Kdysi dávno bylo na Kontinentu sedm království. Pak jednoho dne po smrti krále Severní říše Luciuse nastoupil na tamní trůn jeho syn Draco. Nový ambiciózní vládce se rozhodl dobýt svět. Ve chvíli, kdy nasedl na koně a projel branou svého hradu, zpeč...
Dva vojáci hordy vedli Hermionu po lesní cestě. Jeden držel její klisnu za uzdu, druhý šel vzadu za nimi. Jejich tábor nemohl být daleko, jinak by jeli na vlastních koních.
Po pár minutách se před nimi rozprostřela velká mýtina ozářená pochodněmi a plná tmavě zelených stanů. Barva byla tak typická pro armádu Severní země, že ji nešlo zaměnit s někým jiným. Hermiona si přetáhla kapuci svého pláště přes hlavu. Nechtěla upoutávat pozornost dalších vojáků. Nehodlala, aby ji někdo poznal, dokud se to nestalo nezbytně nutné.
V jejím zorném poli se objevil stan, který velikostí překonával všechny ostatní. Stál na strategicky položeném vyvýšeném místě rozlehlého palouku a svou polohou jasně naznačoval, kdo ho obýval.
Právě tam ji oba vojáci odvedli. Chvíli hovořili se stráží v černé zbroji u vchodu, než na ni jeden z členů královy gardy kývl a ona sesedla z koně. Voják její klisnu uvázal vedle hřebce zbarveného jako havraní peří, který stál pod přístřeškem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jeden z hlídajících gardistů na chvíli vešel do stanu, ale za moment se vrátil a pokynul jí, aby vstoupila. Předtím jí ale požádal, aby mu odevzdala své zbraně a ty jeden z vojáků pověsil na sedlo jejího koně. Pak ji gardista následoval dovnitř, ale zůstal stát těsně u vchodu.
Hermiona se zhluboka nadechla, už se nemohla vrátit. Jakmile vešla dovnitř, spatřila honosný nábytek, trůn pokrytý kožešinami a vpravo od něj velkou postel pokrytou nějakým jistě nesmírně drahým povlečením. Vzadu za ní byl odkrytý vchod do menšího prostoru pravděpodobně umývárny.
Ale dlouho se nerozhlížela, jakmile se podívala na druhou stranu, ztuhla. Král Draco Malfadon k ní stál zády a díval se na něco na velkém dřevěném stole, kde vedle pergamenu, brku a kalamáře s inkoustem ležela i jeho stříbrná koruna ozdobená smaragdy.
Sám král nosil černou zbroj s dlouhým zeleným pláštěm se stříbrným lemováním a šedou kožešinou na ramenou. Jeho dlouhé bíle blonďaté vlasy nahoře zdobil malý culík, co poutal prameny, které by mu jinak zjevně padaly do obličeje.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Proč si tady," zeptal se jí, aniž by se otočil, pevným a chladným tónem, který v ní okamžitě vyvolal třes a vzpomínky.
Přinutila se uklidnit, než promluvila. „Přišla jsem požádat o laskavost," prohlásila a snažila se potlačit strach, „moji lidé se potřebují dostat ze sousedního království do této země skrze Příčný průsmyk. Žádám o garanci bezpečného průchodu, Vaše Výsosti."
