Škola proběhla v klidu. Snažila jsem se soustředit na učení, abych nemyslela na to vše kolem. Hlásila jsem se a psala si poznámky. Dělala jsem vše jako jindy, i tak mi ale myšlenky odbíhaly. Eddie se ani nesnažil. Seděl vedle mě a něco si kreslil do sešitu. Nahlédla jsem mu přes rameno a spatřila dva nakreslené panáčky. Jeden měl kudrnaté, delší vlasy, a klečel. Druhá byla holka, ta stála a usmívala se. Nad nimi bylo srdíčko. Měla to být asi žádost o ruku. A mně došlo, o koho jde. ,,Eddie?" Zašeptala jsem mu do ucha a on se prudce otočil. ,,Ano?" Odpověděl mi. ,,Co to kreslíš?" Zeptala jsem se ho a se zájmem si obrázek prohlížela. ,,Uhm.. nás dva? Jednou, za pár let, až se vše uklidní." Usmíval se tak roztomile, že jsem ho pohladila po tváři a začervenala se. Nic jsem na to neřekla. On chytl mou ruku a vzal propisku. Pomalu začal to stejné kreslit na mou kůži a já ho pozorovala.
Když jsem si uklízela věci do skříňky, přiběhl za mnou Dustin. Ptal se mě, jak se daří a jestli už něco vím o tátovi. Odvětila jsem, že nevím nic. Najednou se chodbou začal rozléhat hlášení od ředitele. ,,Prosíme, aby se Astrid Brennerová dostavila do kanceláře zástupce ředitele, děkujeme." Zastavil se mi dech a s hrůzou v očích jsem se otočila na Dustina. ,,Zvládneš to," řekl jen a usmál se. Nejistě jsem se rozešla do již zmiňované kanceláře.
,,Tvá matka volala do školy. Máš jít okamžitě domů, prý nějaké rodinné problémy. Doufám, že vše dopadne dobře." A s touto informací jsem opustila budovu školy.
Před ní na mě čekal Dustin, Mike a Eddie. ,,Tak co?" Vyhrkli všichni naráz. ,,Máma volala do školy. Mám jít prý okamžitě domů. Zůstaňte radši spolu, dobře? Mám pořád tu vysílačku od Mika, tak se vám hned ozvu. A kdyby ne, tak.." ,,Půjdu s tebou," řekl Eddie sebejistě. ,,Ne, v žádném případě." Odpověděla jsem mu hned. ,,Zlato? Miluju tě, neskutečně moc. Ukázala jsi mi, co je láska. Myslíš, že tě nechám jít samotnou? Ne. Jdeme spolu, nebo tě nepustím." Koukala jsem na Eddieho s otevřenou pusou a se slzami v očích. Dustin brečel. ,,To není možný, Eddie, co s tebou ta holka udělala?" ,,Fajn," polevila jsem nakonec, ,,ale pokud se ti něco stane.. Neodpustím si to, nikdy." Mike taky něco konečně řekl:,,Buďte opatrní. Mám strach o nás všechny, ale i o Eleven.." Se soucitem jsem se na něj podívala. ,,Dopadne to dobře. Je to můj táta, ne?"
Haha, jak hloupá jsem byla.
ČTEŠ
SHE (fanfiction Eddie Munson)
Novela Juvenil,,Neznáš mě tolik jak si myslíš.." ,,Tak povídej, rád tě poznám víc," řekl a chytl mě za ruku. A tak jsem mu vše řekla. Jak to začalo a proč tu jsem.
