po půl roce:
Scházím se každý pátek s klukama, jsem v jejich klubu. Nedochází mi ale, že si nemůžu dovolit žít normální a poklidný život, jsem v Hawkinsu kvůli jediné věci..
Často sedávám s Eddiem v lese, popíjíme pivo a diskutujeme. Vždy si máme co říct, nikdy není mezi námi ticho.
Vše se zdá býti perfektní.
-------------
Seděla jsem doma u stolu a jedla večeři. Volal mi táta. Bydlím s mamkou, tatík je jinde. Brzy přijede. A já se děsím toho nejhoršího.
,,Ahoj Astrid, jak se ti daří? Co škola?" Zeptal se hned na začátek.
,,Ale jo, dobrý. Známky mám v pohodě, zatím žádná dvojka."
,,Výborně. Chválím tě."
,,Určitě nevoláš jen kvůli škole. Co jsi potřeboval?"
,,Chytrá holka. Jak se ti daří úkol? Už víš kde je?"
,,Já.. nedostala jsem se k tomu. Snažila jsem se působit normálně a přátelsky. Netušila jsem, že si opravdu najdu přátele. Ten úkol nezvládnu. Moc mi na všech záleží. A navíc, ta holka nic neudělala. Vím, že ji potřebujete, ale.."
Táta se uchechtl. ,,Utekla. A to je to nejhorší."
,,Nemáte ji tam držet. Žádné z těch dětí."
,,Je to pro vědecké účely a ty to moc dobře víš."
,,Jsou to jen děti, tati!"
,,To nemá cenu. Máš měsíc. Jinak se vracíš." Položil telefon a já propukla v hysterický pláč.
------------------------------
dear diary...
Musím to všem říct. Hlavně Eddiemu. Dnes se s ním mám sejít. Sama. Mělo to být setkání jako každé jiné, ale když prší, půjdeme k němu. Přemýšlím jak to udělat. Jak mu říct celý příběh. Ještě nechci. Je pravda, že mám měsíc. Nepospíchá to, ne moc. Nechám to být, snad mám času dost.
------------------------------
,,Moje oblíbená slečna! Ahoj," řekl mi ve dveřích a objal mě. Cítím se s ním tak jako nikdy s nikým. Když jsem s ním, jsem v bezpečí. Můžu být sama sebou. Říkat své šílené myšlenky nahlas. On to má stejně. Jsme k sobě upřímní a to je na tom to nejlepší.
,,Ahoooj, něco ti nesu," pozdravila jsem ho nazpět a vytáhla plechovky piva.
Seděli jsme na zemi, v pozadí hrála televize a my vedli vášnivý rozhovor. ,,Jsem rád že tě mám. Ani nevíš jak moc." Začala jsem se červenat. ,,Mám tě ráda, Eddie." Koukali jsme si do očí. On se začal přibližovat ke mně a já k němu. Najednou ale venku uhodil blesk a já vykřikla, protože jsem se lekla. On se začal smát. ,,Ale no taaak, Astrid, přece se nebojíš bouřky!" Koukal se na mě pobaveně a já se začala smát taky. ,,Možná?" Zašeptala jsem stydlivě a on se smál ještě více. ,,Nic se ti nestane, neboj."
----------------
čas: 00:17
,,Asi byl měla jít," pronesla jsem smutně a zvedla se. ,,Koukni jak tam leje. Ven jít nemůžeš, nemáš deštník a já žádný taky nemám, že bych ti půjčil. Nechceš tu.. přespat?" Zeptal se. ,,A nebude to vadit? Musela bych zavolat mamce a.." ,,Budu moc rád když zůstaneš. A támhle je telefon, zavolej si." Usmál se a odhalil tak své dolíčky. ,,Děkuju, Eddie."
----------------
autor: já nevím jestli to je dobrý nebo ne, možná to ještě předělám! see ya u další kapitoly, papaaa
ČTEŠ
SHE (fanfiction Eddie Munson)
Teen Fiction,,Neznáš mě tolik jak si myslíš.." ,,Tak povídej, rád tě poznám víc," řekl a chytl mě za ruku. A tak jsem mu vše řekla. Jak to začalo a proč tu jsem.
