Scar

Kapitola 7

,,Co to sakra bylo?" ptal se rozčileně přibíhající Hans, zatímco se Yumi okamžitě dala do ošetřování mě a Zandry.

,,Nemám sebemenší ponětí. Ale jeho agresivita byla až nelidská," odpověděl jsem popravdě.

Michael si klekl k mrtvole, které po zásahu upravené munice chyběla horní část lebky, vytáhl sken a snažil se najít na těle něco podezřelého. Také tyto informace okamžitě posílal do NSV.

,,Velitel základně. Viděli jste to?"

,,Ano." odpověděli mi stroze. Buď ani informační nevědělo, co se právě stalo nebo to věděli až moc dobře.

,,Jak jsme na tom Yumi?" oslovil jsem naší zdravotnici, která měla hlavní slovo v tom, kdo může a nemůže pokračovat v misi. Nikdo z mého týmu by dobrovolně nepřiznal, že nemůže pokračovat, i kdyby mu to mělo způsobovat neskutečné bolesti. Proto jsem se rovnou ptal na stav ostatních přímo Yumi, která věděla, co je ještě snesitelné. Poslední slovo jsem měl sice já, ale stejně jsem ji dal vždy za pravdu.

,,U Zandry to vypadá na naražená žebra a několik pohmožděnin. Ty si z toho vyváznul podobně, jen ty žebra jsou asi v pohodě. Bez těch obleků byste tu asi ale leželi polomrtví. Což nejste, takže se zvedněte a pokračujeme ne?" zašklebila se na nás a já s ní mohl jen souhlasit.

,,Jak jste pohli se zámky?" zjišťoval jsem situaci.

,,Můžeme dovnitř. Akorát jsme to odemkli, když jsme si všimli boje. Nemusíte se s námi zdržovat," odpověděl mi Hans. Přesně tak, jak bylo potřeba.

,,Dobře, Pokračujte dle plánu. My budeme pokračovat do města, snad někoho dostaneme dřív, než se to tu zblázní. Lukáši, pojď za náma, pokračujeme dál."

,,Základna veliteli. Ten mrtvý je potvrzený testovací subjekt, jeden z vašich potenciálních cílů. Naberte vzorky krve a pokuste se k nám dovézt někoho živého," uslyšel jsem ve sluchátku sarkastickou Natalii. Tak si to pojď zkusit sama, náno. Pak mi došlo, že by to vlastně ráda zkusila. Myslím si ale, že by ji nadšení brzy přešlo.

,,Přijal. Odhadovaný čas od válečného pole?"

,,Maximálně tři čtvrtě hodiny."

To není moc. Musíme sebou hodit.

Lukáš se v průběhu vybavování se základnou dostal k nám, Zandra odebral agresivnímu neboštíkovi krev, zkontrovali jsme si navzájem výstroj a výzbroj a opět jsme se rozdělili na dvě skupinky s jinými cíli.

,,Nevíte, co vás vevnitř čeká, buďte opatrní Hansi. Zůstaňte na frekvenci. Hodně štěstí," předal jsem poslední instrukce.

Se Zandrou a Lukášem jsme se rozběhli k městu a druhá skupina nám zmizela za dveřmi laborky. Můj šestý smysl ve mě pořád zanechával pocit, že jsme nezažili to nejhorší.

Po asi pěti minutách běhu jsme se dostali konečně k okrajovým budovám města. Z centra se ozývala střelba, nářky, volání i dunění neustále dopadajících raket.

,,Většina fotek těch subjektů byla pořízena na okrajích města, očekávám, že se jim do centra dění nebude chtít. Vzhledem k situaci máte povoleno střílet bez varování. Jen u toho přemýšlejte," instruoval jsem hlavně Zandru, Lukáš už mě znal a věděl, co budu žádat. Také si ze své ostřelovací pušky několika rychlými pohyby udělal kratší zbraň hodící se na boje ve městě a na menších vzdálenostech.

Znázornil jsem si na padu místa, kde byly pořízeny fotografie možných cílů. Nejbližší místo bylo jen o dvě ulice vedle. Šel jsem v čele, kluci mi kryly strany a záda.