Princezna zbojníků

7. kapitola

Ozval se dusot kopyt a řinčení zbroje. Jejich nepříliš početnou skupinu bojovníků obklopili vojáci a jezdci v tmavě zelené a stříbrné zbroji. Armáda Severní říše se shromáždila kolem Hermioniných přátel.

Král Draco Malfadon vyjel na vraníkovi se svou osobní gardou ze Zapovězeného lesa. Na hrudi jeho černé zbroje se leskl stříbrný drak. Dlouhý tmavě zelený plášť se stříbrným lemováním a šedou kožešinou na ramenou mu povlával za zády. Nejjasněji však působila jeho stříbrná koruna ozdobená smaragdy pevně posazená na jeho hlavě.

Jeho černě oděná osobní stráž se zastavila po boku Harryho zbojníků, zatímco Draco Malfadon dojel na svém hřebci až k Hermioně a zastavil ho po levém boku její klisny.

Cormac McLaggenus se na bíle blonďatého muže na okamžik zamračil, než se jeho výraz stal prázdným. „Králi Draco," pronesl s jasně patrnou falešnou úctou, „co Vaši Výsost přimělo poctít nás svou přítomností." Jeho hlas přímo kypěl potlačovaným odporem.

Pokud Draca Malfadona princovo chování nějak urazilo, nedal to na sobě znát. Podíval se na Hermionu, než se ušklíbl a věnoval Cormacu McLaggenusi chladný pohled. „Věřím, že došlo ke střetu zájmů," prohlásil neúprosně.

Princ se zatvářil zmateně. „Máte s otcem dohodu, že nebudete navzájem zasahovat do záležitostí svých království," odpověděl Dracu Malfadonovi. Pak znechuceně pohlédl na Hermionu, jako by byla špína na jeho botách. „To, co se týká této zlodějky, patří rozhodně mezi záležitosti mé země."

Úšklebek na tváři Draca Malfadona se ještě rozšířil. „Jenže já nezasahuji kvůli zlodějce," konstatoval. Sevřel Hermioninu levou ruku ve své tak, že měl princ Cormac přímý výhled na dračí prsten. „Ale kvůli královně Hermioně Malfadon." Sehnul se a políbil Hermionu na hřbet ruky, než se znovu obrátil na Cormaca McLaggenuse. „Tito lidé jsou pod její ochranou a tím pádem i pod ochranu hordy," oznámil tónem, který měl princi naznačit konečnost jeho rozhodnutí.

Hermiona na Draca Malfadona šokovaně zírala. Nejen, že předtím bez otázek garantoval bezpečný průchod do své země pro její přátele, ale teď jim navíc zaručil i ochranu. Pro ni. Nehledě na diplomatické styky s rodem McLaggenusů, které pro něj zjevně byly z nějakého důvodu důležité, ji nakonec podpořil.

Cormac McLaggenus naštvaně zíral na krále, než se obrátil na ni. V jeho hnědých očích se nenávistně zablesklo. „Odmítla si mě, ale vzala sis jeho," zavrčel zhnuseně, „ty malá děv..."

„Je mou ženou už tři roky, princi Cormacu," přerušil ho Draco Malfadon a s patrným hněvem v obličeji sevřel rukojeť svého meče, „a dej pozor na svá slova. Nebo ti za ně osobně vyříznu jazyk."

Cormac McLaggenus sebou při jasné hrozbě škubnul. „Porušil bys své královské slovo kvůli ženě," zeptal se nechápavě.

Hermiona nepochybovala, že ženy obecně považoval za podřízené muži. Měli jen plnit přání a tužby. Jakmile s nimi skončil, byly zjevně dle jeho názoru nehodné jakékoli pozornosti a už vůbec neočekával, že by měly v něčem přednost před mužskými záležitostmi.

Draco Malfadon však na prince chladně pohlédl, než bez jakéhokoli zaváhaní prohlásil: „Zkus mě."

Král Severní říše stále v ruce svíral rukojeť meče a Hermiona nepochybovala, že pokud by se Cormac McLaggenus o něco pokusil, okamžitě by tasil.

Princ však zjevně nebyl hlupák nebo minimálně chápal, že kdyby zaútočil na Draca Malfadona vyprovokoval by k boji hordu, která jednotku jeho vojáků početně značně převyšovala. „Otec se o tom dozví," řekl králi, než obrátil svého hnědáka a odjel. Jeho armáda ho následovala.

Hermiona si hlasitě oddechla a strčila svůj meč do pouzdra na zádech. Alespoň jednou dopadlo něco lépe, než předpokládala. Seskočila z klisny a doběhla ke svým přátelům a každého z nich pevně sevřela ve svém náručí.

„Takže," ozval se Ron a upoutal Hermioninu pozornost, „ty jsi královna." Trhnul hlavou směrem k Dracu Malfadonovi. „A jeho manželka." Vypadal značně nervózně. Stále svíral svůj meč a očima bedlivě sledoval vojáky hordy okolo nich. „No, když jsem přemýšlel o tvé minulosti, tohle mě nenapadlo."

Hermiona zrzavého přítele znovu objala. Reagoval nečekaně klidně. Obvykle se projevila jeho výbušná povaha, protože přímo nesnášel překvapení. A tohle bylo obzvlášť šokující.

Jakmile se ujistila, že Ron neprovede nějakou hloupost, podívala se na Harryho a Ginny. Její kamarádka na ni mrkla. Harry však vypadal zachmuřeně a jeho tvář působila chladně.

„Co se stane teď," zeptal se Hermiony.

Otočila se tázavě na Draca Malfadona, ale ten jen přikývl. Neušlo jí, jak se mu v očích zablesklo, když se na něj jemně usmála, než se znovu obrátila na Harryho. „Dostaneme všechny naše lidi do bezpečí za hranice království," konstatovala, „horda nám pomůže."

Harrymu se ve tváři mihlo překvapení. Hermiona se mu nedivila. Než odjela považovala krále Severní říše za nepřítele. Najednou se vrátila s ním, odhalila, že jsou manželé a tvrdila, že je na jejich straně.

„Nemůžeme jen tak odejít," prohlásil Harry. Hermiona čekala, že bude mít námitky, ale netušila, že chtěl zůstat. Nehledě na to, co se stalo.

„Má pravdu," přidala se Ginny, „král popravil mé a Ronovy rodiče a tři naše bratry. Kdoví kolik dalších..."

„Bude se mstít lidem, co tu zůstanou," souhlasil Ron.

Hermiona tohle všechno věděla. Ale jak mohla Harryho skupina zbojníků něco změnit? McLaggenusové měli armádu a opevněný hrad. Sotva se s nimi mohli měřit. Ale přece jen tu jedna možnost byla.

Obrátila se k Dracu Malfadonovi a vykročila k němu. Jakmile si král Severní říše všiml, že mu znovu věnovala pozornost, sesedl z koně.

Přistoupila k němu a podívala se mu přímo do očí. „Řekl si, že splníš každé mé přání," pronesla.

Král okamžitě přikývl. „Máš mé slovo."

Hermiona si povzdechla. „Dlouhou dobu jsem tě nenáviděla, protože si zabral můj domov a další království. Teď tě žádám, abys to udělal znovu."

Draco Malfadon se zatvářil nechápavě. „Co tím myslíš, Hermiono?"

Svůj plán považovala za šílený. Ale to koneckonců byly za poslední tři roky všechny. „Chci, abys ovládl tuhle zemi a svrhl rod McLaggenusů z trůnu," prohlásila a koutkem oka si všimla, jak sebou její přátele šokovaně škubli. Její pohled však neopustil králův. „Tohle království si zaslouží lepšího vládce. Prosím... Draco."

Tvář Draca Malfadona se okamžitě zkroutila do toho výrazu, který měl jen pro ni. Jeho rysy podivně zjemněly ještě více, když ho poprvé oslovila jeho jménem. Přiblížil se k ní a jemně sevřel její levou ruku ve své, než jí ten den podruhé políbil na její hřbet poblíž dračího prstenu. Pak se jeho bouřkově šedé oči střetly s jejíma hnědýma a ona v těch jeho spatřila pevné odhodlání.

„Jaké jsou rozkazy," hlesl s úsměvem, „má královno."

˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙

Zase jsem našla chvilku času, proto přidávám další kapitolu.

Doufám, že se povídka stále líbí.

Vaše Elisabeth226 :-)