Scar

Kapitola 3

Po odchodu Rawnse jsme si všichni hlasitě oddychli a sesunuli se do křesel. Všichni až na Natalii a Zandru.

Šéfce pro zvláštní operace bylo krátce po třicítce, měla krátké zrzavé vlasy a už léta se snažila dostat do terénu. Bohužel ji to nevycházelo, tak se soustředila na práci v informačním oddělení, které monitorovalo nespočet možných cílů, projektů i výzkumů a tisíce lidí se snažilo v té změti informací a dezinformací vykouzlit něco skutečně užitečného. My v terénu jsme si z nich v jednom kuse utahovali, ale bylo nám jasné, že bez nich bychom na nepřátelském území moc dlouho nevydrželi. Z těchto všech důvodu k nám Natalie neměla zrovna nejvřelejší vztah. Na druhou stranu jako informátorka byla k nezaplacení. Pro svoji přímost a zrzavé vlasy se o ní říkalo, že je nejhezčí ženou na oddělení. My jsme říkali, že byla spíš jedinou ženou na oddělení.

,,Co mělo znamenat tohle divadlo? Ředitel uprostřed moře? Proč nejsme na základně? Ta je proti takovým útokům dobře zajištěna," spustil jsem salvu otázek, jen co naše zadky dopadly do křesel a než jsme všichni svorně hodili nohy na stůl.

,,Tohle divadlo znamená, že jsme v nejhorším světovém konfliktu celé historie!" vykřikla Chongová. ,,No tak Natalie, my víme, že je světová válka a nikdo tady nezpochybňuje, že je to tragédie. Jde nám jen o to, že nám přijde divné, že se sám ředitel trmáci na téhle kocábce uprostřed moře a sám nám sděluje něco, co by tvůj úsměv zvládl taky," zkusil nepřátelskou atmosféru uklidnit Lukáš.

Natalie si však svoje vysoké místo v tak mladém věku nevysloužila úsměvy, komplimenty či jinými svůdnými cestami. Podívala se na Lukášem očima tak tvrdýma, že by i diamant roztál a stěží se pokoušela udržet hněv, který v sobě držela proti nám už od nástupu na její pozici. Pro některé z nás to byl další podnět k provokaci.

,,Jediné divadlo, které se tu odehrává, je tolerování tohoto týmu. A hlavně vás dvou," ukázala na mě a na Lukáše. Podívali jsme se jeden na druhého a pořádně si plácli. Od zbylých členů týmu jsme si vysloužili podpůrný smích a potlesk. Natalii nastoupila na rudém obličeji další vráska.

,,Uprostřed Austrálie, u města Alice Springs jsme zaregistrovali útok na utajovanou laboratoř. Již dlouho se chceme dozvědět, na čem tam pracují. Dle našich zpráv jde o pokusy na lidech. Primárně po psychické stránce. Patnáct minut po zahájení konfliktu jedna z raket bombardovacího pluku čínských tajných služeb zasáhla tuto laboratoř. Nevíme, zda šlo o úmyslný útok, každopádně z laboratoře uteklo velké množství lidí. Dle průzkumu by se mezi nimi měly nacházet i subjekty, které byly podrobeny testům. Vaším úkolem je zajistit tento subjekt a dovézt ho v pořádku k nám."

Bylo trochu děsivé, že o lidech mluví jako o subjektech. Natalie ale dosáhla svého. Všichni zarytě mlčeli a přemýšleli. Zároveň to vysvětlovalo hned několik věcí. Přítomnost Zandry Bocka, letadlovou loď plující vstříc Austrálii i přivítání samotného ředitele.

Pokusy na lidech byly omýlané v našem odvětví odnepaměti. Nikdy se k nim nikdo ale neměl. Aspoň ne veřejně. Jednou za čas někdo něco zkusil, ale jakmile se to dozvěděly ostatní rozvědky, okamžitě zakročily a zničily projekty ještě v zárodku. Všem nám bylo jasné, že se bude jednat dosud o naší nejtěžší misi.

Převážet cokoliv živého bylo vždycky o hubu. Naštěstí jediné, co jsme opravdu museli transportovat někam dál, byla geneticky upravená sazenička dubu, kterému jsme dali krycí jméno Groot. Prý je teď schopen shazovat žaludy podle nálady. Snad ho laboranti moc neštvou.

Ovšem Groot má do myslící bytosti pekelně daleko a nám bylo jasné, že budeme muset hodně improvizovat. Neměli jsme postupy pro přepravu osob. A už vůbec ne pro jakkoli testované lidi.