Kráčela jsem s Eddiem ruku v ruce k mému domu. Domluvili jsme se, že se schová před domem a až já budu vevnitř, dám mu signál a on vleze oknem do mého pokoje, kde se schová. Pokud mu žádné gesto neukážu, musí zůstat schovaný před domem a čekat. Vysílačku má on.
,,Tyjo, takovej dům," vydechl když jsme dorazili k mému domovu. ,,Docela velkej, ne? Pokud vše vyjde, ukážu ti ho i vevnitř. Mám velkou postel, ta se ti bude líbit, a.. teda.. takže.. počkáš tady, dobře? Tamto okno je od mého pokoje. Je v přízemí, dostaneš se tam. Schováš se tam pod postel. Já vejdu do domu, řeknu rodičům že si chci první odložit věci do mé ložnice a otevřu ti okno. Až vše skončí, zdrhneme pak a už se nikdy nevrátíme. Jen Dustin a Mike budou vědět kde se ukrýváme." Narovnala jsem se a koukla na Eddieho. ,,Miluju tě, víš to? Víc než kdy sebe nebo kohokoli jiného. Děkuju moc, jsi pro mě vše." ,,No tak, děláš jako kdybychom si nikdy neměli vidět. Zvládneš to. Jsi silnější než všichni, jsi krásná, půvabná, milá, vášnivá.. mohl bych mluvit dál." Políbila jsem ho a odemkla hlavní dveře.
------------------------------------------
Otec a dva muži, kteří za ním postávali, mluvili s mámou v obýváku. Když jsem vešla do místnosti, všichni se na mě otočili. ,,Astrid, zrovna s tátou diskutujeme o.." Máma se snažila nebrečet. Bála jsem se, ale nedala jsem to najevo. ,,Dobrý mami, já si to ráda vyslechnu od otce." Postavila jsem se naproti němu a probodla ho pohledem. ,,Tak co? Zabiješ mě? Jen proto, že nechci být součástí všeho tohohle? Pamatuj ale, že je to jen a jen tvoje blbost, že ti ta holka utekla. Mě nemáš do takových věcí vůbec zatahovat. Pokud se dotkneš ty nebo někdo z těch tvých kreténů mých přátel, nechtěj vědět co se stane. Jo a ještě něco.. jsem tvoje dítě. Přijde ti tohle normální?" Mamka se hystericky rozbrečela a já se na ni jen letmo usmála. Chtěla jsem ji dát najevo, že mám situaci pod kontrolou. Myslela jsem, že si to s tátou jen vyříkám a všechny jeho kecy nemyslel vážně.
Otec se uchechtl. ,,No, alespoň něco po mně máš. Nebojíš se mluvit. To cením. Ale teď k věci.. nesplnila jsi úkol. Musíš si zvyknout na to, že autorita se poslouchá. Kamarádi odejdou, pamatuj na to. A víš co? Nemůžeš věřit všem." Snažila jsem se v jeho očích najít něco, abych zjistila že to nemyslí vážně. Jeden z mužů za ním vytáhl zbraň. Máma vykřikla. Druhý muž k ní přišel a chladně ji uhodil. Upadla do bezvědomí. Slzy se mi nahrnuly do očí ale neodvažovala jsem se pohnout. Pistol byla namířena na mě. Ze vteřiny na vteřinu se ale strach změnil na nenávist. Nenávist k otci. Falešně jsem se usmála. ,,Nejsi nic víc než jen ubohej chlápek. Nemáš nic, ve skutečnosti tě nikdo nemá rád. Pokud jsi schopen mi ublížit jen proto, protože jsem nesplnila úkol, jsi ještě větší troska než jsem si myslela." ,,Ztratil jsem kvůli Eleven všechno a ty jsi měla jedinou povinnost!" Vyštěkl na mě. Jen jsme na sebe zírali. Až pak mi došlo, že jsem neotevřela Eddiemu to okno.
ČTEŠ
SHE (fanfiction Eddie Munson)
Teen Fiction,,Neznáš mě tolik jak si myslíš.." ,,Tak povídej, rád tě poznám víc," řekl a chytl mě za ruku. A tak jsem mu vše řekla. Jak to začalo a proč tu jsem.
