SHE (fanfiction Eddie Munson)

NINE

,,Jsi monstrum," pronesla jsem do ticha. Možná to ani neslyšel. Jeho oči byly plné vzteku a zvrhlých plánů. Co ale nikdo nepřeslechl, bylo rozbití okna.

Když jsem spatřila Eddieho, jak leze poškozeným oknem na chodbě dovnitř, i přes to že se to vážně nehodilo, pousmála jsem se. Úsměv mě ale přešel, když oba muži namířili zbraň na něj. Rozeběhla jsem se k Eddiemu a objala ho. ,,Pozoroval jsem vás z okna. Musíš zmizet, okamžitě!" Otec zmateně pozoroval celou situaci a očima těkal po místnosti.

,,A to je?" Zeptal se po asi minutě, kdy se mě Eddie snažil uklidnit a já jen brečela. Docela komická scéna. Vtipnější na tom bylo, že na nás stále byly namířené zbraně.

,,Můj.." zasekla jsem se a rozmýšlela, jestli to chci otci opravdu říct. Můj milovaný kudrnatý klučina by pak byl ještě ve větším nebezpečí. Když se na mě ale podíval a snažil se mi naznačit, že to můžu říci nahlas, dopověděla jsem větu, ,,můj kluk."

,,Aha, dobře.." Otec přistoupil k Eddiemu a prohlédl si ho pečlivě, od hlavy až k patě. ,,Hm, myslel jsem si, že máš lepší vkus. Bydlíš vůbec někde nebo jsi obyčejnej bezdomovec?" Řekl jízlivě. ,,Mám domov, chodím do školy, mám přátele a taky miluju vaši dceru víc, než cokoli jiného na tomhle světě. Nechte nás jít a už o nás nemusíte nikdy slyšet, platí?"

,,Svět by byl jednodušší, kdyby neexistovala láska, kdyby neexistovaly problémy a taky.. tenhle otravný chlapeček." Otočil se otec na mě a jen se na mě upřeně díval. ,,Zastřelte ho, ať dceruška vidí, jak to dopadá, když nesplní rozkaz." Zastavilo se mi srdce. Celý svět se zastavil. Pokud přijdu o něj, přijdu o všechno. Hlavou mi proběhlo vše, co jsme spolu prožili. Nenechal mě samotnou. Nikdy.

Uslyšela jsem výstřel. Eddie se skácel k zemi s kulkou v hrudi. Vydechl. Podíval se na mě a pousmál se. Klekla jsem si k němu a silně ho objala. Vyhrnula jsem mu tričko, abych viděla ránu. Otec a ti dva odporní muži jen stáli a šklebili se. Doběhla jsem do kuchyně, kde jsem vzala lékárničku a snažila se mu pomoci. ,,Zlato, hej.." zašeptal. S brekem jsem se na něj podívala. ,,Ne, ne, vydrž, dobře? Miluju tě, moc, musíš vydržet. Odvezu tě do nemocnice, udělám všechno." Nezastavitelně jsem brečela a obvazovala mu hrudník, abych zastavila krvácení. ,,Astrid, to nemá cenu.. Bylo mi ctí tě poznat, princezno. Miluju tě." Cukl sebou a přestal dýchat úplně. ,,Ne, ne! Eddie, prosím! Tohle nesmíš udělat!" Klečela jsem u něj a otec ke mně přistoupil. ,,Pojedeme do laboratoře, dobře? Domluvíme se tam, co s tebou."

Odstrčila jsem ho od sebe. ,,Ty.. jsi nejhorší člověk na týhle posraný planetě! Nechal jsi ho zabít!" Zvedla jsem se a rázným krokem došla k jednomu z mužů. Popadla jsem zbraň a namířila si ji k hlavě.