Scar

Kapitola 11

Konečně jsme se dostali na dohled k letišti. Bylo to naše primární evakuační místo a rozhodně jsem mu dával přednost před druhým, záložním, někde zapadlým stanovištěm. Navíc jsem upřednostňoval leteckou přepravu, hlavně kvůli rychlosti, díky které jsme se z bojiště dostali co možná nejrychleji.

Chaos odlétajících letadel, který tu byl před pouhými pár hodinami však vystřídalo bojiště. V každé válce jsou letiště strategické body, na které se zaměřují poměrně intenzivní útoky všech stran konfliktu. Z našeho úkrytu mezi keři kousek od vyvráceného plotu jsem měl výhled na celou letištní plochu. Respektive na rozhlehlé bojiště několika armád. Nad hlavami nám zářily světlice a velký prostor letiště tak byl jasně osvětlen. Vytáhl jsem si malý optický dalekohled, což pro mě bylo krajně potupné, když v hledí byl normálně zabudovaný elektronický, a prohlížel jsem si dění před námi.

Celá vzletová dráha byla rozbombardovaná a v obrovských kráterech se krčili vojáci, kteří se svými raketomety, granátomety a jinými zbraněmi pálili na stojánky u terminálu, kde si provizorní zákopy zřídily další dvě armády. Za pytlemi s pískem se schovávaly desítky vojáků, kteří ze svých kulometných hnízd stříleli na každého, kdo jen vykoukl nad svůj úkryt.

Najednou doprostřed dráhy spadly trosky nějakého letadla. Podíval jsem se vzhůru a spatřil probíhající leteckou bitvu. Vymykala se všem leteckým bitvám, o jakých jsem kdy četl nebo slyšel. Po nástupu raket vzduch-vzduch se vzdálenosti mezi letadly zvětšily na několik desítek kilometrů. Obzvlášť poté, co se na scénu dostaly chytré rakety nebo rakety naváděné z orbity.

Tady se nám však nad hlavou prohánělo v malých výškách několik desítek stíhaček, bitevníků a dokonce jsem zahlédl i jednu bojovou helikoptéru. Kromě plamenů z motorů tepelně naváděných raket jsem viděl jasné trasírky střel z kanónu.

Všude vládl naprostý chaos. Všichni stříleli po všech, vypadalo to, že tu nejsou jen dvě nepřátelské strany, ale že se zbláznil celý svět.

,,Nebeskému jeřábu, zde delta alfa november. Čekáme na okraji evakuační zóny. Udejte podrobnosti pro evakuaci," zakřičel jsem do vysílačky, protože jsem přes ohlušující střelbu z okolí neslyšel vlastního slova.

,,Nebeský jeřáb, jsme od vás dvě minuty. Přiblížíme se nad vás a hodíme vám lano. Situace je příliš nejistá pro přistání." Odpověď jsem sotva slyšel, ale díky tomu, že na této frekvenci slyšel celý tým všechno, tak jsem klukům nemusel nic tlumočit.

,,Nástřel z leva!" zaječel Zandra, když těsně kolem jeho levého boku proletěl záblesk světla.

Okamžitě jsme se přitiskli k zemi do nízké velbloudí trávy.

,,Nula devět dva stupňů, třista dvacet pět metrů, deset osob. Jsou skrytí za stromy a v trávě." hlásil Lukáš pozorující nepřátele vylepšeným elektrickým zaměřovačem se zabudovaným dalekohledem. Pro ostřelovače tolik nepostradatelná část zbraně.

Těsně nad hlavami nám létaly stopy střel. Některé se zarývaly nebezpečně blízko našich hlav.

Všichni tři jsme okamžitě opětovali palbu. K mému zděšení jsem si však během mé třetí dávky na nepřátele všiml, že se jim podařilo postavit přenosný lehký kulomet, který mířil přímo na nás. Než jsem stihl zamířit na jeho obsluhu, první náboje ráže dvanáct celých sedm milimetru se nám řítily naproti.

,,Do prdele!" ulevil si Lukáš. Koutkem oka jsem si všiml, že přestal na chvíli střílet a zavřel bolestí oči.

,,Co ti je?" křičel jsem na něj. ,,Nic," sykl skrz zaťaté zuby a opět s krátkými pauzami na nabíjení střílel na kulomet.