Muž ve sklepě

Pravidla

1. Začne v nejvzdálenějším rohu Vašeho sklepa. Jestli ho uvidíte, nereagujte na jeho přítomnost přehnaně. Možná se rozhodne, že odejde.

2. Jestliže se vetřelec rozhodne zůstat, tak udělá každý týden jeden krok blíž.

3. Nesnažte se s ním komunikovat, ubližovat mu nebo do této situace zahrnovat jakoukoli třetí stranu.

4. Jakékoli porušení pravidla tři vyústí v několik rychlých kroků vpřed. (Počet a rychlost záleží na míře porušení zmíněného pravidla).

5. Zabarikádování dveří do sklepa je povoleno. Zpomalí ho to, ale tento proces bude velmi hlasitý. (Obtížný spánek).

6. Pro jiné bude tento vetřelec vypadat jako manekýn, gumový panák nebo jako věšák na kabáty. NIKOHO nepouštějte blízko něj.

7. Vetřelec se nebude pohybovat, dokud u vás doma budou přebývat hosté. (Hosté, kteří u vás skutečně chtějí přebývat). Jednou u mě přespával kamarád skoro tři měsíce a vetřelec se nepohnul ani o centimetr.

8. Můžete opustit dům, ale NIKDY nesmíte spát kdekoli jinde. NIKDY si nesmíte plánovat stěhování do jiného domu. (Nesmíte ani prohlížet inzeráty nemovitostí na internetu). Důležitost tohoto pravidla nesmí být brána na lehkou váhu.

OBECNÉ POZNÁMKY: Žádné z těchto pravidel není garantováno. Vypadá to, že vetřelec se vyvíjí a reaguje podle toho co děláte. Osobně doporučuji změřit vzdálenost od něj do nejvzdálenějšího místa vašeho domu. Poté vypočítat, jak dlouho mu potrvá, než se k vám dostane, a v tomto nejvzdálenějším místě si zařídit Vaší ložnici. (Jakmile máte hotovo, tak NEHÝBEJTE se svou postelí, od teď zde musíte spát). Ovšem mějte na paměti, že občas opustí své místo a bude se procházet po domě. Snažte se, jak nejlépe dovedete a ignorujte ho. (Pokaždé se vrátí na místo odkud vyšel).

*

Po tom, co jsem před svými hlavními dveřmi našel tyto zápisky a přečetl je, musel jsem se smát. Pravděpodobně napsáno nějakým dítětem ze sousedství, které má až moc volného času. Každopádně jsem musel uznat, že kreativita mu nechybí. Vkročil jsem zpět dovnitř a schoval papír do kapsy. Teď byl hoden maximálně tak na pozdější spláchnutí do záchodu. Pohodlně jsem se usadil na gauč a pokračoval ve sledování zápasu v televizi.

Zrovna jsem se přistěhoval do nového domu a nového města. Vlastnit dům byl můj životní cíl už od mých osmnácti let. Nyní po patnácti letech práce, šetření a neskutečně velké půjčky jsem konečně měl místo, které bylo jen a jen moje. Hurá.

Byla to skvělá cena za krásný dvoupatrový dům z roku 1980 se sklepem a zahradou s bazénem. Přízemí mělo moderní otevřený design, který spojuje obývák, kuchyni a chodbu se schody do druhého patra. Ve druhém patře byla menší chodba se třemi dveřmi, které vedou do hlavní ložnice, pokoje pro hosty a koupelny. Tento dům byla jediná věc, na kterou jsem byl ve svém osamělém životě hrdý.

Najednou jsem koutkem oka zahlédl něco, co zaujalo mou pozornost. Přes obývák a chodbu, vedle vstupních dveří, jsem si všiml, že dveře do sklepa jsou nepatrně pootevřené. Odhalovali malý proužek naprosté temnoty za nimi. Řekl jsem si, že jsem je nejspíš zapomněl zavřít a otočil jsem se zpátky ke své hře. Oklepal jsem se a snažil jsem se soustředit na televizi, jak jen to šlo. Ale ty pootevřené dveře se pořád schovávali v mém periferním vidění.

Připadal jsem si jako kdyby mě skrze tu malou škvíru něco pozorovalo.

„Kurva."

Zvedl jsem se z gauče a vypochodoval jsem rovnou k oněm dveřím. Zabouchl jsem je a vrátil se do obýváku. Přehnala se přese mě vlna ponížení, když jsem si řekl, že ty zápisky ve mně přece jen vyvolaly trochu paranoii. Usadil jsem se tedy znovu na gauč a hodil si nohy na konferenční stolek. Možná ten, co napsal ten list pravidel se mnou ještě neskončil. Možná přijdou ještě další srandičky.