Fortunes // 5sos

Chapter 5

Diana

Dorothe odešla a já jsem tady seděla sama. Ne teda doslova. Seděla jsem v jídelně s tátou, moji novou mámou, Ashem, Benem a Lukem, který se na mě právě teď koukal. Rychle jsem uhnula pohledem a cítila jsem, jak mi tváře zčervenaly.

Ani nevím, proč mě tak přiváděl do rozpaků. Snažila jsem se to na sobě nedat znát, jenže nešlo to. Jeho modré oči, jeho ďolíčky, jeho úsměv ...

,,Diano, posloucháš mě?" zeptal se mě se smíchem táta.

,,Ne, promiň, zamyslela jsem se," usmála jsem se.

,,Jenom nás napadlo, že bychom dneska tady zůstali přes noc," zeptal se mě. Co mu mám odpovědět? Chci tady zůstat a dál slintat nad nevlastním bratrem?

,,No, já ... Zítra je škola a ... Nemám tady žádné věci na spaní a věci do školy," odpověděla jsem. ,,Ale, ty tu můžeš zůstat," dodala jsem.

,,No, ale já tě nechci nechat samotnou a nemáš ani řidičák, aby jsi mohla jet autem," řekne.

,,Pojedu taxíkem," usměju se na něj.

,,To v žádném případě," zamítne můj návrh táta.

,,Billy, já ji odvezu," nabídl se Luke.

,,NE! To je dobrý," řekla jsem a podívala se na Luka, který se na mě usmíval.

,,To by jsi byl moc hodný, Luku," usmál se na něj táta.

,,Tak, pojedeme hned?" zeptal se mě. Jenom jsem němě přikývla a zvedla se ze svého místa.

Upravila jsem si šaty a potom jsem se šla rozloučit.

,,Ráda jsem tě poznala," usmála se na mě Liz a objala mě.

,,Já tebe taky. Zapomněla jsem ti poděkovat za ten pokoj. Je úžasný a myslím, že se tady budu cítit jako doma," řekla jsem ji upřímně. Podívala se na mě šťastným pohledem a v očích ji byly vidět slzy. Pak jsem se objala s Benem a rozloučila jsem se s Ashem, který tu zůstává.

,,Dávej na sebe pozor," řekl mi ještě táta a objal mě. Nevím, proč dělal jako bych měla navždycky odjet a už se nikdy neukázat.

Vyšla jsem před dům a Luke mě následoval.

,,Tamhle je moje auto," ukázal na černý Mercedes. Já jsem přikývla a pokračovala jsem v cestě k autu.

Luke mi otevřel dveře a já jsem se na něj usmála.

,,Díky,"

,,Pro tebe cokoliv," řekl až moc tajemným hlasem. Trošku jsem se zatřásla, ale nedala jsem to na sebe znát. Nasedla jsem do auta a připoutala jsem se. Luke si sedl na místo spolujezdce, nastartoval auto a vyjel z příjezdové cesty.

Zapnul rádio, kde zrovna hrála písnička od Nirvany, Smells Like Teen Spirit. Usmála jsem se. Možná jsem na to nevypadala, ale Nirvana byla moje oblíbená skupina. Nikde jsem to ale moc neříkala, protože ... No, moje kamarádky byly trošku jiné než já. No, a já jsem chtěla mezi ně zapadnout.

,,Ehm, tobě se líbí Nirvana?" zeptal se mě po několika minutách ticha.

,,Jo, hrajou dobře," usmála jsem se na něj a on mi úsměv opětoval.

Dobře, přiznávám, tohle ticho bylo pěkně trapný. Ale, o čem si s ním mám povídat?

,,Hm, takže ty hodíš o třídu výš?" zeptala jsem se ho, abych prolomila to trapné ticho.

,,Jo, chodím," odpověděl mi.

,,Takže, potom už jdeš na vysokou. Už víš, na jakou by jsi chtěl jít?" zeptala jsem se ho.

,,No, pořád o tom přemýšlím. Ale, možná bych šel s Calumem na lékařskou fakultu," odpověděl mi a já jsem se musela zasmát. Nechápavě se na mě podíval a já jsem se hned smát přestala.

,,Promiň, ale neumím si tě představit jako doktora," omluvila jsem se mu. On se na mě pobaveně podíval.

,,A jak si mě umíš představit?" zeptal se mě a skousl si spodní ret. Trošku mě to přivedlo do rozpaků.

,,Já nevím, basketbalista. Protože jsi, ehm, dlouhej," řekla jsem a hned jsem se začervenala. Začala jsem se do toho zamotávat.

,,Myslíš, že jsem dlouhej?" zeptal se mě s úšklebkem a já jsem položila hlavu do dlaní. Musím přiznat, že mi tuhle situaci moc nezlehčoval. Rozesmál se a já jsem se dál koukala do svých dlaní.

,,Promiň, já jsem si nemohl pomoct," zasmál se a já jsem se na něho rozpačitě podívala.

,,Aha," řekla jsem podrážděně. Už aby jsme byli u mě před domem.

,,Takže, Diano, co ráda děláš ve volném čase?" zeptal se mě Luke, když zahýbal do ulice, kdy bydlíme.

,,Kreslím, čtu, ..." odpověděla jsem mu.

,,Takže, umělkyně?" zeptal se a zaparkoval před domem.

,,Vlastně jo," zasmála jsem se.

,,Umělkyně jsou nejlepší," usmál se a přehodil ruku přes moji sedačku.

,,No, moc ti děkuju za odvoz, já už půjdu," řekla jsem mu a otevřela dveře od auta.

,,Počkej, kdyby si něco potřebovala, tady je moje číslo," usmál se a podal mi zmuchlaný papírek se svým číslem.

,,Díky," vzala jsem si od něho číslo a vyšla jsem z auta.

,,Počkat, co pusa? Jsem teď tvůj brácha, takže bych si pusu zasloužil," mrkl na mě.

,,To by sis ji musel zasloužit," řekla jsem mu a zavřela jsem dveře od auta. Nechala jsem tam Luke sedět v autě a vešla jsem do našeho domu.