Chapter 7

1.3K 111 1
                                    

Druhý den ráno

Diana p. o. v.

Ležela jsem ve své posteli a byla jsem zabraná do čtení Školy noci, která mimochodem patří mezi mé oblíbené knížky.

Bylo teprve šest, takže jsem měla spoustu času. Do školy jedu až za dvě hodiny, takže mám spoustu času.

Jsem trošku nervózní. První den v nové škole a znovu setkání s mým nevlastním bratříčkem Lukem.
Z Luka jsem víc nervózní než jsem byla včera. Jeho narážky, pohledy,... Všechno to bylo strašně zvláštní.

Z mého přemýšlení mě vyrušil domovní zvonek.

,,Kdo to sakra může být?" zeptala jsem se sama sebe a byla jsem donucena vstát z vyhřáté postele.

Doběhla jsem ke dveřím a otevřela je. Za dveřmi mě čekal šok.

,,Dobré ráno," usmál se na mě Luke. Úsměv mu ale rychle zmizel, když si mě prohlédl. Teprve teď jsem si uvědomila, jak jsem obléknuta.

Stála jsem před Lukem v černém spodním prádle a v Ashově bílé košili. Košile byla rozepnutá, takže Luke mohl dokonale vidět moji postavu.

Rychle jsem se vzpamatovala a košili jsem si přitiskla k tělu, a tak jsem mu zabránila ve výhledu, který si užíval.

,,Hm, dobré ráno. Co potřebuješ?" zeptala jsem se ho.

,,No, přinesl jsem ti snídani a řekl jsem si, že ti hned taky udělám odvoz do školy," usmál se znova a bez pozvání vstoupil do bytu.
Nemohla jsem nic udělat,  proto jsem zavřela dveře a následovala jsem Luka do kuchyně, kam hned zamířil. Po cestě jsem si zapnula košili.

,,Dáš si kafe?" zeptala jsem se ho že slušnosti.

,,Moc rád," odpověděl mi s úsměvem a přitom položil na kuchyňský pult sáček s donutama.

,,Kde je Ash?" zeptala jsem se, když jsem dala vařit vodu na kafe.

,,Jede do školy s Dorothe," odpověděl mi.

,,A proč pro mě nedojela ona?" zeptala jsem se zase a ani jsem nad tou otázkou nepřemýšlela.

,,Neví, kde bydlíš. A já jsem se nabídl, že se pro tebe stavím. Snažím se dělat všechno, aby se moje malá sestřička cítila dobře," usmál se a přistoupil ke mně blíž. V té větě jsem slyšela dvojsmysl, který mě trošku vyvedl z míry, takže jsem udělala pár kroků vzad, dokud jsem nenarazila na zeď.

,,Ty se mě bojíš?" zeptal se pobaveně a jednou rukou se opřel o zeď. Jeho ruka byla kousek od mé hlavy a jeho tvář nebezpečně blízko.

,,Ne, nebojím. Měli bychom se nasnídat a potom jít do školy," řekla jsem a snažila jsem se o klidný tón.

,,Máš pravdu, nesmíš hned první den meškat," řekl a odstoupil ode mě.

,,Půjdu se obléknout," řekla jsem rychle a hned jsem vyrazila do svého pokoje. Neřešila jsem kafe, které jsem si chtěla dát ani donuty, na které jsem měla chuť. Můj úkol měl jasný.
Co nejdříve vypadnout z kuchyně a tak i od něho.

Luke p. o. v.

Koukal jsem se na ní, jak odchází z kuchyně.

Samozřejmě, že moje oči sjeli níž než by měly, ale nestěžoval jsem si. Pohled na ní byl dokonalý a vydržel bych se na ní koukat zatraceně dlouho.

To, že mi otevřela jenom ve spodním prádle, když teda nepočítám tu košili, mě překvapil.
Tipoval jsem ji, že je typ holky, která spí v pyžamu s králíčkama nebo s medvídkama, ale opak byl pravdou.

Těším se, až ji uvidí Calum s Michaelem. Jejich závistivé pohledy si umím představit už teď. To já s ní budu sdílet domácnost. Já!

Mám ale pocit, že Mikey o Dianu projeví zájem a bude chtít, abych mu s ní pomohl.
Ale copak můžu? Ta holka je dělaná přímo pro mě a taky moje zůstane.

Z mého přemýšlení mě vyrušila Diana, která se objevila v kuchyně. Byla oblečená ve školní uniformě stejně jako já. I když nebyla uniforma bůhvíjak extravagantní, ji slušela.

Její opálené nohy v krátké sukýnce, košile, na které měla ještě dva knoflíčky rozepnuté...

,,Můžeme jet?" zeptala se mě najednou.

,,Jasně, pojďme," přikývl jsem a zvedl se že židle.

__________

Ahoj!

Chtěla bych Vám poděkovat za 100+ votes. ☺♥

Mám Vás ráda. ♥♥

Fortunes // 5sosKde žijí příběhy. Začni objevovat