Ztracené duše

[18]

[Henley]

Co se to právě teď kurva stalo?

Tahle otázka mi rezonovala hlavou znovu a znovu, protože... jo, do hajzlu, tohle byl bez pochyby nejlepší sex mého života.

A to s klukem, kterého bych podle konvenčních měřítek měla považovat za cizince, protože jsem sakra ani neznala jeho příjmení.

Ale už víš, že jeho péro zdobí tetování a piercing. Dobrá práce, Henley.

Ježíši... do hajzlu. Co jsem to vlastně provedla?

Cameronovy silné paže se kolem mě omotaly o něco pevněji a já si byla zatraceně jistá, že i přestože mi můj hlas rozumu právě teď hlasitě a jasně říkal, že jsem idiot, nehodlala jsem z jeho objetí utíkat. Byla jsem uspokojená každou jednou buňkou ve svém těle. A pořád jsem se s ním cítila dokonale v bezpečí. Vlastně... teď možná ještě o kousek víc než před tím lehce obscénním a ó můj kurva bože epickém sexu.

A to i přestože mi na rameni nejspíš nějakou dobu zůstane otisk jeho zubů, který jsem popravdě kdesi hluboko uvnitř tiše zbožňovala, protože se mi líbilo, že na mě zanechal své stopy.

Dělalo to celou tuhle věc o kousek reálnější.

„Tohle bylo..." Namáhavě jsem polkla, když mi došlo, že sebou jeho penis uvnitř mě škubnul v nějaké ozvěně orgasmu, který ho před chvílí smetl. A možná mě to tak trochu nanovo vzrušilo. Měla jsem totiž zvláštní pocit, jako by probudil k životu každičkou část mého těla. Cítila jsem ho tak jako ještě nikoho. A byla jsem si sakra jistá, že by mi chybělo zatraceně málo k tomu, abych ho žadonila o další orgasmus.

Do hajzlu.

„Tohle bylo co?" zopakoval po mně a já se otřásla, když mě spolu s těmi slovy ovanul jeho horký dech přímo na přecitlivělém hrdle.

Dost možná jsem byla ráda, že mi teď nevidí do tváře. Protože i přestože jsem byla určitou částí svého já v rozpacích, rty se mi kroutily v naprosto idiotském úsměvu, který nejspíš na míle daleko vysílal vzkaz „právě jsem si nechala vyšukat mozek z hlavy". „Bylo to... dostačující. Jo," protáhla jsem a vážně se u toho snažila potlačit smích, jenž mi probublával hrdlem vzhůru.

A zřejmě jsem ho neměla dráždit, protože mě Cameron hned vzápětí ještě o kousek víc vtáhnul do svého objetí a tak nějak se nade mnou nahrbil, jako by se mi snažil dát najevo, že je mnohem větší než já. „Tak dostačující, hm?" zavrčel, proti mé kůži a potom vysázel několik polibků na mou šíji, než svými rty přejel po mém uchu. Bylo to, jako by kurva věděl, že je tohle to nejcitlivější místo na mém těle... a že tím způsobí, že se mi všude začne rozlévat husí kůže. „Troufneš si mi to zopakovat?"

Tentokrát jsem zachechtala. Nedokázala jsem to zastavit. „A to musím?"

Cameronovou hrudí zarezonoval hluboký smích. „Jsi mrňavá lhářka a oba to víme." S těmi slovy mě chytil za boky a stáhnul mě ze svého klína rovnou na pohovku vedle sebe. „A teď když mě omluvíš, budu si muset dát sprchu."

Snažila jsem se nezírat, zatímco se zbavoval kondomu a upravoval na sobě oblečení, aby mohl vylézt z kupé ven. Nebyla jsem si jistá, na čem přesně teď jsme. Moje mysl pořád byla tak trochu otupělá ze všech těch podělaných událostí dnešního dne, ale Cameron byl moje osobní příchuť nebe. Pomohl mi na pár chvil zapomenout. A já nebyla ochotná se toho vzdát. Chtěla jsem se v něm ztratit... aspoň na příštích pár hodin.

A tak jsem se pohnula jenom proto, abych na sebe navlékla jeho černou mikinu a rozestlala peřiny na jedné pohovce. Měla jsem pocit, že po celém dnešním dni taky potřebuju sprchu. A tak jsem neklidně posedávala na lůžku, dokud se dveře znovu neotevřely a Cameron nevstoupil dovnitř.