla do bezvědomí.

˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙

Konečně jsem zase měla chvilku času, abych přidala další část příběhu.

Příště nás čeká epilog povídky.

Vaše Elisabeth226 :-)