Ztracené duše

[16]

[Henley]

Cameronův horký dech mě lechtal na tváři a jeho penis se víc než intenzivně tlačil přímo proti mému středu, zatímco mi nepřestával zarývat své silné prsty do stehen.

Užívala jsem si, že ho můžu provokovat.

A každý kousek mého těla se stahoval v přívalu vzrušení díky vědomí, že jsem ho přitahovala. Chtěl mě. A to bylo v tuhle chvíli všechno, co jsem potřebovala.

A možná jsem řekla, že jeho žádosti vyhovím... ale popravdě? Ta jeho výhrůžka s nožem mě až příliš zaujala na to, abych bez vytáček udělala to, oč mě žádal.

A tak jsem se jemně otřela svými rty o ty jeho, abych mu dopřála jen malou ochutnávku toho, co všechno přijde. Cameron se po mně natáhnul, ale já mu okamžitě sklouzla z klína dolů. Rovnou jsem rozepnula knoflík svých kalhot a hned nato sáhla po zipu, který jsem provokativně pomalu začala rozepínat. Sledoval mě přimhouřenýma očima, zatímco se zlehka naklonil vpřed. Zdálo se, jako bych v něm probudila divoké zvíře. Připomínal mi šelmu na lovu. Byl připravený zaútočit na svou oběť, kterou jsem v tuhle chvíli byla já.

Jenže já před ním nehodlala utíkat.

Stáhla jsem si džíny o něco níž přes boky a odhalila mu tak krajková tanga, která ladila s podprsenkou. Cameron při tom výhledu zatnul čelist tak pevně, až mu přeskočil sval ve tváři. A Ďábel mi kurva pomoz, ale v ten moment jsem si připadala jako Bohyně jeho malého světa. Jako bych ho mohla donutit udělat naprosto cokoliv.

A přesně to jsem chtěla.

Proto jsem nechala své boyfriend džíny spadnout až dolů ke kotníkům a vystoupila z nich. Zůstala jsem před Cameronem stát ve spodním prádle a provokativně povytáhla koutek úst, zatímco mě skenoval svým intenzivním pohledem. Kousek po kousku. Centimetr po centimetru. Jako by si už teď přesně představoval, co všechno mi udělá. Jeho modré oči byly snad světlejší než kdy jindy, zatímco jeho tvář naplňoval téměř užaslý výraz. A já si připadala prostě... krásná. „Udělej to," pobídla jsem ho lehce ochraptělým hlasem.

Vzhlédnul k mé tváři a omráčeně zatřásl hlavou. „Udělej co?"

Můj úsměv se jen prohloubil. „Odřež ze mě to oblečení kousek po kousku, Camerone."

Vypadalo to, jako by ho má slova vrátila do téhle reality. Olíznul si rty a pak na nich vykouzlil úšklebek, který bych dokázala popsat jen jako dravý. A nebudu lhát, ten výhled ve mně vyvolal záchvěv vzrušení. Jen jsem sledovala, jak sáhnul od kapsy džínů a vytáhnul odtamtud zavírací nůž, který jedním plynulým máchnutím otevřel. „Pojď ke mně, Henley."

Jako zhypnotizovaná jsem uposlechla jeho pokyn a zastavila se až mezi jeho stehny, zatímco on ke mně vzhlédnul. A nutno dodat, že navzdory všemu jsem si v tenhle moment připadala, jako bych to byla já, kdo k němu vzhlíží. Vteřiny ubíhaly, nohy pode mnou začínaly měknout a ten mizera si tohle evidentně začínal víc než užívat.

Protože v další vteřině přiložil ostří k mému stehnu a jemným tahem po něm přejel od kolene vzhůru. „Chtěl jsem si tě vzít navzdory všem okolnostem už včera večer," oznámil mi o něco hlouběji položeným hlasem. „Byla jsi jako zatracený zjevení. Drzá, provokativní, žádostivá..." Špička kudly zavadila o lem mých kalhotek a já zadržela dech. Cameron za ně zkusmo zatahal, než ke mně znovu zvednul svůj pohled. „Ale byla jsi víc než to," dodal a pokračoval svým nožem dál po mém břiše. Chladný kov laskající mou kůži mě doslova nutil napnout každý sval v těle. Sotva jsem dýchala. Bála jsem se, že když se špatně pohnu, ucítím bolest. Ale na druhou stranu? Byl to ten nejpříjemnější strach, jaký jsem ve svém životě poznala. Tep mi zrychloval a srdce hlasitě bušilo, zatímco jsem napjatě očekávala, co přijde dál.