HON NA MADARU

Kapitola 6

Zdravím zlatíčka! Po poněkud delší odmlce tady máte další kapitolu Madary <3 

Enjoy! 

Vaše Renata

Následující ráno po nechtěné noční návštěvě jsem usoudila, že by neuškodilo, kdybych se ukázala na tréninku. Po krátkém prohlédnutí mého těla jsem si všimla, že modřiny už nejsou tak šíleně výrazné, ale pořád byly dobře vidět. Lehce jsem se zamračila a nasoukala se do kalhot a trika s dlouhým rukávem, nestála jsem o blbé pohledy ostatních. Na místě už kromě Madary byla i Yukiko, která si zřejmě dávala dostaveníčko. Jakmile mě dívka uviděla, radostně vypískla a hned mě běžela lehce obejmout. Muž si mě jen prohlédl a kývl na pozdrav, což jsem mu oplatila. O chvíli později dorazila i Naoko a trénink mohl začít. Neušlo mi, že mě Madara svým způsobem šetří, což mě dost štvalo a svou nelibost jsem dala najevo tím, že jsem po čase vybuchla a sprdla ho, že nejsem žádná křehká květinka. Mého podráždění si všimla i Yukiko, která dobře věděla, že mě nemá dráždit a mluvit na mě. 

Měly jsme krátkou pauzu, když se mě kamarádka opatrně zeptala: „Ty Shiori, nebude ti vadit, když s tebou dnes domů nepůjdu?" Zároveň se podívala na muže a zčervenala. 

Já si jen povzdechla a zavrtěla hlavou. „Jen doufám, že víš co děláš." zkonstatovala a ona se zahihňala.

 „Ne tak docela, ale to máš fuk."

„Hlavně ať nelituješ." zamumlala jsem pro sebe a zvedla se, jelikož se pokračovalo v tréninku. Po jeho skončení jsem se tedy vydala sama domů, kde už byl strýc a jelikož mě okázale ignoroval, tak jsem usoudila, že má dobrou náladu. I tak jsem si ale v kuchyni sebrala nějaké jídlo, které jsem si nechala u sebe v pokoji, kde jsem po vykoupání strávila zbytek dne.

Následující den nebyl trénink v ničem jiný a já byla podrážděná snad ještě více. Jak se mám sakra něco naučit? Yukiko po tréninku se mnou zase nešla, ale zamířila k jezeru. Radši jsem nad ní nepřemýšlela a šla se projít do lesa, kde jsem si musela hlídat, kde končí hranice. Domů jsem přišla až se západem slunce a našla strýce ležícího v obýváku, slitého jako prase. Nechala jsem jej tak a vydala se tedy do kuchyně, abych si udělala nějaké jídlo a v klidu se najedla. Najednou se ozvalo zaklepání a já šla tedy otevřít. K mému údivu za nimi stála Yukiko a vypadala...zvláštně.

 „Yukiko, pojď dál a běž rovnou do mého pokoje." Dívka pochopila, že strýc je doma a poslechla. V pokoji se pak posadila na mou postel a jakmile jsem za námi zavřela dveře, tak s úsměvem řekla: „Spala jsem s Madarou." 

Já na ni koukala s otevřenou pusou. „Cože jsi?" Kamarádka se usmála a zopakovala to. 

„Dělali jsme to v jezeře a bylo to...bolelo to, ale docela se mi to líbilo." Já se posadila na zem naproti ní a složila hlavu do dlaní. „Nenutil mě, sama jsem chtěla. Ale znova už s ním asi spát nebudu. Je moc...velký." Pak mi gestem ukázala délku zhruba 20 centimetrů a poznamenala: „Měla jsem pocit, že tohle se do mě nemůže vlézt, ale vlezlo. Příjemný to ale nebylo, co ti budu povídat. Ale ví, co dělat, kam sáhnout, políbit..." vypadala zasněně a zjevně sama nevěděla, zda se jí to víc líbilo nebo ne. 

„Takže jsi jeho milenka," zkonstatovala jsem, ale dívka zavrtěla hlavou. 

„To ne. Spát s ním už znova nebudu, kdyby byl menší, tak asi jo, ale takhle... Myslím, že to pochopí." 

Já jen zasténala: „Yukiko..." Dívka mi věnovala nechápavý pohled. „O tohle mu šlo, copak to není jasné?" vysvětlila jsem a ona se jen usmála.