,,Spi v mojí posteli, já si lehnu na gauč," řekl a začal chystat gauč. ,,Ta postel je dost velká pro nás oba.." Odvětila jsem.
----------------
Leželi jsme, já s hlavou na jeho hrudi a usínala. ,,Astrid?" Zeptal se a proboural tak ticho, které panovalo v pokoji. ,,Ano?" Odpověděla jsem rozespale. ,,Říkáme si vše, že jo?" Řekl nejistě. Posadila jsem se a zadívala se mu do očí. ,,Jo, proč se ptáš?" On si taky sedl. ,,Já.. Jen aby jsi věděla.." Políbil mě. Byl to dlouhý, procítěný polibek. Překvapilo mě to ale i tak jsem spolupracovala. Došlo mi, že to je přesně to co jsem chtěla. Pomalu jsem se od něj oddálila a čekala co z něj vypadne. ,,Miluju tě. Nechci ale, aby to mezi námi něco zkazilo, takže.." Zastavila jsem ho dalším polibkem. ,,Miluju tě ještě víc, Eddie." ,,Víc? To není ani možný." Usmál se a přetočil mě, ocitla jsem se pod jeho tělem. Obsypával mi krk vášnivými polibky a já nemohla být šťastnější.
--------------
Vzbudit se vedle něj bylo to nejkrásnější probuzení na světě. Jeho vlasy byly rozcuchané, dech pravidelný. Ležel bez peřiny, protože tu jsem v noci ukradla celou pro sebe. Zvedla jsem se, přikryla ho a šla do kuchyně.
Podívala jsem se z okna. Venku svítilo sluníčko. Rozhodla jsem se udělat sobě i Ediiemu snídani. Jediné co jsem umím jsou míchaná vajíčka, tak jsem vyndala pánev a šla na to.
,,Dobré ráno zlato," řekl chraplavým, rozespalým hlasem když vyšel z ložnice jen v trenkách a velkém tričku. ,,Moje tričko ti sluší.. jéé ty děláš vajíčka, jupí!" vykřikl jako malé dítě a sedl si ke stolu.
----------------
o týden později:
dear diary..
nemám už moc času. jsem teď s eddiem a nechci to zkazit. vztah s ním je úžasný. pochopí, že ještě nejsem na určité věci připravená. chápe mě, moje potřeby. miluju ho. nechci ho ztratit.
Seděla jsem zase doma, dělala věci do školy. Pila jsem čaj s medem, jedla koláč z blízké pekárny a snažila se soustředit na úkoly. Volal ale táta a já to musela zvednout.
,,Ano? Ahoj tati." Řekla jsem hned, co jsem telefon zvedla.
,,Už něco máš?" Vychrlil na mě.
,,Ne..."
,,Lidé z Hawkins si ji pamatují. Dělala tam rozruch před pár lety. Zeptej se místních."
A zavěsil. Zase. Nadechla jsem se, otevřela okno a snažila se něco vymyslet.
Táta po mně chce, abych zjistila, kde se ukrývá jedno z dětí, které z laboratoře uteklo. Je to holka. Má číslo 11. Můj úkol je ji najít a buď, pokud to půjde po dobrém, ji najít a přivést zpět, nebo přivést mrtvou. Je to neskutečný. To Eddiemu říct nemůžu. Ani nikomu z party.
ČTEŠ
SHE (fanfiction Eddie Munson)
Novela Juvenil,,Neznáš mě tolik jak si myslíš.." ,,Tak povídej, rád tě poznám víc," řekl a chytl mě za ruku. A tak jsem mu vše řekla. Jak to začalo a proč tu jsem.
