Fortunes // 5sos

Chapter 4

Dorothe

Vyšla jsem společně s Dianou do patra, abych jí to tady ukázala.

,,Takže, tady je ložnice mé mamky," řekla jsem a ukázala na dveře vlevo.

,,Tady je můj pokoj, hned vedle je pokoj pro Ashe. Ten pokoj úplně vzadu je Luka a ten pokoj vedle, to bude tvůj pokoj," usmála jsem se na ni a vedla ji ke dveřím.

Dorazily jsme k černým dveřím, které jsem následně otevřela.

Abych byla upřímná, na tomhle pokoji jsme si daly s mamkou hodně záležet. Chceme, aby se tu Diana cítila dobře, protože podle toho, co jsem slyšela z vyprávění o Dianě, zjistila jsem, že je hodně citlivá.

Proto jsme zvolily světle růžovou barvu, ale aby to nevypadalo jako v pokoji pro barbíny. Všechno to proto bylo vyvážené hnědou barvou, takže to vypadalo hezky. Uprostřed pokoje byla velká hnědá postel. U okna stál velký psací stůl a točící židle. Na stole také ležel bílý notebook, který mamka koupila jak Dianě, tak i Ashovi. Měla tu taky jednu obrovskou šatní skříň s velkými zrcadly.

,,Líbí se ti ten pokoj? Samozřejmě ho můžeme přestavit," zeptala jsem se ji a podívala se na ní. Byla jsem strašně ráda, když se na jejím obličeji objevil úsměv.

,,Je to moc pěkný," usmála se na mě a dál si prohlížela pokoj.

,,To jsem ráda. A teď mi o sobě něco řekni. Co ráda děláš a tak," zeptala jsem se ji a usadila jsem se na postel.

,,No, vlastně ... Ráda maluju. Cokoliv, ať je to krajina, portrét nebo ... akty," řekla a trošku se začervenala. Musela jsem zasmát. Nechápavě se na mě podívala a já jsem si odkašlala.

,,Promiň, jenom jsi roztomilá, když se stydíš. A to mi připomíná jednu věc," řekla jsem a zhluboka jsem se nadechla. Musím ji varovat, jak to chodí u nás na škole. Jaký typy kluků tam jsou, jaký typy holek, prostě tady všeobecné věci.

,,Jakou?" zeptala se mě a sedla si na židli.

,,No, měla bych tě varovat před klukama u nás na škole. Myslím, že u vás na škole asi nebyly takový typy, jako: "Dostanu ji do postele a pak ji vykopnu."" řekla jsem ji a ona jenom zakroutila hlavou.

Víte, mám takový pocit, že Diana do naší školy nebude pasovat. Nemyslím to ale zle, spíš naopak. Bude pro kluky úplně něco jiného, než holky teď.

Úplně si umím představit Clifforda, co bude dělat, až se Diana objeví ve škole. Je pro ně moc nevinná a oni toho využijí ...

Dobře, teď se chovám jako nějaká mamina, která se bojí o svojí malou dceru. Ani nevím, kde se ve mně najednou našlo tolik zodpovědnosti. Prostě, chci ochránit svoji ségru, i když nevlastní před ostatními lidmi, který ji chtějí ublížit.

,,No, každopádně, dávej si pozor na kluky u nás na škole. Umí to být pěkní grázlové a zneužijou tvé důvěry. Když jim budeš moct důvěřovat, budou mít snazší dostat tě do postele," řekla jsem ji a ona mě pozorně poslouchala.

,,Dobře, teda," řekla po chvilce a nepatrně se na mě usmála.

,,Holky, pojďte jídlo už je na stole!" zavolala na nás moje mamka.

,,Měly bychom jít," usmála jsem se znova na Dianu a potom jsem se zvedla k odchodu. Diana mě hned následovala.

,,Tak rychle, sedněte si," řekla nám hned mamka, když jsme vešly do jídelny. Obě jsme si hned sedly vedle sebe. Já jsem seděla vedle Diany, kluci seděli naproti nám a mamka seděla na jednom konci stolu a Bill na druhým.

Začali jsme jíst. V jídelně začala konverzace, kterou jsem ale moc nevnímala.

,,Promiňte, že ruším, ale slečna Dorothe má telefon," ozval se najednou hlas naší služebné. Zrovna jsme do sebe cpali nějaký dezert, takže jsem byli po obědě.

,,Kdo volá?" zeptala jsem se ji a přitom jsem si ubrouskem utřela pusu.

,,Pan Hood," odpověděla mi a mě se zatajil dech. Co může chtít? Moc dobře ví, že dneska máme rodinný oběd.

Na nic jsem nečekala, zvedla jsem se od stolu a zamířila jsem z jídelny do předsíně, kde se telefon nacházel.

,,Co se děje? Víš moc dobře, že máme ...," začala jsem mluvit hned, co jsem přiložila sluchátko k uchu. On mě ale zastavil.

,,Dor, já tě potřebuju!" řekl do telefonu a já jsem si skousla spodní ret.

,,Cale, máme ten oběd a já nemůžu jentak zmizet," zašeptala jsem do telefonu. Nevěděla jsem, co mu mám na to říct.

,,Já vím, že to chceš stejně jako já. Jen si vzpomeň, jak jsou naše těla propletená a spojená v jedno," řekl tím svým svůdným hlasem a já jsem se neubránila jednomu vzdychu.

,,Dobře. Kdy tady budeš?" zeptala jsem se ho.

,,Za patnáct minut jsem tam," řekl a já jsem si představila ten jeho úšklebek, který se mu teď určitě objevil na tváři.

,,Tak jo. Zatím," řekla jsem a zaklapla jsem hovor.

Došla jsem nazpátek do jídelny a hned co jsem vešla, se pohledy přetočily na mě.

,,Děje se něco?" zeptala se mamka.

,,No, vlastně Calum mě poprosil o pomoc, kvůli nějakému projektu do školy. Tak, jestli to nebude vadit, jela bych mu pomoct," řekla jsem a styděla jsem se za to, že lžu. Ale, co se dalo dělat. Nemohla jsem si nevšimnout Lukova úšklebku.

,,No, dobře. Ale nejdéle v jedenáct doma," řekla mamka a já jsem jen přikývla. Ještě jsem se rozloučila s ostatními. Dianě jsem slíbila, že ji budu držet místo u sebe v lavici a potom mi nic nebránilo jít za Calem.

Vzala jsem si přes sebe černou mikinu a vyběhla jsem ven. Calum už byl před domem na své motorce. Když mě uviděl, na tváři se mu objevil úsměv a zároveň i úšklebek.

,,Tak, nasedej," usmál se na mě a přitom mi podal helmu. Já jsem si ji nandala, nasedla jsem za Caluma a potom jsme odjeli pryč od mého domu.