HON NA MADARU

Kapitola 7

Krásný večer miláčci :) Po krátké době zde máte další díl Madary :) Jeho pohled naleznete, jako vždy, na profilu Pariah_Parri :-) 

Přeju příjemné počtení

Vaše Renata

Druhý den ráno mě od snídaně vzbudilo zběsilé klepání na dveře. S povzdechem jsem odložila hůlky a se zabručením: „Vždyť už jdu," jsem šla otevřít. Nestál tam nikdo jiný, než má kamarádka s úsměvem na tváři. 

„Připravena?" položila tu pro mě momentálně nejméně příjemnou otázku.

 „Dojím snídani a teprve pak budu připravena." Yukiko se zasmála a přikývla, zatímco já ji gestem pozvala dovnitř. Rychle jsem dojedla snídani, převlékla se z domácího oblečení do kraťas a trika a mohly jsme vyrazit. Díky rozhovoru nám cesta na místo tréninku utekla docela rychle a po našem příchodu jsme nebyly na místě první. Před námi dorazila Naoko, která byla...vyparáděna, jako kdyby šla na rande a né trénink. Namalované rty, kraťasy těsně pod zadek a triko s pořádným výstřihem. Neušlo mi, že si pod něj nevzala žádnou podprsenku. To jako vážně? Yukiko jen šokovaně zalapala po dechu a já se ušklíbla.

 „Vypadá jak coura," pronesla kamarádka a nenávistně si ji prohlédla. Co bylo ale s podivem, že tady ještě nebyl Madara. Vždycky je tady první a dneska? 

Konečně však dorazil a pro mě trochu posmutněle pronesl: „Dobré ráno." Snažil se znít normálně, ale ten podton mi neušel. Naoko se na muže svůdně usmála a mrkla na něj, což u Madary vyvolalo pousmání. No jo, někdo kdo vypadá jako coura dělá cukrbliky a on se může zbláznit. Lehce jsem se zamračila a jen něco zabručela. 

Yukiko se na něj ukřivděně podívala a já ji lehce chytla za ruku. „Netrap se, nestojí za to." pronesla jsem k ní šeptem a usmála se na ni. 

„Copak se Vám stalo, Madaro-sama? Není zvykem, že jdete pozdě," zeptala se Naoko a já ucítila, jak se Yukiko napjala. Ve chvíli, kdy se jej Naoko jakoby omylem dotkla, se má kamarádka zachvěla. Vrhla jsem na ty dva tázavý pohled a odfrkla si. Naší přítomnosti si nejspíš ani nevšiml, protože na její otázku překvapeně zamrkal a neustále jí koukal na prsa. Prasák jeden. Najednou jsem k němu začala cítit opovržení, i když by mi to vlastně mohlo být jedno, ale nebylo, už kvůli Yukiko. 

„Nedělej si starosti, jen bratrské hašteření," odpověděl jí a já si v duchu pomyslela, že tak možná kvůli ženské. „Pokud nikdo nemá otázku týkající se tréninku, začal bych rozcvičením," dodal ještě a jelikož se žádná z nás k otázce neměla, mohli jsme začít. Na Yukiko bylo ale vidět, že by nejradši utekla. To, jak se Naoko pořád přiblble uculovala a házela po něm pohledy...nechutné. Nebo jsem byla moc upjatá? Těžko říct, ale přišlo mi trapné a ubohé takhle okatě flirtovat s trenérem. 

„Madaro..." kníkla Yukiko a já po ní hodila nesouhlasný pohled. „No, to bude výživný den." pronesla jsem sarkasticky a stáhla si vlasy do uzlu, aby mi při cvičení nepřekážely. Naoko vše schválně kazila, aby byl Madara pořád u ní a Yukiko to dost ničilo. 

Když kuňkla jeho jméno, tak se jí lehce překvapeně zeptal: „Děje se něco Yukiko?" 

Ona však vypadala, že se každou chvíli rozpláče. „Ty...já...teď ona? Takže...máš radši coury?" vypadlo z ní rozechvěle. 

„Yuiko...uklidni se," chytla jsem kamarádku za ruku, ale vytrhla se mi. 

„Lhal jsi mi! Shiori měla pravdu!" křikla na něj a rozběhla se pryč.