poznámka autora: když jsem psala tuhle kapitolu, hrála mi zrovna v playlistu píseň Another love a celý psaní mělo najednou jinej vibe, tak vám ji sem přikládám, protože mi to s tím přijde lepší! užívejte čtení, byee
TW: smrt
--------------------
,,Byl jediný na kom mi záleželo! Ty ani máma jste toho nebyli schopni se o mě normálně postarat. Ty nevíš co znamená mít někoho rád, nemáš rád ani mámu, ani mě. Myslíš jen na sebe.
Pamatuju si jednu noc v domě, kde jsme bydleli než jsme přišli sem. Bylo mi asi 10, byla jsem doma sama v noci. Venku pršelo a já se bála. Potřebovala jsem obejmout, potřebovala jsem někoho. Udeřil blesk. Schovala jsem se pod deku a volala někoho, kdo by mi přišel říct, že to bude dobrý. Máma byla pryč. Byla u svýho milence, věděl jsi to vůbec? Asi ne, měl jsi svý projekty. Když jsem jednou přespávala u Eddieho a venku pršelo, přinesl mi čaj s medem, přikryl mě dekou a zpíval mi." Nadechla jsem se pokračovala.
,,Ve 12ti jsem se poprvý sama opila a hulila trávu. Sama doma. Byl jsi pryč. Seděla jsem, pila vodku rovnou z lahve, koukala na romantický filmy a v ruce držela brko. Naposledy jsem se opila s Eddiem. Na naší lavičce, trávili jsme tam dost času.
Po přestěhování do Hawkinsu jsem myslela, že se nic nezmění. Ale poznala jsem jeho. On změnil všechno. A ty jsi to zase zkazil. Zničil. Jako všechno. Děkuji Eddie, nenávidím tě, tati." Byla jsem dlouho silná, už to nešlo dál. Bez Eddieho. Pomalu jsem zavřela oči a zmáčkla spoušť.
...
Ocitla jsem se ve tmě. Nebála jsem se, nevěděla jsem ale, co dělat. Sedla jsem si na zem a byla totálně zmatená. Kde to jsem? Tady budu navždy? Jsem vážně mrtvá? Počkat.. já se opravdu zabila? Kde je Eddie? Potkám ho ještě?
Spatřila jsem bílé světlo. Haha, světlo na konci tunelu. Rozeběhla jsem se k němu.
--------------------
Zavřela jsem oči a vzbudila se v bílé místnosti. Byl tam i ten kluk s kudrnkami na hlavě, nejkrásnějším úsměvem a neskutečnou povahou. Ten, který mi zpíval před spaním, trhal kytky na louce. Zažila jsem s ním své ,,poprvé". Plánoval se mnou budoucnost. Usmál se na mě. a já na něj.
-------------------
O 14 DNÍ POZDĚJI
Seděla jsem s Eddiem na lavičce. Ne na té naší, ale na hřbitově. Pozorovali jsme náš vlastní pohřeb. Docela vtipný, co? Opřela jsem si hlavu o jeho rameno. ,,Chybí mi Mike a Dustin." Šeptla jsem. ,,Mně taky. Ale oni to zvládnou. Mají jeden druhého, stejně jako my dva máme sebe." Políbila jsem ho a on mi polibek opětoval. Smáli jsme se. Někdy, když nevíš kam dál, smát se je to jediné, co můžeš dělat, i když je to možná hloupost.
To jsme to teda dopracovali daleko. A to to začalo jen pitomým klubem.
THE END
-------------------
hihiii netuším co jsem to právě vytvořila za podivnej příběh, ale bavilo mě to! díky za čtení a zase příště, papaa
ČTEŠ
SHE (fanfiction Eddie Munson)
Teen Fiction,,Neznáš mě tolik jak si myslíš.." ,,Tak povídej, rád tě poznám víc," řekl a chytl mě za ruku. A tak jsem mu vše řekla. Jak to začalo a proč tu jsem.
