Kapitola 14

29 2 0
                                    

Krásný večer moji milí :-) Po dleší době je tady další kapitola Madary :-) Povídka je spoluautorská, takže úhel Madarova pohledu najdete na profilu Pariah_Parri.

Užijte si čtení

Vaše Renata




Lehce jsem se zavrtěla a zašátrala rukama, že si strčím ruce pod polštář, ale místo toho jsem nahmatala čísi tělo. Nahé tělo. Okamžitě jsem byla probuzená a otevřela oči. Ležela jsem Madarovi v náručí. Rychle jsem nakoukla pod deku a zjistila, že jsme oba nazí. Panebože. Panebože...co se stalo? Já s ním spala? Ne...to bych si pamatovala... Ale co když ne? Byla jsem dost v šoku a snažila se vybavit si události předchozí noci. Polibky, jeho uspokojení, moje a pak...tma. 

Najednou jsem zaslechla: „Dobré ráno."

 „Taky," pípla jsem, ale za dobré se rozhodně považovat nedalo. Znova jsem nakoukla pod peřinu a hledala krev. Podívala jsem i na jeho penis, ten byl ale čistý, takže k ničemu nejspíš nedošlo. Jako kdyby si ho nemohl umýt, blesklo mi hlavou. I tak jsem se na něj ale podívala a dost nervózně se zeptala: „Já...ty...my...ech spolu to no..." odvětila jsem celá rudá. 

Pravděpodobně jsem se ho dotkla, protože se zeptal tonem, ve kterém rozhodně bylo slyšet, že je naštvaný. „A to by byl takový problém?"

 „Ne, ano. Já nevím!" odvětila jsem celá rudá. „Spíš tohle bych si chtěla pamatovat. Teda vybavuju si, že jsem tě udělala a pak ty mě...ale dál nic," přiznala jsem a sklopila hlavu. „Radši vypadnu," dodala jsem ještě a zvedla se z postele a začala sbírat svoje oblečení. 

Muž mě ale hned chytil za ruku a prohlásil: „Jen klid. Nespal bych s tebou, když mi bylo jasné, že jsi pila. Taky bych stál o to, aby sis mě pamatovala jako prvního." Posléze si mě přitáhl do objetí a já jen koukala. Normálně by toho využil a zapíchal si a teď ne? Byla jsem z něj zmatená. 

„Proč?" zeptala jsem se tedy jednoduše a dodala: „Měl jsi příležitost."

 „Protože jsi mi nedala svolení. Neberu, když nemám svolení. Navíc se mi to i bez sexu líbilo," odvětil jednoduše a hned na to jsem ucítila jeho rty na svém čele.

 „Jsi vážně zvláštní," zhodnotila jsem a lehce se zachvěla. Přece jen bylo brzy ráno a já stála muži v náručí nahá. 

„Nemysli si, že jsem nechtěl, kdybys teď a tady souhlasila, neváhám ani sekundu," zkonstatoval a jeho slova potvrdil i mužův penis, který byl připravený k akci. Lehce mě to vyvedlo z míry, ale ne zase tolik. Byl to Madara a dalo se to čekat. 

Já ale lehce ustoupila a zavrtěla hlavou. „Ne, já...bojím se, že bych toho mohla litovat," vypadlo ze mě a hned jsem toho zalitovala. To nebyla vhodná volba slov. 

„Přirozeně. Nechceš být můj další zářez, to už jsi říkala. Něco ti ale povím, kdybych chtěl, mohl jsem si užít už několikrát," odvětil naštvaně a oblékl si spodní prádlo. 

Nadechla jsem se a otevřela pusu, že něco řeknu, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Vždyť je to jedno. Radši jsem se taky rychle oblékla a snažila se ignorovat slzy, které si chtěly prodrat cestu z očí. Ve dveřích pokoje jsem se na něj naposledy podívala pohledem, který říkal, že mě to mrzí a zašeptala: „Tohle nikdy nepochopíš." 

Na jeho reakci jsem nečekala a co nejrychleji opustila jeho dům. Zbytek dne jsem strávila zalezlá ve svém pokoji v posteli a v slzách. Nesnášela jsem tenhle pocit, kdy jsem byla zmatená a zranitelná. Uvědomovala jsem si, že jsem se ho dotkla, možná urazila, ale bylo pozdě na to se jít omluvit. Jediné co pomůže bude, když ho teď nebudu vídat, chodit za ním, prostě nic. Dělat, že pro něj neexistuju a on pro mě taky. Otázkou však bylo, dokážu to? Zanechával ve mně pocit, který jsem zažila jen jednou a nedopadlo to dobře a já to nechtěla zažít znova. Proto pro mě bylo tak těžké mu věřit, otevřít se mu, oddat. Chtěla jsem vědět, na co myslí, co chce a hlavně, proč svou pozornost zaměřil na mě, když může mít jakoukoliv ženskou z vesnice. Nebo snad právě proto, že já ho pořád odmítám? Nehledě na to, co jsem mu dovolila v noci, nespala jsem ním. Vážně bych litovala, kdybych se mu oddala? Všechno tohle mi lítalo hlavou a já z toho byla poněkud frustrovaná. I tak se mi ale pozdě v noci konečně povedlo usnout neklidným spánkem.

HON NA MADARUKde žijí příběhy. Začni objevovat